You are all I need (LOKI CZ FF)

23. zlomená

Později ráno jsem se probudila a něčí ruce mě objímali okolo pasu, tak že by to byl přeci jenom sen ? Pohlédnu vedle sebe a k mému překvapení to není Steve ale Loki. Podívám se na hodiny bylo okolo deváté, tak to jsem moc dlouho ani nespala. Loki vedle mě ještě podřimoval, nechtěla jsem ho vzbudit tak jsem se opatrně snažila vymanit z jeho sevření. Po chvíli se mi to konečně povedlo a já se vydala...do ložnice ? Asi. Potřebuju se osprchovat a převléknou, doufám že tam nebude.

Opravdu tam naštěstí nebyl. Rychle jsem se osprchovat a hodila na sebe něco pohodlného, chtěla jsem jít za Henrym, ale nikde nebyl. Co to....ulyším odemykání dveří a vejde dovnitř Steve a Henry, oba se smějí. „Kde jste byli ?!“ skoro po něm křičím. „Jenom se projít“ Steve je více v klidu než by měl být. „Budeme si muset promluvit“ řeknu nakonec. Henry se jen zmateně dívá z jednoho na druhého. Kleknu si k němu. „Broučku půjdeš do pokojíčku prosím ? Pak za tebou přijdu ano ?“ Dala jsem mu pusu do vlasů, přikývl a odešel.

Podívala jsem se na Steva, který mi chystal kafe. „Zvládnu to sama, díky“ ušklíbnu se na něj a odstrčím ho. „O čem chceš mluvit ?“ zeptá se Steve a chce mě obejmout, vymaním se mu a nenávistně se na něj podívám. „Vážně ? Nenapadá tě vůbec nic, ani slovo ?!“ jeho klid ve tváři mě vytáčel ještě víc. „Myslel jsem že to už jsme probrali“ promluví nakonec. „No a k jakému závěru jsme podle tebe došly !“ prudce se na něj otočím až vyliju kafe. „No tak že každý potřebuje chvíli čas a pak se uvidí“ uchechtnu se. „Ale já nepotřebuju čas Steve, já už moc dobře vím co chci“ podívá se na mě ať pokračuju. Místo odpovědi si sundám zásnubní prsten a podám mu ho do ruky. „Myslím že ti to jako odpověď stačí“ chci odejít ale postaví se přede mě. „Tohle nemůžeš, miluju tě, nevím co bez tebe budu dělat“ po tváři mu teče slza. „Na tohle jsi měl myslet dřív než jsi se sní vyspal, sbohem. Ještě dneska půjdu s Henrym jinam.“ „A jak to bude z Henrym, já se sním chci taky vídat.“ podívám se na něj jestli to myslí vážně. „Nevidím důvod proč by ses s ním měl scházet, oba moc dobře víme že nejsi jeho otec“ viděla jsem v něm vztek. „A kdo to teda je hmm ?  Neříkej že je to ten zmetek Loki !“ prskl po mě. „A víš ty co, ano je, Loki je jeho otec, nemám se za co stydět“ žduchnu do něj a odejdu do ložnice si sbalit.

            Pohled Lokiho :
Probudil jsem se a místo vedle mě bylo prázdné. Byl to jen sen ? To už tak moc po ní toužím ? Vzpomenu si na všechny doteky, na tu bolest v jejích očích, ne to nemohl být sen. Osprchuji se o vyjdu ven. Chci jít do kuchyně kde se ozývají hlasy ale uslyším pláč z Henryho pokoje. Vydám se tedy tam. Zaklepu a když se nikdo neozývá vejdu dovnitř. „Ahoj, všechno v pohodě ?“ podívám se na něj. Jeho uslzené očka se vpijí do těch mých. Zakýve hlavou na nesouhlas. „Co se děje ?“ posadím se vedle něj. „Maminka a tatínek se zase hádají“ poptáhne. Nevím co mě raní víc, to co prožívá nebo to že Steva považuje za svého otce, takhle by měl říkat mě. „Hej to zase bude v pohodě“ usměju se na něj a rozcuchám mu vlasy. Slabě se usměje. „Vidíš takhle je to lepší, oni to vyřeší nebuď smutný“ usměju se na něj. A pomalu se zvedám k odchodu. „Děkuju“ opět se usměju a vyjdu ven. Ani nevím kde se ve mě ta dobrota bere.

Chci jít zpět když v kuchyni hlasy neutichají, zvědavost mě přemůže a vydám se tam. Jsem schovaný za kytkou takže mě nemůžou vidět. Byl to Steve s El a o něčem se dohadovali. „No a k jakému závěru jsme došly !“ prudce se na něj otočí a vylije kafe. Vypadá hodně vytočeně. Pořádně vlastně nevím ani co se včera mezi nima stalo, ale ať to bylo cokoliv tak to nevzala dobře. „ No tak že každý potřebuje chvíli čas a pak se uvidí“ on je prostě blb. Podívám se na El, která si z prstu sundavá prstýnek a podává mu ho. Na ten jeho zoufalý pohled nikdy nezapomenu. „Myslím že ti tohle jako odpověď stačí“ Steve ji začne vykládat nějaké milostné řečičky. „Na tohle jsi měl myslet dřív než jsi se sní vyspal, sbohem...“ už vím o co tu jde, ten zmetek ji podvedl. Začíná to opět ve mě vřít. Chvíli jsem byl mimo a probral jsem až jsem uslyšel své jméno. „A víš ty co, ano je,  Loki je jeho otec, nemám se za co stydět“ pyšně jsem se usmál, řekla mu to. Jsem táta. Po chvíli utekla do ložnice a já se vydal za ní.

                 Pohled Elen:
Rychle jsem házela všechno do kufru, abych s ním nemusela být ani o minutu déle. Někdo zaklepal na dveře. „Jdi pryč nehci s tebou mluvit !“ křiknu na Steva, stejně vešel dovnitř. „Neslyšel jsi nechci tě tu !“ ani se neohlédnu a balím se dál. „Jaká škoda, ale já tu chci být zlato “ podívám se ke dveřím kde se opírá o rám Loki se škodolibým úsměvem. „Co tu chceš ?“ podívám se na něj. „No já ti ani nevím ráno mi utečeš a teď se i ode mne stehuješ, tak moc jsem ti ublížil“ „Hahaha jsi moc vtipný, a už mi dej pokoj“ prsknu po něm. „Jsem rád že jsi mu to řekla“ poví po chvilce. „Ty jsi nás špehoval !“ zamračím se na něj. „Jenom trošičku“ usměje se. „No tak doufám že jsi spokojený !“ přišel ke mě a začal mi pomáhat s balením. „Co to děláš ?“ vydechnu. „Pomahám ti“ podá mi další věci. „Já no..ehm..nechtěla bys abychom bydleli spolu ?“ uchechtnu se. „Cože ? Proč ?“ „Chtěl bych Henryho víc poznat, vás oba, navíc tě mám vážně rád a chci abys zase byla šťastná“ pohladí mě po tváři. „Loki já...“ „Beru to jako souhlas“ usměje se „No nic jdu balit“ odpoví Loki. Zasměju se ale nějak to nekomentuju. Vlastně proč by nemohl. Bude to fajn. Jen my tři. V ten moment jsem si vzpomněla na ten sen jak jsme všichni leželi v posteli. Ne tohle nemohla být realita. Raději jsem pokračovala v balení.

Kupodivu je tu nedělní kapitola. Doufám že se líbí. A omlouvám se za chyby.
1062 slov