You are all I need (LOKI CZ FF)

21. Domov ?

Celý večer jsem hledala Lokiho, musím domů ! Služebné už si museli myslet že jsem blázen, běhala jsem po celém hradě ve snaze ho najít. Bohužel pro mé neštěstí jsem narazila na jeho ženušku. Chtěla jsem ji obejít, bohužel mi zatarasila cestu. „Ahoj ty jsi Elena že ?“ přikývla jsem. „Loki nás ani nestihl představit, jaká ostuda...no já se jmenuju Aurora“ podala mi ruku a čekala jestli ji příjmu. Udiveně jsme na ni dívala, protože tohle se na Asgardu nedělá. Zmateně se na mě podívala „Omlouvám se, je to nevhodné ? Já myslela že se takhle na Midgardu zdravíte běžně“ zasmála se. Vše co jí vyšlo z pusy znělo tak strašně ironicky. „Ano zdravíme, jen jsem to nečekala “ křečovitě jsem se usmála. Chápavě pokrývala hlavou. „Hodně jsem o tobě slyšela, mrzí mě co se ti stalo, muselo to být pro tebe hrozné“ nasadila smutný výraz, ha jako by jí na tom záleželo. „To ano, ale teď jsem tu se svými vzpomínkami zpět, takže si nemám proč stěžovat“ usmála jsem se na ni. Chce hrát, tak si budeme hrát. „No to ano, ale aspoň se Loki oženil s někým kdo je mu roven“ v mé tváři se zračil jen vztek, zatímco ona si to náramně užívala. „To jistě ano, ale jde vidět že mě Loki stále miluje“ ušklíbla jsem se na ni. „No včera večer bych to teda neřekla“ zastrčila si neposedný pramínek vlasů za ucho. Myslím že kdyby někdo chtěl uvařil by si na mě jídlo, protože ve mě to tak vřelo, že jsem myslela že za chvíli bouchnu. Už jsem měla na jazyku další poznámku když v tom nás naštěstí někdo vyrušil. „princezno Auroro ? Náš král si žádá vaší společnost“ poklonil se sluha a ona se jen samolibně usmála. „Už musím jít, to víš král mě má v oblibě“ mrkla a odešla. Kráva jedna. Ano používán Midgardské sprostá slova, přeci jen za tu dobu co tam jsem se člověk hodně naučí.

Po chvíli jsme se vzpamatovala a hledala dál Lokiho. Už jsem byla zaoufalá a začínal být opravdu pozdní večer. Naštěstí jsem narazila na služebnou a tak jsem neváhala „Madam, můžu  se zeptat... nevíte kde je Loki ?“ podívala se na mě udiveně a pak zpustila. „Princ Loki je ve své komnatě, ovšem řekl mi že nechce být rušen“ přikývla jsem ale stejně jsem se vydala za ním. Ani nevím jak ale místo jsem znala, to bude tou vrácenou pamětí. I před varování služebné jsem zaklepala. Nic. Zaklepala jsem znovu a hlasitěji. Uslyšela jsem kroky u dveří a pak se otevřeli, stál tam naštvaný Loki jen s ručníkem okolo pasu. „Neříkal jsem že nechci být rušen !“ až pak se pořádně podíval kdo tu stojí a hned se jeho výraz změnil. „Co tu chceš ?“ stále to znělo dost chladně. „Promluvit si“ můj tón se o nic víc nelišil. Ustoupil ode dveří a pokynul mi že mám jít dovnitř.

Vešla jsem do jeho komnaty....nic se tu nezměnilo. Prsty jsem přejela po stolku kde byli všechny papíry, zápisy a různé blbosti až když jsem se otočila, tak jsem viděla Lokiho, který mě bedlivě sledoval. „Ehmm..neměl by ses obléknout ?“ odkašlala jsem si. „Proč, tobě se snad nelíbím ?“ zeptal se pobaveně. „Líbíš, ale není to vhodné“ vychrlila jsem ze sebe a až pak mi došlo co jsem to vlastně řekla. Loki na mě překvapeně hleděl a já ztratila slov. „Chtěla jsem s tebou mluvit“ připomněla jsem mu, když se ani jeden z nás neměl ke slovu. „Jistě, dej mi chviličku“ otočil se a zašel do koupelny. Chvíli jsem na něj čekala a pak se objevil oblečený. „Tak mluv“ pokynul mi. „Chci domů“ to bylo to jediné co ze mě vyšlo. „Vždyť jsi doma“ díval se mi do očí. „Víš moc dobře co tím myslím“ bylo ticho. „Proč tu nechceš zůstat ?“ prolomil ticho. „Nehodíme se k sobě“ zašeptám. „To neustále tvrdíš ty, ale kdysi jsme spolu byli a hodili jsme se k sobě tak moc, že všichni okolo žárlili, jen když nás viděli“ pousmála jsem se. „Loki.... víš co tím myslím“ slabě se usmál. „Musím domů“ „Já vím“ přikývl. „Zítra pojedeme“ prohlásil nakonec. „My ?“ prohlédla jsme na něj. „Ovšem“ usmál se. „Tak dobře, dobrou noc “ obcházela jsem ho, ale zatarasil mi cestu. V tváři tvář jsme stáli u sebe. Loki se pomalu začal sklánět a mě přepadla panika, to mu nesmím dovolit ! Už jsem se chtěla odtáhnou, ale Loki jen uchopil mou ruku a políbil její hřbet. Překvapilo mě to něžné gesto. „Dobrou noc“ usmál se a věřím že mi srdce vynechalo jeden úder. Usmála jsem se a vyšla z jeho pokoje.

Po cestě do mé komnaty jsem zaslechla hlasy. Poznala jsem že je to Odin a s ním byla...Aurora. „Víš co máš dělat ?“ slyšela jsme hlas toho starce a už jen z toho hlasu jsem se třepala vzteky. „Jistě “ odpověděla mu Aurora a už bylo ticho. Svižně jsem došla do pokoje a zavřela za sebou. Musím odtud rychle vypadnout !

Další kapitola. Nemůžu uvěřit že včera vyšel první díl ! Omlouvám se za chyby, doufám že se příběh líbí.
835 slov