Before I met you

12 kapitola

.....dobře, protože jsem šlápla do bláta a ušpinila jsem si tenisky. Když jsme procházeli kolem cestičky, tak tam jel traktor a postříkal nás špinavou vodou, takže jsme byli špinavé a samozřejmě jsme se tomu smály. Jinak by to asi nešlo. Pak jsme se rozloučily a každá šla jiným směrem. Šla jsem domů, doufám že tam nebude Lucas. V jednu chvíli se chová jako pitomec, který

chodí s mojí sestrou a potom se chová jako kluk co mi naslouchá, je pozorný, ví jak se cítím a neustále se mi kouká do očí. A já nevím jestli se mi do očí kouká jen kvůli lítosti, nebo je v tom něco víc.......jak by mohlo? Vždyť má Miu, říkám to tak často, že mi to už leze na mozek, ale kdybych si to neříkala tak bych se Lucase snad pokusila sbalit. Život je tak složitý a těžký, ale přes to

nádherný. A co když se Lucas s Miou rozjedou, budu moct s ním chodit nebo ne? A co když se na ně budu muset koukat každý den. Řešení najít si kluka, abych na Lucase zapomněla úplně nevyšlo. Já už nemám žádný nápady. Přišla jsem domů, celá špinavá a rychle jsem mířila do pokoje, aby mě nikdo neviděl. Samozřejmě si mě Mia musela všimnout, seděla na pohovce v obývací

místnosti s Lucasem.
„Ahoj Sarah hele mohla..." Nedořekla to, protože se začala smát. Lucas ji držel kolem ramen a když se na mě podíval, tak se taky začal smát.
„Mám se ptát co se ti stalo?" Zeptala se a dál se s Lucasem smáli. Já jsem ji probodla pohledem.
„Ne." Jednoduše jsem odpověděla.
„Jsou tu rodiče?" Zeptala jsem se.

„Ne celý týden mají prý moc práce, takže budou chodit domů až v osm hodin." Mojí rodiče pracují ve stejné firmě, ale každý dělá něco jiného.
„Díky." Rychle jsem šla do svého pokoje a sundala jsem špinavé oblečení. Měla jsem špinavé i nohy, takže jsem šla v županu do koupelny a dala jsem si sprchu. No a samozřejmě, jsem si nechala oblečení v pokoji. Vzala jsem si

osušku, kterou jsem si omotala kolem těla. Když jsem pootevřela dveře, tak jsem slyšela kroky. Tak jsem ty dveře zase zavřela. Za chvilku jsem je zase otevřela a vyšla jsem. Jenom že jsem nekoukala na cestu a narazila jsem do Lucase, jak jsem narazila tak jsem málem spadla a on mě chytil.
„P-promiň."
„To je v pohodě." Usmál se na mě.

„Neměl by si být s Miou?"
„Měl, ale musím zachraňovat její sestru." Koukali jsme si do očí a oba byli zticha, a potom jsme to ticho prolomila.
„Už mě můžeš pustit, myslím že to zvládnu."
„Jo jasně." Pustil mě a pořád jsme tam stáli, já jsem tedy šla ke dveřím do mého pokoje a usmívala jsem se na něho, a on zase na mě. Pak jsem

otevřela dveře a šla jsem do pokoje. Sedla jsem si na židli. Ach bože, co jsem to provedla, vždyť tohle nemůžu. Co to dělám? Já právě....ne ne ne......tohle nejde. Musím být chladná. Nesmím se na něho usmívat, myslet a hlavně s ním nesmím být o samotě. Nesmím se s ním zbližovat a nesmím ublížit Mie. Vzala jsem si na sebe oblečení a rozčesala jsem si vlasy. Koukla jsem na učení a

šla jsem si udělat večeři. Za půl hodiny tu budou rodiče. Nakonec jsem si udělala míchaná vajíčka. Snědla jsem je a šla jsem do obývacího pokoje. Mia se v předsíni loučila s Lucasem. Pak Lucas odjel na motorce a Mia šla za mnou.
„Proč s Lucasem jste pořád tady a né třeba u něho doma?" Jsem se zeptala.
„Táta Lucase chce aby byl fotbalista a

tak chodí k nám domů, když má trénink fotbalu."
„Je mi ho líto."
„Mě taky...tobě to nějak vadí?"
„Mě?N-ne, vůbec, je mi to jedno."
„Sarah, já vím moc si tě teď nevšímám a proto ti to chci nějak vynahradit. Proto v pátek odpoledne budeme tady v tom domě jen ty, já a Lucas. Taky chci, aby jste se trochu víc poznali."

„Tak jo, to je dobrý nápad." To je příšerný nápad! To je to, co jsem nechtěla. To rovnou můžeme být někde spolu o samotě! Ne klid, určitě něco vymyslím a vyvleču se z toho. Jo, už to asi mám.
„Jo počkat, tenhle pátek?"
„Jo."
„No tak to už něco mám."
„A co o víkendu?"

„To taky něco mám, ale potom se domluvíme jo?" Rychle jsem zdrhla do pokoje. Vzala jsem si knížku a lehla jsem si na postel. Otevřela jsem ji na stránce, kde jsem minule skončila a začala jsem číst. Pak mě ze čtení probralo zaklepání na dveře.
„Dále." Jsem řekla a ve dveřích stála Mia a probodávala mě pohledem. Sedla jsem si a knížku dala na stranu.

„O víkendu nic nemáš, volala jsem
tvým kamarádům a ty mi řekli že nic nemáš!" V tu chvíli mě zachránilo zvonění mobilu. Podívala jsem se na něj a Alexis mi zrovna psala o jedné párty, dobrý načasování.
„V sobotu jdu na párty a odpoledne máš tu oslavu.."
„A v neděli?"

„Tak fajn, to nic nemám."
„Tak super, tak v neděli. Jo a co kdyby jsme na tu párty šli s Lucasem?"
„Tak to bude fajn."
„Super." Odešla a zavřela dveře. Sakra! Teď musím strávit s nimi jeden večer a jeden den! Musela jsem odepsat Alexis.
„Jasně že tam dorazím a v kolik?"
„Asi v osm, super."
„Hele a nevadí když přijde sestra a její
kluk."

„Nevadí, čím víc tím líp. Teda jestli to nevadí tobě."
„Vadí mi to, ale nic s tím nemůžu dělat."
„Je mi tě tak líto, tak ahoj zítra."
„Ahoj." Položila jsem mobil na postel a
vstala jsem. Šla jsem pozdravit rodiče, který teď přišli. Šla jsem do obývacího pokoje. Rodiče tam nebyli, byli v kuchyni. Tak jsem tam šla a pozdravila jsem je a oni zase mě.