Before I met you

6 kapitola

Sedli jsme si na motorku a podal mi helmu. Zapla jsem si ji a on nastartoval.
Vůbec nevím kam jel. Pak když zastavil, si sundal helmu a já uviděla, že jsme na hřišti. Kde jsme se potkali, než jsem zjistila že chodí s Miou. Já jsem si taky sundala helmu a podala ji Lucasovi. On ji dal na motorku a šel si sednout na houpačku.

„Sedneš si ke mě?" Se zeptal.
„Jasně." Šla jsem si sednout na druhou houpačku.
„Takže ty mě nemáš ráda, jo?"
„Cože? Jasně že tě mám ráda."
„Mia říkala, že mě nemáš ráda."
„To je blbost."
„Tak proč se mi pořád vyhýbáš?"
„Nevyhýbám."
„Ty ke mě něco cítíš?" Řekl a pousmál se.

„Cože? Jak tě to mohlo napadnout?"
„Když jsme s Miou v obýváku tak tam nejseš, ale když jsme jenom spolu tak nikam nejdeš."
„Rozhodně nejsem do tebe zamilovaná, chodíš s mojí sestrou."
„I tak se ti můžu líbit. Jen mi řekni pravdu."
„Chceš slyšet pravdu? Pravda je taková, že tě nemám ráda, nejsi mi

sympatický a nikdy si nebyl. I když si za mě zaplatil autobus, tak tě pořád nemám ráda. I když chodíš s mojí sestrou, nemám tě ráda!"
„Tak fajn." Podíval se směrem dolů.
„Můžeme jet zpátky." Řekl a šel k motorce. Podal mi helmu a svoji si nasadil. Já jsem si ji nasadila a on nastartoval. Sedla jsem si za něj a chytla ho kolem pasu. Vyjel zpět k

našemu domu. Jednou mě to bude mrzet, že jsem tohle řekla, ale teď mě to nemrzí. Před naším domem zaparkoval a já si sundala helmu, a následně ji mu podala. Ani jsem se na něj nepodívala. On si také sundal helmu a šel za mnou. Otevřela jsem dveře a sundala jsem boty. Šla jsem rovnou do pokoje. Lehla jsem si do postele. Ach jo. Co jsem komu provedla. Myslím, že mě to mrzí i teď a

co když ho to mrzí taky. Co když ho to taky mrzí? A co když ke mě taky něco cítí? Moment, nad čím to tu přemýšlím? Ne, nesmím nad tím přemýšlet, vždyť je to blbost. A vlastně bych o tom vůbec neměla přemýšlet. Tohle byl blbý nápad, jed na celý odpoledne s Lucasem. Vlastně uběhly jenom 3 hodiny. Šla jsem z pokoje do obývacího pokoje, aby si nemyslel že se mi líbí.

„Kde je Lucas?" Jsem se zeptala, a podívala jsem se na Miu.
„Už šel, prý už musel domů."
„Tak jo." Jsem řekla smutně. Šla jsem zpět do pokoje, kde jsem se učila na test z matematiky. Pak byl čas večeře, tak jsem na ni šla. Potom jsme se vysprchovala a večer jsem koukala na film

.................

Zase ten budík. Vypla jsem ho a rovnou jsem se oblékla. Šla jsem do koupelny a vyčistila jsem si zuby, učesala jsem se. Dneska nemám hlad, takže jsem rovnou šla čekat na autobus. Když přijel, dala jsem řidiči jízdenku a šla jsem si sednout. Člověk, který seděl za mnou, mě pozoroval. Cítila jsem jeho pohled na mých zádech. Tak jsem se otočila.

„Co? Budeš na mě pořád koukat?"
„Je pardon, jen jsem chtěla vědět jestli ta mikina je drahá, víte moje vnučka chce taky takovou s obrázkem toho seriálu. Tak mě to jenom zajímalo, opravdu se omlouvám." Byla to starší paní, bylo jí asi sedmdesát let. Takový trapas.
„Ne to já se moc omlouvám, myslela jsem, že jste někdo jiný. A ta mikina

stála opravdu málo, cenu si teď pořádně nevybavuji."
„Tak děkuji." Já jsem se jenom pousmála. Ach jo, takový trapas se může stát jenom mě. Otočila jsem se zpět do předu, když si ke mě někdo přisedl.
„Ahoj." Řekl s úsměvem. Byl to Lucas.
„Ahoj." Jsem řekla.
„Vím, že mě nemáš ráda, ale nemůžu si

k nikomu sednout."
„A to jako proč?"
„Nikoho tu neznám. Hele abych pravdu řekl, tak si hodná a já tě mám rád, chci s tebou vycházet. Tvoje sestra je nejlepší holka a já nechci aby jsme se rozešli jenom kvůli tomu, že mě nemáš ráda?"
„Takže tě mám mít jako ráda?"
„Přesně tak."

„Tak to se nestane, si pěkně namyšlený. Já takový lidi, přímo nesnáším!"
„Tak fajn." Řekl a šibalsky se usmál.

To jako nepůjdeš pryč?"
„Ne, zůstanu tu s tebou." Usmál se.
„No tak to mám fakt radost."
„To jsem rád. Hele fakt nechci, aby to bylo mezi námi nějaký špatný. Když si řekla že mě nesnášíš, byl jsem trochu smutný. A víš proč? Protože jsem si

myslel celou dobu, že jsme přátelé!"
„Kdyby ses nechoval tak jak se chováš, tak bych tě měla ráda, ale jenom proto že mi zaplatíš autobus nemusím být s tebou kamarádka."
„Nevěřím ti, že mě nemáš ráda. Sehnal jsem ti brigádu. Byli jsme spolu venku a ty si mě přes to neměla ráda? Je to nějaké divné." Šiblasky se na mě usmál.
„Není, je to tak jak to je." Naklonil se ke

mě a pošeptal mi do ucha.
„Vážně? A nebo ke mě něco cítíš?" Autobus zastavil a já jsem se rychle zvedla a šla jsem ven. Mířila jsem rovnou ke skříňkám. Kde jsem se přezula a šla jsem do třídy. Šla jsem k Sofii a objala ji.
„Máš příšerného bratrance, ale stejně ho miluju."
„Já vím. Asi to pro tebe není lehké co?"

„Není, půlku soboty a neděle se objímal s mojí sestrou na to se nedá koukat."
„To chápu." Pousmála se. Školu vám nechci popisovat, škola je nudná. Teda až na to že zítra máme volno, protože musí něco učitele řešit, nebo tak nějak. Moc jsme nedávala pozor Když skončila škola šla jsem čekat na autobus. Před oči mi přiletěla pampeliška kterou držela něčí ruka. Tak jsem se otočila a
tam stál Lucas.