You are all I need (LOKI CZ FF)

22. jak jen mohl !

Brzo ráno jsem se opět vydali zpět na Midgard, teda zemi. Opravdu jsem nečekala že Loki pojede, ale opak byl pravdou. Auroře se omluvil a ona to chápavě přijmula, něco se mi na ní nezdálo. Ještě ráno jsem s ní měla divnou konverzaci

Ráno:
Čekala jsem na příchod Lokiho, slyšela jsem za sebou kroky a rychle jsem se otočila, k mé smůle to nebyl Loki ale někdo o dost horší, Aurora. „Ahoj“ pozdravila mě když okolo procházela. Pak se jak na lusknutí prstu zastavila a šla zpět ke mě. „Ahoj" odpověděla jsem ji. „Ty někam odcházíš ?" Prohlédla jsi moje midgradské oblečení a ušklíbla se. „Ano domů“ přikývnu. „Aha, no škoda, mohli z nás být dobré kamarádky“ falešně se usmála. Ta faleš z ní vyzařuje tak moc že mě z toho bolí oči. „To jistě“ usmála jsem se na ni stejným dílem. Uviděla jsem siluetu Loki jak se blíží k nám. Konečně. „Bavíte se dobře dámy ?“ usměje se na nás a Autoru lehce políbil na rty, ani nevím proč ale musela jsem se odvrátit. Loki si toho samozřejmě všiml a nešlo přehlédnout že mu to dělalo radost. „Přímo náramně dráhy, zrovna jsem se tady s Elenou loučila, moc mě mrzí že odjíždí, ale jistě se ještě uvidíme“ usmála se. Ty poslední slova zněla divně, jako bychom se vážně ještě někdy měli vidět. Musím si dávat pozor. Loki se netvářil o nic víc falešně jako já. „Jistě, už budeme muset jít, budeš mi chybět“ znova ji lehce políbil, ale Aurora si ho přitáhla ještě blíž. Kde je záchod asi půjdu zvracet. Protočila jsem očima a čekala až toho nechají. Když se konečně od sebe odpojili podívala jsem se snad naposled na tu mrchu. „Měj se hezky Auroro “ usměju se nejpřesvědčivěji jak to jen jde. „Ty taky“ usměje se a znova políbí Lokiho na líčko. To už jsem se vydala svižnou chůzí ven, nemohla už jsem se na ně dívat. Je to divný pocit, ale rozhodně nežárlím, mám Steva nemám proč žárlit.

Loki mě konečně dohnal a spolu bok po boku jsme mířili k bifrostu. „Co tak rychle ?“ ušklíbne se. „Chci už být doma“ odpovím stroze. „Ale snad nežárlíš na mě a Auroru, sama jsi přeci řekla že to nemá šanci“ v jeho výrazu se zračilo jen pobavení, on se baví ? „Jistěže ne, ty máš Auroru já Steva, oba je milujeme tak co je na tom ?“ jenomže můj tón hlasu mě zrazoval. Ozýval se v něm úplně jiný podtón. „Jistě“ zasmál se. „Přijde ti to vtipné ?“ vyjedu po něm. „Ne, přijdeš mi vtipná ty, protože si prostě neumíš přiznat že mě miluješ, že po mě toužíš, že chceš být se mnou a ne se Stevem“ zastavila jsem se. Děla si snad srandu ne ?! „Ha to určitě, navíc ty by jsi mě určitě nevyměnil za tu tvoji Aurorku“ ušklíbnu se. „To co jsem ti předtím řekl to platí“ skoro zašeptá. On by se kvůli mě vzdal jí ? I když nedivím se mu.

Konečně jsme došli nakonec. „Už odjíždíte ?“ zeptal se nás Heimdall. „Ano, potřebuju domů“ „Jistě to chápu, tak zase naviděnou princezno Eleno“ „Naviděnou Heimdalle “ oplatím mu a on otevře Bifrost. Loki mě chytl za ruku a než jsem nějak stačila zareagovat tak nás to vcuclo.

Ocitli jsme se zpět doma. Loki mi pustil ruku a tvářil se spokojeně zato já naštvaně. Vyšli jsme do našeho bytu . Všude panovalo ticho. Vešla jsem do pokojíku kde je Henry, ještě spal, aby taky ne tady je teprv tak pět ráno. S Lokim jsem se rozloučila a on zalezl k sobě.

Chtěla jsem vejít do ložnice, když v tom z ní vyšel Steve jenom s kalhotami. Byl překvapený že mě vidí. „Elen...ahoj..co tu děláš, kde jsi byla ?“ vypadal dost nervózní. „Byla jsem s Lokim na Asgardu, prosím nezlob se já jsem jen chtěla zjistit kdo jsem“ tvářil se celkem chápavě. „Jasně nemusíš se omlouvat, každý dělá chyby...no a co jsi zjistila“ „Prakticky všechno co jsem potřebovala“ usmála jsem se a chtěla vejít do té ložnice. Steve mi ovšem zatarasil cestu. „Co kdybychom si o tom všem promluvili v obýváku“ „Steve proč mě sakra nechceš pustit dovnitř ?“ moje podezření bylo čím dál větší. „Ale to nic já jen....“ v tom někdo otevřel dveře ložnice. „Steve co se tu děje ? Jdeš už zpátky do postele ?“ stála tam dívka jen ve spodním prádle a na sobě měla košili. Jeho košili ! Chvíli jsem ji sledovala než mi došlo kdo to je. Sharon ! „Co to sakra...“ podívám se na Steva, který se tváří provinile. „Ne...“ vydechnu a rozejdu se pryč, ani nevím kam ale dál od něj. „Elen počkej !“ křičí za mnou. Chytne mě za ruku a otočí k sobě. Byla jsem určitě celá ubrečená. „Jak jsi mohl...myslela jsem že...že mě miluješ“ snažím se mezi brekem dýchat. „Miluju, já..já nechtěl. Opil jsem se, nevěřil jsem že to dokážu ale stalo se tak a pak...pak jsem se probudil se Sharon vedle sebe, odpusť mi to prosím, miluju tě“ viděla jsem že se mu oči zalily slzami. „Ne, i přesto ti to nedokážu odpustit....já bych ti to nikdy neudělala“ smutně jsem se uchechtla. „Ne ? A co ty a Loki, jak mám vědět co vy dva jste spolu dělali ?!“ skoro křičel, takže to muselo všechny vzbudit. „Mezi mnou a Lokim se nic nestalo jasný ! Já si vzpomínám Steve, na vše a i přesto všechno jsem si vybrala tebe ! Jenomže to bylo k ničemu, nejsi vůbec jiný než ostatní !“ já už křičím úplně.

„Co se to tu děje ?“ vyjde Loki ze svého pokoje. Pohlédne na Steva a pak na mě, jeho výraz se změní. „Co jsi jí udělal ?!“ podívá se na Steva vražedným pohledem.

              Pohled Lokiho:
Pomalu jsem usínal, když jsem uslyšel nějaké křičení z obýváku. To jako vážně nenechají nikoho vyspat ! Vyšel jsem naštvaný a unavený ven. „Co se to tu děje ?“ zeptám se a změřím si pohledem osoby předemnou. Byl to Steve a pohled mi sjel na Elen, ona pláče ? Co se tu sakra děje ?! „Co jsi jí udělal ?!“ vyjedu po Stevovi. Mám chuť ho na místě uškrtit. „Já nic “ brání se a chytl Elen za ruku. Snažila se mu vymanit ale nemá na to dost sílí. „Pusť“ zavrčí mezi zuby, ale on jakoby neslyšel. „Slyšel jsi jí ne ? Máš ji pustit, hned !“ Steve jakoby se probral z tranzu a pustil ji. Ona se hned rozběhla ke mě a vpadla mi do náruče. Pevně mě objala a já mohl cítit její vůni, nachvíli jsem se zarazil. „Ne já s tebou nikam nepůjdu“ zakřičí na něj a to mě probere. „No tak Elen nedělej drama, vyřešíme to“ „Já už to vyřešila“ „Elen“ chtěl jít k ní ale já ji dal ochranářsky za sebe. „Nech ji na pokoji !“ všichni ví že se mnou není dobré si zahrávat. „Fajn !“ křikl a odešel zpět do ložnice. Elen se rozbrečela nanovo. „Psssst to bude dobrý ano ? “ podíval jsem se na ní a snažil se usmát. „Já...já nemám kam jít.“ vzlykala. „Půjdeš ke mě ano ?“ čekal jsem na její reakci. Přikývla a tak jsem ji tedy vzal k sobě. Nechápu že se nikdo nevzbudil, protože to byl celkem velký hluk.

Chtěl jsem si lehnout na zem, ale ona mě chytla za ruku. „Nechoď prosím, zůstaň se mnou“ usměju se a přikývnu. Lehnu si vedle ní. Pomalu usínám když v tom ucítím tlak na hrudi. Podívám se co se děje, El si jen lehla na moji hruď. Pohladil jsem ji po hlavě a vtiskl ji pusu. Kdyby byla se mnou nikdy bych jí takhle neublížil. A ani on už jí nikdy neublíží, o to se postarám.

Máme tu další kapitolu. Konečně nějakou delší. Doufám že se líbí. Jinak se omlouvám všem fanouškům Steva, ale prostě mi taky bylo líto ho nějak vyšachovat z příběhu, protože jsem ho začala mít ráda, tak jsem musela z něj udělat trochu záporáka. Omlouvám se za chyby
1302 slov