Before I met you

31 kapitola

Otevřela jsem dveře ven a nikdo tam nebyl. Tak jsem si šla udělat ranní hygienu. Vyčistila jsem si zuby, osprchovala jsem se, rozčesala si vlasy a následně si je upletla do dvou copů. Převlékla jsem se do trička a šortek, jelikož je červen a venku je teplo. Sešla jsem schody a šla jsem do kuchyně. Jakmile jsem prošla dveřmi někdo mě objal zezadu. Pustil mě a já mu viděla konečně do tváře. 

Políbila jsem ho a pak mi to došlo. Jak se sem dostal? „Ahoj, co tady děláš?" „Ahoj lásko, mám zase odejít?" „Ne to ne, ale jak si se sem dostal?" „Ráno když jsem ti psal a volal, si mi neodpovídala tak jsem přelezl váš nízký plot a šel se podívat, jestli nemáte otevřené dveře ze zahrady a měli.

 Tak jsem vešel, ale tvoje máma byla doma, tak jsem se musel schovat a přežil jsem to." „Jo máma vždycky ráno otevírá dveře na zahradu, aby byl všude po baráku čistý vzduch." „Chyběl si mi!" Objala jsem ho a strašně hezky voněl. „Ty mě taky a jak se máš?" Usmál se a podíval se mi do očí. „Strašně dobře, protože jsem dostala strašně hezky rudou růži. Děkuju ti za to."

 Usmála jsem se, a také se mu podívala do očí. „Nemáš za co, jsem rád že se ti líbila." Stáli jsme na kraji kuchyně a stále se objímali, pak jsme se oba odtrhli. Chceš něco k pití, nebo k jídlu?" „Asi jen vodu, děkuju." Kývla jsem hlavou a šla ke kuchyňský lince, a vytáhla ze skřínky skleničku. Pustila jsem kohoutek a voda tekla strašně pomalu. Když sklenice byla skoro plná, vypla jsem kohoutek a otočila se. 

Těsně přede mnou stál Lucas, políbil mě a já mu podala skleničku s vodou. Hned se napil. Bylo zajímavé ho pozorovat, když zrovna pil. Vypil asi půlku skleničky, pak ji položil na kuchyňskou linku. „Půjdeme asi ke mně do pokoje." Řekla jsem a ukázala jsem rukou. „Tak jo." Chytla jsem ho za ruku, a táhla ho po schodech nahoru. Když jsme byli konečně v mém pokoji, vzpomněla

 jsem si že jsem nechala v kuchyni mobil. Nechala jsem Lucase v pokoji a šla do kuchyně pro svůj mobil. Byl na stole, tak jsem ho vzala a šla jsem zpět do svého pokoje. Otevřela jsem dveře a Lucas stál u stolu s růží. Usmíval se a já vešla dovnitř, zavřela jsem dveře a šla k němu. „Na co koukáš?" „Ale jen se mi líbí ta růže, je strašně hezká." „To víš, dal mi ji jeden strašně hezký kluk." 

„To by mě zajímalo, jak vypadá. Seznámíš nás někdy?" „Myslím že ho znáš." „Fakt?" „Jo, stojí právě přede mnou." Na to mě políbil. Oba jsme se odtáhli. On si sedl na mou postel a já mu sedla na klín. Dala jsem mu ruku kolem krku a koukala mu do očí. „A to víš, že až bude léto, musím na týden odjet?" „Proč? A kam pojedeš?" „Protože jsem zapomněla hrát nemocnou a máma na to

 přišla, řekla jsem jí že chodím na brigádu. Že bych chtěla jet s Alexis v létě k její tetě." „Mohli by jsme spolu někam na týden zmizet." „A nebude to divné? Víš když najednou budu pryč a ty také." „Tak já se zdejchnu na dva týdny a pak ten jeden týden budeme spolu." „A nebo to můžeme říct Mie." Podotkla jsem. „Když já nevím, bude to znít divně, ale záleží mi na ní.

 Nemiluju ji, ale nechci ji ublížit a nechci aby jste se pohádali." „Ono vlastně nezáleží kdy jí to řeknu. Tak i tak se naštve." „Jo, to máš pravdu." „Já bych na to teď nemyslela. Nechci si kazit chvíli s tebou." „Já taky." Pramínek vlasů, který překážel v mém obličeji dal na stranu. Zahleděl se mi do očí a řekl: „Nikdo mi nebude kazit chvíle s tebou." Začal mě líbat a pak mě svalil na postel. 

Oblečení začalo lítat po celém pokoji, no a dál si to domyslete. Třeba spolu hráli karty, co já vím. Pak jsem usnuli v obětí. Probudila jsem se, ve dvanáct hodin. Natáhla jsem ruku po mobilu na nočním stolku. Žádné zprávy se mi tam neukazovali, tak jsem ho zase položila na stolek. Lucas na mě najednou vybafnul. Já jsem se samozřejmě lekla a začala jsem řvát. On se rozesmál a já

 ho trochu plácla do ramene. „Myslela jsem že spíš." „Už asi hodinu ne, rád tě pozoruju když spíš." Usmála jsem se. „Musíme se obléknout." „Jo." Oba jsme se oblékli a vyšli z pokoje. Šli jsme ke schodům, ale u dveří v předsíni jsem zahlédla Miu. „Rychle zpátky do pokoje, vylezeš přes balkon." Zašeptala jsem, šli jsme do pokoje, ale pak mi došlo, že já nemám balkon. Začali jsme se smát.