Payne řádil, byl vzteky od sebe, když zjistil že chlapec utekl. Služebná však měla svůj plán promyšlený dokonale. Zatímco dům spal, vrátila se zpět do sklepení, za pomocí několik beden, které byly ukryté pod plachtou, otevřela okýnko a nechala jej dokořán. Ve starých manželových botách udělala ve sněhu falešné stopy a poté ulehla na lože. Když vyšla z pokoje, tvářila se stejně překvpaeně jako ostatní. Jejich pán řádil jako černá ruka, shodil vše co nebylo přibito.
„Jak se odsud dostal?!“ křičel na celý dům, no nic platné mu to nebylo. Chlapce mu to nevrátilo. „Nebylo zajištěné okno, pane.“ Vrátil se ze sklepení tentýž muž, co tam chlapce dovedl. „Musel vyšplhat nahoru a poté o přelézt plot. Vedou k němu stopy.“ Trhl rameny. „Myslel jsem, že si západku zkontroloval!“ „Byla zkontrolovaná, nechápu, jak se mu to povedlo.“ „Teď nemůžu nic! Absolutně nic! Ta děvka je u něj, a on… Malik je bude chránit jako svůj poklad!“ shodil další vázu. Když se uklidnil a rozhlédl se po té spoušti co nadělal, vřískl směrem ke služebnictvu, ať to okamžitě uklidí a vyšel na zahradu.
Jen co bylo vše uklizené, vrátil se a usadil se do svého oblíbeného křesla. Vykázal všechny z pokoje, zavřel dveře, zatáhl závěsy a jen tak seděl, až do večeře. Služebná tiše zaklepala na dveře, pootevřela je a ukázala pánovi vystrašenou tvář. „Pane, je večeře. Budete jíst?“ „Jistě! Proč bych neměl?! Přines mi ji sem.“ Jak přikázal, tak udělala. S třesoucíma rukama položila na stolek před něj talíř s večeří a měla se k odchodu. „Přijď pro to!“ Přikývla a zmizela.
Opět zaklepala zhruba po půl hodině. „Mohu?“ ukázala na talíř. „Až to uklidíš, přijď sem.“ Ani se na ni neotočil. Stál u okna a díval se z něj. Vrátila se po pár minutách a s ustrašenou tváří se ptala, co ještě chce.
„Víš,“ usadil se na pohovku a prsty poklepal vedle sebe. „Ta malá cuchta utekla, a já tu nemám nikoho jiného, než tebe.“ Zbledla na smrt a pokusila vstát z kraje pohovky, na který se posadila. Prudce ji však zachytil a strhl zpět. „Čím míň se budeš bránit, tím rychleji odsud odejdeš.“ Drze se začal dotýkat jejího těla a ona jen tiše plakala.
Propustil ji až po několik hodinách. Vyčerpaná, uplakaná a znechucena sama nad svým tělem se v kuchyni rozplakala. Vzlykala a nebyla schopná se uklidnit. Snad ani netušila co dělá, ale pokud si měla vybrat mezi smrtí a jejím pánem, volila první možnost. Pánův rozkaz, že zítra mu opět bude povolná ji zněl v hlavě a ona se natáhla po jednom z ostrých nožů….
ČTEŠ
Everything has changed
Fanfiction"Sundej masku a buď sám sebou." ... přesně tohle by si mohl říct hlavní hrdina hned na začátku toho všeho, bohužel, nejde to. Jeho pověst jej předchází a každý, kdo ho zná a kdo o něm slyšel si myslí, že ví jaký doopravdy je. Pracně si vybudoval svo...
