You are all I need (LOKI CZ FF)

29. Ano !

Omlouvám se ale teď až do 16.8.2021 nebudu stíhat vydávat kapitoly
Posledních pár dní, od té doby co jsem zjistila že Aurora žije, jsem nemohla klidně spát. Každou noc se mi zdáli noční můry. Nemohla jsem přestat myslet na to koho hledají. Aspoň že Loki a Henry spolu vychází, posledních pár dní tráví skoro celé spolu.

Ráno mě probudí polibky na krku. „Hmmm“ zamručím a přetočím se na bok. „Lásko je čas vstávat“ zašeptá mi sametový hlas do ucha. „Děje se něco ?“ posadím se a málem na sebe vyliju čaj. „Ne, ale připravil jsem nám snídani do postele “ usmál se a ukousl si ze svého chleba. „Počkat, ty jsi to připravoval ?“ nevěřícně na něj pohlédnu. Přikývne na souhlas. Vezmu si druhý chleba a taky si ukousnu. „Moc dobré, děkuju“ políbím ho.

Do pokoje vběhne Henry a hned jak uvidí jídlo, hladově se do něj pustí. Oba se tomu zasmějeme.

„Na večer si nedělej plány, půjdeme na večeři“ namotá si Loki pramen mých vlasů na prst. „Hmm a co když už něco mám“ škadlím ho. „Tak stejně přijdeš na tu večeři“ ušklíbne se a já taky.

Pak už jsem ho moc neviděla, měl nějaké jednání a Henryho jsem poslala na výuku dějin Asgardu, myslím že mu to pomůže tu líp zapadnout.

Pořád procházím složky ohledně toho co se stalo v posledních dnech, nemůžu uvěřit že Auroru opravdu prohlásili za mrtvou to je absolutně nenapadlo že by mohla být unesená nebo že by utekla. Bolela mě z toho hlava, promnula jsem si spánky. Vím že kdybych to řekla Lokimu nikdy by mi to nevěřil nebo by řekl že to nemám řešit. Vydala jsem se zpět do naší komnaty.

Překvapily mě svíčky a cestička z okvětních lístků v komnatě. Vydala jsem se teda po cestičce, která vedla do zahrad.

Dovedla mě do altánku kde byl prostřený stůl a všude okolo světýlka. „Páni...“ vydechla jsem. Někdo mi zakryl oči. „Líbí ?“ usměju se. „Ano je to překrásné“ Loki mě vedl k židli a přisunul mě ke stolu, pak si sedl naproti. Začali jsme jíst a užívali si moc příjemný večer.

„Elen miluju tě celým svým srdcem, udělal bych pro tebe a Henryho cokoliv, když jsi zmizela myslel jsem že se zblázním a když jsem tě pak uviděl myslel jsem že se zblázním ještě víc, když jsem věděl že se tě nemůžu dotknout, protože sis mě nepamatovala. A teď jsme tady, spolu i s Henrym, konečně můžeme žít jako rodina. A proto se tě ptám...“ poklekl na koleno. Pane bože. Překryla jsem si dlaní ústa. „vezmeš si mě za svého muže ?“ vytáhne prsten se zeleným smaragdem. „Ano, ano vezmu si tě“ skočím mu okolo krku. Dlouze se políbíme.

Do noci jsme tančili a líbali se. Nemůžu tomu uvěřit, jsem zasnoubená !

Máme tu další díl. Upřímně tohle původně měla být poslední kapitola, ale rozhodla jsem se příběh trochu víc rozvinout, díky Eleniným schopnostem budu pokračovat. Tohle je konec ale jen první části, další kapitolou započne část druhá.
Omlouvám se za chyby a doufám že se líbí
Jinak bych chtěla poděkovat za 700 přečtení ❤️
498 slov