Before I met you

29 kapitola

Půjdu si pro nějakou vázu s vodou. Položila jsem lístek a růži na stůl, a otevřela jsem dveře na chodbu. Seběhla jsem schody do kuchyně a stála tam máma a vařila kávu.
„Ahoj mami, nevíš kde je nějaká váza?" Zeptala jsem se s úsměvem na tváři.
„Ahoj zlato, bude asi támhle v té komodě." Ukázala prstem na hnědou komodu vedle dveří na zahradu.

Usmála jsem se a řekla. „Děkuju." Jen jedno slovo, na víc jsem se nezmohla. Ani nevím co mám říkat, poslední dobou jsem netrávila takový čas s rodiči, jako jindy. A ani mi to nevadí, radši trávím čas s Lucasem. „Koukám že tě břicho už nebolí." Řekla s usmála se. Sakra! Já úplně zapomněla, že mám hrát nemocnou. Musím něco vymyslet, jinak půjdu do školy a to nemůžu.

Chci tu být s Lucasem a nechci být ve škole, kde se musíme přetvařovat. „Bolí mě, ale byl tu Cameron a rozveselil mě. Mám pořádný křeče, a čaje na to nezabírají." „To se mi nějak nezdá, že by si měla křeče." A teď jsem v háji, musím jí to říct. „Tak já ti to teda řeknu. Já chodím na brigádu, peníze mi nestačí. Protože se chystám v létě jet na týden s Alexis k její tetě.

Chci s ní trávit léto, nechci být jenom zavřená doma." Pousmála jsem se a doufala, že mi to uvěří. „Ale zlato, to si mi klidně mohla říct. Vím jsi starší a už nechceš trávit léto doma s rodiči. Chápu to, a samozřejmě že ti dám nějaký peníze." Usmála jsem se falešně. Teď mi je jí blbý lhát, nechci ji lhát. Nesnáším když musím lhát. „Děkuju, ale přes to bych chtěla jít zítra na brigádu.

Můžu jít prosím?" Usmála jsem se a snažila se vypadat roztomile, i když to nikdy nefunguje. Tohle známe asi totiž všichni, že když něco chceme, musíme se usmát a být roztomilí. „Prosím mami, ve středu už fakt půjdu do školy. Vše si doplním pečlivě." Doufám že mi to vyjde, když jsem si to tak blbě pokazila. Kdybych se neusmívala a radši dělala, že mám křeče mohlo by být všechno jinak.

Teď jsem akorát musela zase lhát. „Tak dobře, ale je to naposledy. Tátovi nic neříkej, poslal by tě hned do školy. Běž si lehnout hned do postele." Usmívala jsem se, protože jsem vyhrála. „Jasný, jen si napustím vodu do vázy." Vzala jsem jednu menší a dala ji pod kohoutek studené vody. Voda tekla do vázy a já jen čekala až tam bude půlka.

Kohoutek jsem vypla a beze slova jsem odešla do svého pokoje. Vázu jsem položila na stůl a sáhla vedle vázy po růži. Dala jsem ji do vody, vzala jsem si lístek od Lucase do ruky a lehla si na postel. Neustále jsem si musela číst tu větu. „Všechno je lepší když jsem s tebou."  Uvnitř sebe, jsem cítila nepopsatelný pocit. Já vím, neměla bych za to co dělám být šťastná, ale já jsem.

Mia by neměla být ráda, že má takovou sestru. Z mého přemýšlení mě probralo silné zaklepání na dveře. „Dále." Řekla jsem, místo lehu jsem si sedla a opřela svá záda o polštář, který byl nalepený na zdi. Dveře se otevřeli a do pokoje vešla Mia. „Cleo..." Zarazila se když její pohled směřoval na růži a papírek v mé ruce. „To Cameron?" Zeptala se strašně udiveně. „Jo." 

„To mi musíš ukázat a povědět." Měla radost ve tváři. „Já nemám nějak náladu." „Ale prosím tě. Tvůj kluk tě pozve na ples a ty nemáš náladu. Nebo ji jen nemáš na mě?" „Za prvý, není můj kluk a za druhé na tebe mám náladu vždy." „Tak v čem je problém?" Pousmála se a nadzvedla obočí. Problém je v tom, že obě milujeme stejného kluka. To bych ji chtěla říct, ale nejde to.

Sedla si ke mě na postel. Já jsem okamžitě lístek sevřela v ruce co nejsilněji. Nesmí to vidět, jinak jí to dojde a je po všem. „No tak jo." Řekla jsem trochu otráveně, ale jí to stejně nezastavovalo. „No hurá!" Křikla. „Přišel do mého pokoje a dal mi růži, zeptal se mě jestli s ním nepůjdu na ples a já souhlasila, konec zvonec." „No tak, rozveď to trochu. Detaily." „Detaily by si chtěla, jo?"