You are all I need (LOKI CZ FF)

11. Kdo sakra jsi ?!

O zhruba týden později
Všichni Avengers už věděli že jsem se Stevem zasnoubená. Upřímně byli z toho nadšeni stejně jako já. Kupodivu i Tony a ten Steva zrovna moc nemusí. Oslavovali jsme když v tom se venku začínali ozývat rány a křik. Podívala jsem se z okna, venku byli nějaké bytosti, ale nevím co jsou zač. Byli velcí a modří a vycházel z nich led. Něco mi říká že už jsem je viděla, ale to je blbost ne ? Všichni jsme běželi na pomoc. Až pak mi to došlo Henry ! Běžela jsem nahoru do jednoho pokoje, který byl vyhrazen pro něj, ale nikde nebyl. Sakra ! „Henry !" křičela jsem po celé avengers tower. „Henry, kde jsi ?!" v tom do místnosti vletěl ta modrá věc a zaútočil na mě. Uhla jsem mu a několikrát ho trefila, ale jakoby mu to nic neudělalo. Chytl mě za ruku a já zakřičela bolestí. V tom nějaký muž s blond dlouhými vlasy a červeným pláštěm ho srazil k zemi pomocí kladiva ? No je to celé ujeté. „Madam jste v pořádku ?" podíval se na mě a zarazil se „....Elen ?" než stihl kdokoli z nás něco říct přiřítili se další a ten muž je jako nic přemohl. „Běž !" zakřičel na mě. „Nemůžu je tu Henry" chtěla jsem ho jít znovu hledat, ale on mě chytl a usmál se „Je venku" přikývla jsem a běžela ven.

Venku opravdu byl Henry a Steve ho chránil. Přiběhla jsem k němu a všimla si modré popáleniny na jeho ruce. Podívala jsem se na svoji ruku potom co se mi stalo nebylo ani vidu. Pomáhala jsem mu ty bestie nějak zabít, ale šlo to hodně těžko. „Běžte se schovat " „Co ne nenechám tě tu samotného !" zmateně jsem se na něj podívala. „Zvládnu to tu " pokusil se o slabý úsměv. „Ale..." než jsem stihla něco říct sladce mě políbil. Jako by to snad bylo naposled. „Miluju tě" „Miluju tě" slabě jsem se usmála a šly jsme se schovat. Nevadilo by mi bojovat, ale Henry je ještě malý a nedokázala bych bojovat a ještě ho chránit.

Později jsem venku slyšela velkou ránu. A pak to šlo raz dva a ti modří buď zemřeli nebo utekli. S Henrym v náručí jsem začala hledat Steva. Stál se Starkem stranou a smál se. Položila jsem Henryho na zem a rozběhla se k němu s Henrym v patách. Steve si mě všiml a zeširoka se usmál. Skočila jsem mu okolo krku a dlouze ho políbila. „Tohle už mi víckrát nedělej" zašeptala jsem. „Neboj už nikdy" pustil mě na zem a vedle nás Herny se smutně díval a tak jsme se ještě jednou všichni společně objali.

Byli jsme v avengers tower a ukládala jsem Henryho když jsem procházela okolo jednoho pokoje uslyšela jsem hlasy. „Nečekal jsem tě bratře" to byl určitě ten blonďák co mě zachránil. „Aspoň jednou jsem musel udělat něco dobrého ne ?" tenhle hlas neznám i když mi přijde celkem povědomý, ale nemám tušení odkud. „Je tady" řekl zase ten blonďák. „Co ?" nechápal ten druhý. „Viděl jsem ji, ona žije" blonďák to řekl s nadějí v hlase. Kdo žije ? O Kom to tu mluví ? „To je nesmysl" jeho hlas zněl tvrdě až mě zamrazilo. „Přesvěďč se sám" věděla jsem že musím rychle odejít než se dozví že jsem poslouchala.

Dělala jsem večeři a Nathasa s Wandou mi pomáhali. Do místnosti vešli i ti dva a pohled mi spadl na černovláska předemnou, který mě propaloval pohledem. Vypadal..... překvapeně ? Šťastně ? Neumím to popsat. „Elen ?" to bylo to jediné co ze sebe dostal. „Ty žiješ" vydechl po chvíli. Zmateně jsem se podívala na Steva, který toho černovlasého propaloval pohledem. „Ano žiju" odpověděla jsem nechápavě. Nečekala jsem že to udělá, ale přišel ke mě a obejmul mě hodně pevně. Po chvíli jsem se z objetí vymanila. Steve ke mě přišel a majetnicky mě chytl za ruku, černovlásek se jen ušklíbl. „Nemáš mi nic co říct ?" zase se mi podíval zpříma do očí. Na ostatní se díval jinak tak tvrdě, ale když se mi díval do očí jako kdybych mu viděla i do duše jeho pohled byl jemný. „Já ani nevím kdo jsi" odpověděla jsem. „No jasně místo toho aby jsi mi něco řekla budeš hrát že mě neznáš, fajn jak chceš !" zvýšil hlas a zdálo se mi že se tu ochladilo. „Ale já to vážně nevím. Před pár lety jsem ztratila paměť, nepamatuju si vůbec nic kromě posledních pěti let" ani jednou jsem neuhla pohledem. „Elen mluvíš vážně ?" promluvil na mě blonďák. „Naprosto" přikývla jsem. Nastalo ticho. „Tak no....jak se jmenujete ? " „Jsem Thor a tohle je můj bratr Loki" podívala jsem se na Lokiho, který se zaraženě díval z okna. „Co si pamatuješ jako poslední ?" zeptal se mě Loki. „Já no pamatuju si tmu a pak jen jak jsem ležela na zemi a Steve mě zachránil." přikývl. Všichni těkali pohledem mezi mnou a Lokim.

Všichni už šly spát jen já jsem ještě byla vzhůru. Po chvíli přišel do Místnosti Thor. „Můžu se zeptat ?" otočila jsem se na něj. Přikývl. „Stalo se něco mezi mnou a Lokim ?" Thor si sedl na křeslo. „No jak se to vezme. Chodili jste spolu, čtyři roky. Milovali jste se a to hodně. Lokimu na tobě moc záleželo a byla jsi první, kterou doopravdy miloval to ty jsi ho přivedla na stanu dobra." chvíli jsme seděli v tichu, nevěděla jsem co na to mám říct. „No nic asi bych měl jít spát, dobrou noc" „Dobrou" odpověděla jsem zamýšleně. Je to zvláštní celé roky doufat že opět najdu ty, kterým na mě záleželo a oni to jsou bohové. Po chvíli jsem se taky zvedla a šla si lehnout ke spícímu Stevovi a Henrymu.

V noci se mi zdálo a zlatém městě a muži s černými vlasy a smaragdovými oči. Ráno mi došlo že se mi zdálo o Lokim a dokonce jsem si vzpomněla i na místo kde jsem žila. Asgard.

Máme tu další kapitolu. Omlouvám se za chyby
981 slov