You are all I need (LOKI CZ FF)

14. Tajemství nejsou hezké

Celý týden mi přišel divný. Henry spal moc dlouho a byl myšlenkami úplně jinde stejně tak i Loki se choval divně, o tom snu jsem mu ještě neřekla, protože jsem na něj málokdy narazila a to zrovna někam spěchal. Steve měl moc akcí, takže jsem vlastně zůstala sama. „Ahoj ty rošťáku, co kdybychom si dnešní večer spolu užily ?“ zeptala jsem se Henryho, který právě vešel do kuchyně. „Já dneska nemůžu“ odpověděl. „A proč ne ?“ co by měl tak důležitého na práci. „No já.....musím jít brzo spát abych měl na zítřek sílu... víš ?“ trochu se ošil. „aha.....takže co se tu děje ?“ „To ti nesmím říct“ „Jak že nesmíš říct ?“ „Je to tajemství a víc už neřeknu“ otočil se a utíkal zpět do pokoje. Tak to bylo dost divné, ale tak třeba něco chystá se Stevem. Už jsem to neřešila.

„Dobrý ráno “ přišel Loki s úsměvem na tváři. Podívala jsem se na hodiny. „Až na to že je už odpoledne, ale dobrý bylo “ ušklíbla jsem se. Loki se jen šibalsky usmál a toť vše. „Takže máš dneska něco na práci ?“ zeptala jsem se ho. „No už něco mám co jsi.....vzpomněla sis na něco ?“ ohlédl se na mě. „No možná se mi před pár dny něco zdálo“ pokrčila jsem rameny. Vybídl mě abych mu řekla o čem a tak jsem povídala. „To je fascinující takže si opravdu začínáš vzpomínat“ usmál se a já taky, vždyť má vlastně pravdu. „No to ano, ale přijde mi že si vždy na něco vzpomenu jen když spolu trávíme čas“ nebylo mi úplně příjemné tohle říct ale byla to pravda. „Tak bychom měli trávit víc času nemyslíš“ viděla jsem tu jiskru v jeho očích, sakra. „no ale tak ty teď pořád něco máš takže nevím “ „pro tebe si čas udělám zlato“ přimhouřila jsem oči. „Neříkej mi zlato “ „Jak myslíš zlato“ vzal si džus a odešel. Vážně mě umí vytočit.

Celý den byl vlastně nudný a tak jsem se šla večer podívat za Henrym jestli už vážně spí. Vešla jsem do pokoje nikdo nikde. Co to je ? Nepadlo mě že může být se Stevem „Steve ?“ zvedl telefon „Ahoj Elen co potřebuješ ?“ „Jsi stále na misi ?“ „Ano ještě nějakou chvíli tu pobudu. Chybíš mi “ „Ty mi taky “ usmála jsem se smutně. „No nic už musím jít rád jsem tě slyšel“ pak už jsem slyšela jen pípání. Takže Henry sním není. Šla jsem za Lokim ale on taky nikde. Kde sakra všichni jsou ?!

Celou noc jsem čekala v Henrym pokoji. Nad ránem se zničehonic objevil v pokoji i s Lokim. „To bo úžasné“ zavýskal.„Pššššt ještě nás uslyší“ zašeptal Loki. „Na to už je myslím pozdě “ zvedla jsem se s křesla a Loki se na mě zděšeně podíval stejně jako Henry. Musela jsem vypadat hrozně celou noc jsem kvůli nim nespala. „Děláš si srandu kam jsi ho vzal ?! “ „Na.....asgard.“ odpověděl po chvíli. „Zbláznil ses na Asgard ! Kdo ti to dovolil ! Víš jaký jsem měla strach ! Jak dlouho už to tak trvá ?!“ bylo ticho. „Odpověz !“ „Asi týden. “ nevěřícně jsem zakroutila hlavou. „Nechápu co ti na tom tak vadí stejně to není tvoje dítě je od Nat “ ironicky jsem se zasmála. „Na to jsi přišel jak ?“ „No tak jsou pořád spolu tak jsem si to odvodil“ pokrčil rameny. „Mami můžu jít spinkat k tobě ?“ zeptal se vyděšeně Henry. Přikývla jsem a podívala se na Lokiho, který se na mě díval s údivem ve tváři. „Já jsem jeho matka “ „To není možné a....s kým....se S-Stevem ?“ chvěl se mu hlas. Zakývala jsem hlavou na souhlas. „Ty jsi jeho otec Loki“ v tu chvíli jako by se čas zastavil.

Máme tu další kapitolu. Omlouvám se že tak pozdě ale absolutně nestíhám. Omlouvám se za chyby.
618 slov.