Before I met you

14 kapitola

Školu popisovat nebudu, tak nudnou věc. Po škole, jsem šla čekat na parkoviště. Po chvíli přišel Lucas.
„Se strýcem je to domluvený, můžu si tě na zbytek dne půjčit."
„Tak jo." Přikývla jsem a zničeho nic přišla Mia.
„Ahoj, co tu řešíte?" Objala Lucase.
„Nic důležitého, jen jsem se ptal, jestli Sarah nechce odvézt na její brigádu.

Její šéf je můj strýc."
„Aha, tak dobře a odevezeš mě domů?"
„Jasně." Usmál se na ni. Všichni jsme si sedli a připoutali. Lucas zasatvil přímo před naším domem a Mia si vystoupila. Já jsem si sedla do předu a Lucas odejel směr kino.
„Proč si ji lhal?"
„Nelhal jsem ji."
„Tak proč si ji neřekl že jdeme spolu

ven?" Zaparkoval na kraji  a zastavil. Podíval se mi do očí.
„Jen jsem chtěl, aby to bylo naše tajemství."
„A není to tím, třeba že si myslíš že je to naše rande?"
„I kdyby bylo, co by si dělala?"
„Asi bych neudělala nic."
„Sarah, to si nemyslím. Chodím s tvojí sestrou a s tebou bych šel na rande. Po

pravdě co by si udělala?" Asi bych mu řekla že ho miluju, ale nemůžu s ním být. Ne co to plácám, to bych neřekla. Snažila bych se mu nepodlehnout, na rande se může stát cokoliv a já bych nemohla dovolit, aby mě třeba políbil. To prostě nejde.
„Asi bych ti vrazila facku."
„A já bych tě políbil."
„Co?" Naklonil se ke mě, a stále mi

koukal do očí. Já jsem jen koukala co dělá. Pořád se přibližoval a pak mě políbil. Odtrhla jsem se
„Co...co to děláš!?"
„Miluju tebe Sarah a ne Miu." Když se najednou před mýma očima objevili ruce který začali luskat.
„Hej Sarah, já jsem tady a né v tvé hlavě."
„Jo já jsem se zamyslela. Co si říkal?"

„Říkal jsem že, musím Mie koupit dárek k narozeninám, proto jsem lhal a ty mi můžeš pomoc."
„Jo jasný. Já pro ni taky nemám dárek." To celý byla jen má představa, to nebylo reálný. To se nikdy nestane, Lucas ji tolik miluje a já taky. Nikdy bych nemohla podvést svou vlastní sestru. Zastavil před velikým obchodním centrem. Vystoupili jsme a

šli jsme dovnitř. Jako první šel do obchodu s parfémi, ale pak, šel do obchodu se šperky. Vybral tam řetízek s andělíčkem. Tak Lucas už má něco vybraný, a co já. Šli jsme do obchodu s oblečením. Tam jsem, ale nic nevybrala. To oblečení se mi nelíbilo. Šli jsme tedy dál, po cestě do dalšího obchodu mě něco napadlo.
„No jasně, už to mám!" Jsem vykřikla a

lidi co šli kolem nás se na nás koukali.
„Koupím ji tu knížku, co moc chtěla."
„Super." Šli jsem do knihkupectví a já koupila knihu, co si přeje Mia.
„Skvělý, nakoupeno máme a můžeme se jít bavit."
„Počkej, co? Na myslela, že si chtěl pomoc jenom s tím dárkem."
„Hele Sarah, asi mě nemáš pořád v oblibě, že jo? Jestli mě nemáš ráda, tak

to prostě řekni, já se neurazím."
„Jo, myslela jsem si že si namyšlený kluk mé sestry, co je jeden z těch mnoha frajerů a využívá holky. Ale ty si jiný Lucasi Wilsone. Jsi citlivý, chápavý a umíš naslouchat. Nejsi ten, za koho tě pokládají tvé přátelé. Já vím nejsi bad boy, a ani škola si to nemyslí, na toho tam mají Simona, ale když kolem tebe náhodně projdu aniž bych tě znala,

myslela bych si to."
„Takže mě máš ráda?"
„To tobě jsem řekla o rakovině, ani Sofi, ani Alexis to neví, mám tě ráda."
„A nebereš to jinak? Jsme jen přátelé, že jo?"
„Jasně že jsme, co bychom byli?"
„Známý?"
„Tak jsem tě nikdy nebrala." Usmála jsem se na něj a on na mě.

„No měli bychom jít, máme na programu docela dost věcí."
„Tak jo." Šli jsme na parkoviště, sedli jsme si do auta, připoutali a Lucas nastartoval a vyjel.
„Kam to jedeme?" Jsem se zeptala
„To by si chtěla vědět co?"
„Jo, proto se ptám."
„Se později dozvíš."
„Ale notak, řekni mi to."

„Už jsme skoro tam."
„Tak fajn." Jel na parkoviště pak zaparkoval a zastavil. Vystoupil a já taky. Šel a šel, já šla za ním. Zastavil se a podíval se na mě.
„Ráno jsem tě urazil a pak jsi byla smutná, ale teď tě rozesměju a budeš šťastná, doufám."
„Tak fajn, teď mě trochu děsíš."
„Tak pojď." Šli jsme pořád rovně, když

jsem uslyšela hudbu a uviděla atrakce. Šli jsme na pouť.
„Vážně pouť?"
„Jo, co je na ní špatného?"
„Jsem jsme chodili se sestrou, aby mě rozveselila když jsem byla nemocná."
„Promiň, to jsem nevěděl. Tak půjdeme jinám."
„Né to je dobrý."
„Hele Sarah, jestli ti to vadí, tak

půjdeme prostě pryč, sice mi to kazí můj vytvořený program, ale to nevadí."
„Když řeknu ne, tak říkám ne a nemyslím tím ano, takže tu zůstaneme jo?"
„Tak jo, ale mám za úkol tě rozesmát. Jinak bych si neodpustil, že si byla se mnou a ke všemu smutná."
„Tak jo." Vešli jsme dovnitř a stál tam stánek s lístky. Lucas koupil dva.

„Tak kam jdeme?" Jsem se zeptala.
„Tak co támhle." Ukázal rukou na strašidelný dům.
„Máš mě rozesmát a né vyděsit." Řekla jsem a usmála se.
„Myslím, že bychom tedy mohli támhle." Ukázal na věž, kde kolem toho byli sedačky a jezdilo to nahoru a dolů.
„Nebudeš se bát?" Jsem se zeptala.
„Já? Jasně, že ne."