Kamarád z dětství

18 part [we together]

Napište mi do komentářů jestli chcete, abych psala nový příběhy nebo je tohle trapnej příběh. Zajímal by mě váš názor. :P

***********************************

* z pohledu Ruth*

Už jsme na turné pět měsíců. S klukama se tady člověk nenudí. S klukama z 5SOS si dobře rozumim, jsou dost podobní 1D. Je s nima sranda. Třeba včera jsme s Lukem a Mikem utíkali před ochrankou. Ještě s náma zdrhali Louis a Zayn. Jsme v Paříži na týden , což je i docela dlouho. Chceme totiž tady oslavit Liamovi narozeniny, které má za dva dny. Chystáme pro něj oslavu. Přijedou i jeho rodiče dokonce jsme zvládli přemluvit Sophiina ředitele, aby jí dal na tři dny volna a mohla jsem přiletět. To budou dvě největší překvapení. Potom dort s logem batmana a postavičkama z Toy Story. A samozřejmě oslava. Začal mi zvonit telefon. Sophii. Super.

,,Ano Soph?"

,, Přijedu zítra v osm večer, aby o tom Liam nevěděl. A mužů prosím spát u tebe na pokoji?"

Jasně. S tím počítám. A Liamovi rodiče mají rezervovaný pokoj. Na letišti jim dám klíče. Dojedeme pro vás s Paulem."

Dobře tak zatim ahoj. Zítra na letišti"

Ukončila hovor. A já mohla jít dal řešit oslavu. Zayn s Harrym vytáhli Liama někam ven. Ani nevim jak se jim to povedla. Louis nafukuje balónky. Niall kontroluje objednávku jídla. Doufám, že toho nebjedná moc. Kdyžtak to sní. Luke, Calum a Ash šli do kina. Že tady prý nebudou překážet a Mike si šel obarvit vlasy.

Den Liamových narozenin

Všechno je připravený. Liam by měl každou chvíli přijít. My ostatní což znamená já, ostatní kluci z 1D, kluci z 5SOS, Lou, Lux, rodiče Liama, Sophii a nějaký lidí ještě z kapeli. Sedíme v obýváku přikrčení po tmě a čekáme. ,,Nialle nežer ty rakvičky" zašeptala jsrm mu do ucha, protože už byli slyšet klíče ve dveřích. ,, Jsem zpátky." ozvalo se z chodby. ,, Že bych tu byl sám. Kam mohli jít. Mohl bych zavolat Sophii." on trpí samomluvou? Vešel do obýváku s mobilem v ruce a rozsvítil. Všichni jsme vstali a zakřičeli: ,, Happy birthday Liam" bylo na něm vidět, že je nadšený. A když si pomyslim, že to byl můj nápad. A on z toho brečí radostí. ,, Mami, tati co vy tady děláte?" zeptal se když se objímal s rodiči. ,,To není jediný překvapení co pro tebe máme " zasmála jsem se a ze za zdi vyšla Sophii. ,,Soph co tady děláš?" Hřeje mě u srdce když je nekdo takhle šťastný. ,,Na mě nekoukej ja svýho ředitele nepremluvila, aby mě pustil. Všechno tohle byl nápad jedný osoby, která to zařídila" Soph to si říkat nemusela. Liam projel všechny přítomné pohledem a zastavil se u mě. Potom se podival na Sophii ta jenom přikývla. ,, Děkuju. Jsou to ty nejlepší narozeniny co jsem měl. Čím jsem si to zavděčil?" Zeptal se když mě objímal. ,, Dejme tomu třeba za to jak si se o mně staral v X-Factoru. Nebejt tebe až jsem bych se nedostala. Taky mám za hodně děkovat. Vlastně vám všem klukům. Pomohli jste mi se dostat tak kam jsem jenom o tom snila. Děkuju" první slza mi stekla po tváři.

*z pohled Nialla*

Už tu budeme jenom dva dny. Dneska a zítra večer jedeme zpátky do Londýna kde máme poslední koncert. Dneska chci vytáhnout Ruth ven po noční Paříží, aby jen tak nezapomněla. Jsou dvě odpoledne mohl bych se jít jí zeptat. Zaťukal jsemna její dveře od pokoje. ,,Dále " ozvalo se ze vnitř. Tak jsem vešel. Seděla na posteli a před sebou měla notebook. ,, Mužů dál" zeptal jsem se jí když zvedla oči od notebooku. ,, Jasně pojď. Co potřebuješ?" řekla a naznačila ať di sednu vedle ní. Sedl jsem si. ,, Jen jsem se chtěl zeptat, když jsme tady poslední noc nešli by jsme spolu na večeři a projít se po noční Paříží" byl jsem trochu nervózní. ,, Proč ne je to dobrej nápad. A v kolik?" zeptala se tím svým usměvavý hlasem, který na ní mikuju. ,,Třeba v šest? Před hotelem?" řekl jsem. Byl jsem hrozně nervózní. ,,Ok. Budu tam." řekla a já se zvedl a odešel.

* z pohledu Ruth*

Za deset minut mám být před hotelem. Mám na sobě černé šaty a lodičky. Nevim kam mě chce Niall vzít tak jsem se nevěděla jak ustrojit. Když bylo na čase vydala jsem se k východu. Venku už na mě čekal Niall. V ruce držel rudou růži. Jen co si mě všiml zíral na mě a culil se u toho. ,,Můžeme?" zeptala jsme se když nemíní ze mě odtrhnout oči. ,,Jasně. Promiň. Noc ti to sluší. Ta je pro tebe" podal mi růži a vydali jsme se směr. Ani nevim kam. ,, A kam to jdeme?" zeptala jsem se po chvilce ticha. ,, Do francouzské restaurace a potom mám pro tebe překvapení." Miluju překvapení. Došli jsme k nějaký luxusní restauraci. Proč musí za mě tolik utrácet stačilo by třeba Nando's. No to vyl asi blbej vtip. Vešli jsem dovnitř a šeli ksme za čínskem. ,,Máme tu rezervaci" řekl mu Niall. ,,Jméno?" zeptal se číšník. ,,Horan" ,,Tak pojďte za mnou" došli jsme ke stolu pro dva. Bylo tam na stole víno. Posadili jsme se a začali si vybírat jídlo. Vůbec jsme těm názvům nerozuměla. ,,Co si dáš?" Sama nevim. ,,Necham to na tobě. Těm názvům nerozumim a vím, že ty se v jídle vyznáš" řekla jsem a odložila menu. Niall něco nadiktoval číšníkovi a ten odešel. ,,Jak tě napadlo mě vzít na večeři?" No jsou dva důvody proč by mě mohl vzít. Buď abych nezapomněla na společnou Paříž a nebo, že bych se mu líbila? Ale to je blbost to bude ta druhá věc. Niall se nadechoval, že něco řekne, ale přišel číšník s jídlem. Dal nám to na stůl a odešel. S Niallem jsme si řekli dobrou chuť a pustili se do jídla. Musim říct, že se opravdu v jídle vyzná. Když jsme dojedli chvíli jsme si povídali potom Ni zaplatil a my odešli. ,, Tak a teď to překvapení. Zakryju ti oči, ale neboj se prosim. Nic se ti nestane. Věř mi." řekl trochu jsem se bála, ale byl tu semnou.,, Já ti věřím" šli jsme trochu do kopce. Potom po trávě a zastavili jsme se ani nevim kde. Niall mě posadil na něco hebkého a rozvázal mi oči. Byla to nádhera. Seděli jsme na dece na nějakém kopci. Kde byl rozhled na celou noční Paříž. ,,To je nádhera Nialle" bylo to opravdu dokonalé. ,,Takže líbí?" ,, Je to úžasný" pořád jsem se z toho nemohla dostat. ,,A to ještě není všechno" dívali jsme si do očí. Ani jeden znás nechtěl uhnout pohledem. Niall se pomalu začal přibližovat. Jeho rty se doktly těch mých. Když v tom se od někud ozval rána jako z ohňostroje. Odtahli jsme se od sebe a ja se podívala směrem k Eiffelovce. Kde byl ohňostroj. Bylo to nádherný. Niall byl nádherný. Znova jsem se podívala na Nialla. Teď už jsem si byla jistá, že ho miluju. Naše rty se zase spojily v jedny. Niall mě položil na deku bez toho, aby přerušil náš polibek který byl vášnivý a dlouhý. Když jsme se od sebe odtáhli. Museli jsme popadnout dech. ,,Ani nevíš jak dlouho jsem čekal na tenhle okamžik" nestihla ksem ani nic říct, protože jeho rty se zase přisály na ty mě. Pak jsme tam leželi jenom v oběti a koukali se na hvězdy. ,,Miluji tě Ruth" konečně jsem slyšela ty slova ktery jsem id něj chtěla slyšet. ,, Taky tě miluju" jen jsem to dořekla spojila jsem naše rty. Po chvíli jsem se odtáhla. Začala mi být zima. Niall si sundal bundu a dal jí kolem mě. ,, Nebude ti zima?" Zeptala jsem se když balil deku, že už pujdeme. ,,V tvojí přítomnosti ne" chytli jsme se za ruce a vydali se zpět k hotelu. Ne už jako kamarádi nebo sousedi, ale už jako přítel s přítelkyní.