You are all I need (LOKI CZ FF)

24. domov

             O týden později:
S Lokim a Henrym jsme se nastěhovali pryč. Do malého domečku, kde jsme se všichni krásně vlezli. Protože s Lokim nejseme spolu a jsou tu pouze dvě ložnice tak jednu má on a druhou já a Henry. Když jsme mu řekla že už nebudu se Stevem nevzal to moc dobře, ale má tu Lokiho a toho má rád. Už mě čeká jen to mu říct že on je jeho otec. Nevím však jestli je to správné, je přeci malé dítě a tohle pro něj bude velký šok. Navíc zítra slaví své páté narozeniny.

Je už večer a já mám na zítřejší oslavu všechno nachystané. Loki si byl od dnešního rána něco zařídit a ještě se nevrátil. Henry už spokojeně spal v našem pokojíčku a já se dívala v obýváku na televizi s kýblem zmrzliny v ruce. Jestli si myslíte že jsem to vzala dobře tak se šeredně pletete, beru to o dost hůř než Henry. Vlastně skoro nic nejím ani nespím, a když už jím tak jen blbosti jako je zmrzlina, čokoláda, čipsy abych zajedla trochu ten smutek. Loki o tom nic neví aby neměl starosti. Vlastně ani nemám pořádně čas být smutná, protože teď to stěhování, Loki, narozeniny Henryho no bylo a je toho dost.

Hrál zrovna romantický film, který byl absolutně na nic. Nechápu to takhle to vůbec nefunguje, nikdy nic nekončí šťastně bez nějakého ale. Někdo si usedl vedle mě a vytrhl mi zmrzlinu z ruky. „Hej !“ otočím se za zlodějem mé lahodné večeře. Byl to Loki. „No co je dobrá“ zamumlá s plnou pusou. Vytrhnu ji zpátky a taky si dám kousek. „Na co se to díváme ?“ „Na hříšný tanec“ odpovím a neodtrhnu pohled od televize. „Ajé další slaďárna“ ušklíbne se. „No a ?“ zamračím se. „No a nic, já jen nechápu co na tom pořád máš“ „Zahání to můj smutek“ pokrčím rameny. Cítila jsem se ještě hůř, stýská se mi po něm. Loki se na mě podíval, chytl mě za bradu a otočil k sobě. Mé oči byli zalité slzami. „Hej to je v pohodě ano ? Udělala jsi dobře, ten zmetek si tě nezaslouží. “ usmál se na mě. „Vždycky tu budu pro tebe ano ? Můžeš mi cokoliv říct, chápu tvou bolest, věř mi není nic horšího než někoho tolik milovat a pak je ta osoba najednou pryč, ale to se spraví, slibuji“ taky jsem se usmála. Ovšem ta jedna věta se mi nelíbila, věděla jsem že tím myslí mě, že o mě přišel. „Děkuju Loki“ „Za málo“ usmál se. „No a teď si pustíme něco veselejšího“ začal přepínat programy až narazil na seriál Přátelé a ten tam nechal.

Po prvním dílů se mi začínali klížit víčka a pomalu jsem usnula, poslední co jsem cítila byl jemný polibek na čelo.

              Pohled Lokiho:
Chvíli jsme se spolu dívali na televizi, když jsem ucítil jak se ke mě přitulila a začínala usínat, dal jsem jí lehkou pusu na čelo. Vzal jsem si do náruče a ani mi nedošlo že sní jdu do svého pokoje, položil jsem ji na posteli šel se osprchovat a lehl si vedle ní. Po chvíli se otočila čelem ke mě a přitulila se. Musel jsem se usmát, konečně můžeme být šťastní, jen já ona a náš syn.

Máme tu kratší kapitolu tak se omlouvám. Odpusťte mi prosím chyby, příběh budu až ho dokončím celý opravovat. Jinak se omlouvám za moji ne moc velkou aktivitu ale mám toho teď strašně moc.
570 slov.