Before I met you

21 kapitola

„Šli jsme k autu a ty si sebou švihla a pak jsem tě odvezl domů.....
Najednou jsem si na vše vzpomněla. Pamatuji si vše co se včera stalo.

.......................................................................
Flashback

Vzal mě do náruče a odnesl mě k autu. Už předtím měl otevřený dveře od spolujezdce a posadil mě tam. Připoutal mě a zavřel dveře. Obešel auto a otevřel dveře u řidiče a nasedl si. Připoutal se a nastartoval. Zavřela jsem oči. Cítila jsem jak mě drží v náruči a jde se mnou. Najednou se ozval příšerný zvuk. Byl to zvonek našeho domu. Oči jsem měla stále zavřené, chtělo se mi

spát. Dveře se ale otevřeli a v nich stála máma. Poznala jsem ji podle hlasu.

„Proboha co se stalo?"
„Dobrý den, jen se opila a usnula. Odnesu ji do pokoje. Jo a Mia je ještě na párty, přijde trochu později. Já ji sem přivezu."
„Děkuju Lucasi, si hodný kluk." Pak jsem jen cítila jak jde po schodech a pokládá mě do postele. To už jsem, ale musela

otevřít oči.
„Díky."
„Já myslel že spíš."
„Už ne."
„To vidím, tak dobrou už musím."
„Ne počkej, prosím. Zůstaň tu ještě."
„Musím jít."
„Nemusíš. Jen tu chvilku zůstaň prosím."
„Měla by si spát, si opilá."
„Jen ti chci něco říct." Přišel k mé posteli

a přisedl si. Já jsem ho objala.
„Děkuju."
„Za co?"
„Za to co pro mě děláš. Vždycky si tu když tě potřebuju a to i když si Miin kluk." Odtrhla jsem se a podívala se mu do očí.
„Nemáš vůbec za co. Rád ti pomáhám." On se mi ale do očí nekoukal. Vstal z postele a řekl.

„Už bych měl fakt jít. Hezky se vyspi." Zavřel za sebou dveře......v noci mi bylo teplo tak jsem se svlékla do spodního prádla a šaty položila na židli.

.........................................................................

„Už si vzpomínám. Promiň za to co jsem ti provedla. Neměla bych vážně pít."
„To je v pohodě, alespoň jsem se nenudil."

„A přes to všechno bych si přála, abychom se nějaký čas nevídali. Dneska to nějak zvládneme, ale nechci se s tebou vídat."
„

Jak chceš." Smutně se usmál.

„Tak tady to je. Pití a nějaký brambůrky."
„Díky." Poděkovali jsme s Lucasem.
„Hele neobjednáme si k obědu pizzu?" Zeptala se Mia.
„Jo klidně." Odpověděl Lucas.
„Tak jo, pak ji objednám." Všichni tři jsme seděli na pohovce.
„Jdeme se koukat na ty filmy?" Zeptala jsem se.

„Jo jasně." Všichni jsme se zvedli a šli jsme do Miina pokoje. Má ho fakt veliký a má i televizi. Mia držela brambůrky, Lucas pití a já taky pití. Koukali jsme na film který vybral Lucas. Bylo tam dost zombie. Pak ho měla vybrat Mia a potom já. Když Lucasův film skončil Mia objednala pizzu. Když ji pán dovezl tak Mia ji popadla a já vzala talířky. Najedli jsme se v Miině pokoji. Po té

jsem šla odnést talířky z pokoje do kuchyně. Sešla jsem schody a šla jsem do kuchyně, dala jsem talíř do umyvadla a když jsem se otočila, tak za mnou stál Lucas.
„Nemůžeš to předstírat."
„Co nemůžu předstírat?"
„To co mezi námi je. Cítíš to, já to vím a ty to jenom zapíráš."
„Nic nezapírám, protože nic mezi námi není."

„Sarah, přestaň to předstírat."
„Máš přeci Miu"
„Ale já chci tebe."
„T-to nejde, nechci Mie ublížit."
„Tak radši ublížíš sobě?"
„Ne, prostě to nech být, jo?"
„Jak to mám nechat být, když tě asi miluji."
„Lucasi máš Miu, já jsem jenom její mladší sestra."

„Jenom o rok, a navíc já jsem na tebe takhle nikdy nekoukal."
„A jak tedy?"
„Jako na holku, která je super, úžasná a líbí se mi." Na to šel ke mě a pramínek vlasů, co jsem měla v obličeji dal na levou stranu mého obličeje. Já jsem začala zrychleně dýchat a srdce mi tlouklo tak nahlas. Naklonil se ještě víc ke mě. A pošeptal mi do ucha.

„Dej nám šanci, prosím." A pak se to stalo. Políbil mě, ale já se odtrhla.
„Prostě to nejde a navíc jsme si něco řekli."
„Sarah..." Najendou přišla Mia.
„Sarah nemusíš ty talíře mýt, pak je dáme do mičky." Řekla Mia.
„Já ale chci."
„Víte co, jestli se chceš smočit tak půjdeme do bazénu." Řekla Mia.

„Nemám náladu, jít do bazénu." Hodila jsem vražedný pohled po Lucasovi.
„Co se tu stalo?" Vyzvídala Mia.
„Vůbec nic." Jsem řekla.
„Jsem tvoje sestra, nelži mi!"
„Chceš vědět pravdu!? Tak ti ji řeknu. Tenhle kluk, je otravný a nesnáším ho. Nenávidím když na mě mluví, usmívá se, je v mé blízkosti!" V tu chvíli mi začali téct slzy. Slzy smutku. Tohle jsem

říct nechtěla, ale musím. Lucas to pořád nechápe. Nedá si říct. Popadla jsem mobil, který byl na lince. A šla jsem do předsíně, kde jsem si obula tenisky a vyběhla jsem ven ze dveří. Jako vždy šla jsem na hřiště, který je odsud kousek. Už jsem to hřiště viděla, když mě najednou někdo zatáhl za ruku. Otočila jsem se a on mě přitáhl k sobě. První co jsem uviděla byli jeho úžasný oči.