You are all I need (LOKI CZ FF)

13. City nejsou sranda

Ráno jsem byla na Steva naštvaná, protože ze mě dělá malou holku. „Co kdybychom si dneska jen my dva někam zašly ?“ navrhl Steve. „To by bylo super“ usmála jsem se na něj. „Ale co bude s Henrym ?“ „Nathasa říkala že ho pohlídá“ přikývla jsem. Od včerejška se mi Steve zdál takový zaražený. „Jsi v pohodě ?“ podívala jsem se na něj. „Jo jasně, já jen mám strach že až si vzpomeneš nebudeš už se mnou chtít být“ usmála jsem se. „Ty houpačku ovšem že budu miluju tě...“ „Ale miluješ i jeho“ „Teď jsem s tebou a na nic jiném nezáleží, nechci zpět vzpomínky kvůli Lokimu chci je abych věděla kdo jsem.“ „Jsi moje žena, matka našeho syna a ta nejúžasnější holka pod sluncem“ zasmála jsem se a sladce ho políbila. „Ty víš jak to myslím“ přikývl „Ale stejně“ stáli jsme v objetí a já si připadala v bezpečí. „Měli bychom jít“ řekla jsem. „Hmmm“ Steve mě pořád nepouštěl. Po chvíli jsme už vážně museli jít, protože už mi kručelo v žaludku. Dali jsme si snídani bylo něco okolo osmé a Henry ještě spal. Šla jsem se na něj tedy podívat a opravdu spal což bylo divné on vždycky vstával jako první. Nechala jsem ho spát.

Po snídani jsem si šla se Stevem zaběhat. Nebo takhle on si běžel kilometry popředu a já za ním zatímco moje plíce pomalu umírali. Takže jsem vlastně běžela sama. Nevím jak dlouho na mě čekal, ale konečně jsem ho dohnala. „Co ti tak trvá ?“ zasmál se když mě viděl. „Ne každý má super sérum v krvi“ ohradila jsem se. „To není jen kvůli toho séra, existuje ještě něco čemu se říká kondička“ „Prosímtě kdybys neměl to sérum byl bys na tom stejně jako já“ „No tak to bych se hádal“ zasmál se a já se na něj vražedně podívala. „Ne promiň, máš moc dobrou kondičku“ po cestě zpět jsme si zašli na zmrzku abychom se schladily.

Když jsme přišly zpátky Henry už byl vzhůru a četl si. „Udělala jsem mu snídani“ otočila se od televize Nathasa. „Děkuju ti moc“ šla jsem se osprchovat. Po cestě zpět do obýváku jsem potkala Lokiho. „Ahoj “ pozdravila jsem ho. Zvedl pohled od knížky a usmál se, ale tak hezky že jsem to nečekala. „Ahoj“ odpověděl mi z vesela. „Chtěla bych se ti omluvit za ten včerejšek Steve...“ „V pohodě chápu to hlídá si tě a na jeho místě bych dělal to samé“ přikývla jsem. „Ale přesto...chtěla by jsi pokračovat nebo ne ?“ něco záhadného se mu mohlo v očích. „Ráda bych pokračovala“ usmál se „Tak dobře dej mi vědět kdy budeš chtít nebo když si na něco vzpomeneš“ „Dobře“ chvíli jsme tam stáli a dívali si do očí pak se zase usmál a i s knížkou odešel. Nechápu to vždy když jsem v jeho přítomnosti jako bych na vše zapomněla a byli jsme tu jen my dva. Připadalo mi to trochu děsivé že i když si ho nepamatuju nějakým způsobem mi na něm hodně záleží.

K večeru jsem si oblékla uplejší černé šaty k tomu černé lodičky a lehký makeup. Vlasy jsem si trochu navlnila a bylo hotovo. I přes to jakou malou jsme měla přípravu mi to trvalo dost dlouho. Steve byl taky hezky oblečený takže to vypadá že do kina nepůjdeme.

Zašli jsme si do menší, ale útulné restaurace. Moc se mi tu líbilo. Celý večer jsme si povídali a smáli se. Dokonce jsme probírali naši svatbu, jak by jsi jí každý představoval. Neměli jsme úplně odlišné představy, ale vidím že se neschodneme úplně ve všem. Celkem pozdě jsme se vraceli domů. Zkontrolovala jsem Henryho, který klidně spal. Byla jsem tak unavená že jsem hned usla.

Zdál se mi další sen

„Děkuju za krásný večer moc jsem si ho užila. Ani jsem nevěděla že je Asgard tak krásný.“ „Já děkuju že jsi mi dnes dělala společnost. Je ještě krásnější jestli budeš chtít můžu ti příště ukázat něco dalšího“ usmál se. „To bych byla moc ráda“ začala jsem se cítit trochu nervózní, nevěděla jsem jak se sním mám rozloučit. „Dobrou noc“ pověděla jsem nakonec. Už jsem chtěla vejít do své komnaty, ale v tom mi cestu zabránila jeho ruka. Stál hned naproti mě, cítila jsem jeho horký dech na svém krku. Dívala jsem se mu do těch jeho krásných, smaragdových očí a on do mých. Střídavě se mi díval do očí a na rty. Pak se ke mě pomalu naklonil a něžně mě políbil. „ Dobrou noc“ okouzleně jsem se usmála a vešla do komnaty. Když jsem zavřela dveře začala jsem skákat po pokoji radostí, určitě jsem vypadala jak malé dítě co dostane novou hračku.

Kapitola celkem o ničem, ale příště bude lepší slibuji. Omlouvám se za chyby
780 slov