Before I met you

32 kapitola

„Zůstaň tady, já půjdu dolů a až bude pryč tak ti řeknu." „Dobře." Otevřela jsem dveře a šla jsem po schodech dolů. „Ahoj co tu děláš? Myslela jsem, že máš do půl třetí." „Odpadli nám hodiny." „Hele nemáš v pokoji nějaký papír?" „Jo, počkej já ti ho donesu." „Není ti dobře, v pohodě já si tam dojdu." Šla na horu po schodech a já taky. „Mio počkej, já...já ti to vysvětlím."

 Při této větě, otevřela dveře do mého pokoje. Obě jsme vešly a Lucas nikde.
„A co mi chceš vysvětlit?"  „Jen že, jsem...no, to je jedno." „Tak jo." Vzala si papír že stolu a odešla. „Ty vole! To bylo o kousek." Ze skříně se vynořil Lucas. „Máš štěstí, že máš tak velikou skříň." Usmála jsem se. A sedla si na podlahu k němu. Tak pojď, třeba už tam nebude." 

Šli jsme ke schodům a nikdo nikde. Mii dveře se začali po otevírat, já jsem rychle otevřela dveře do koupelny a strčila jsem tam Lucase. On zavřel dveře a Mia vyšla. „Proč tu tak stojíš?" Zeptala se. Nic jsem neřekla, protože mi došla slova. „Ty tu někoho máš?" „Kdo? Já? Jasně že ne." Mávla jsem rukou a uchechtla se. „Sarah, ty mi právě lžeš! Jasně že tu někoho máš, proto hraješ nemocnou. 

To si mi, ale mohla říct, hned bych vypadla." „Jo, trochu jsem se styděla. Díky." „Dej mi pět minut a jsem pryč." Usmála se a šla do svého pokoje, já mezitím otevřela dveře a Lucas šel za mnou. Sešli jsme schody a šli jsme do kuchyně, otevřela jsem dveře na zahradu  a Lucas vyšel, ale udělal asi tři kroky a otočil se na mě. „Ještě  jedno." Udělal roky ke mně a políbil mě. Pak se otočil a odešel, já zavřela dveře 

a na schodech byla Mia. „Už nikam nemusíš chodit, už odešel." „Já bych klidně  odešla, stačilo říct." „To je dobrý, myslím že budeme spolu trávit čas i jindy." „Tak jo." Já šla do svého pokoje a vzala svůj mobil. Napsala jsem Alexis, jestli se nemůžeme sejít na hřišti. Dnes má myslím volno. Po chvilce mi odepsala a tak jsem se oblékla a vyrazila jsem. 

Seděla na houpačce, já si sedla na houpačku vedle ní. „Ahoj holka!" „Ahoj!" Pozdravili jsme se. „Tak co potřebuješ?" „Nic." „A proto mě taháš ven, tak rychle. To ti nevěřím, tak mi to řekni." „Jo máš pravdu. Málem Mia načapala mě a Lucase." „V posteli!?" Zakřičela udiveně. „Cože?  Jasně že ne, co blázníš? Ale jako, trochu k tomu došlo." Zašeptala jsem. 

Začala se smát. „Takže vás při tom nenačapala? A jak tedy?" „No odpadli ji hodiny a přišla domů trochu dřív a šla do mého pokoje a tam byl Lucas, schoval se do skříně, ale málem na něho přišla." „Jo, nedivím se ti, že si to potřebovala někomu říct. Kdy jí to řekneš, vidím jak tě to ničí." „Teď je tak šťastná a já ji nechci zklamat."  „Nezklameš ji, možná trochu naštveš, ale rozhodně nezklameš." 

Usmála jsem se. Lucas se najednou objevil před námi. „Ahoj holky. Sarah můžeme si promluvit?" „Tak já už asi půjdu." Objala jsem Alexis a ta odešla. Stála jsem před Lucasem a doufala jsem, že to nebude něco hrozného. „Já bych to chtěl říct Mie." „Co?" „Jak jsem byl u vás, tak mi došlo, že to už nechci skrývat. Chci tě objímat, líbat a držet se s tebou za ruce na veřejnosti. 

Nechci to dál tajit." „Lucasi, já se bojím. Co když se mnou už nepromluví?" „Neboj se, bude to  pohodě. Zítra za ní dojdeme a řekneme jí to, dobře?" „Jo, souhlasím." Objala jsem ho, opět tak hezky voněl. Nechceš si udělat selfie?" Zeptala jsem se ho. „Jo klidně. Vzal mobil do ruky a namířil ho na nás. Své rty jsem mu přitiskla na tvář, a on to vyfotil. „Až se spolu budeme moct

 ukázat na veřejnost, dám to na instagram. Chci aby všichni věděli, že tahle krásná holka je už zabraná, mnou." „Ty si láska." Políbila jsem ho. „Uděláme si ještě nějaké fotky?" „Jasně, tak mi zkus vyskočit na záda a já to vyfotím." On se přikrčil a já mu vyskočila na záda, ale špatně jsem se držela a on se zakymácel a oba jsme skončili na zemi. Oba jsme se rozesmáli.