„Pane Payne, já opravdu nevím, co říct. Byl jsem u Malika v domě a ještě teď cítím, jak mě drží za límec. Nemůžete po mě chtít, abych tam šel a tu dívku odvedl.“ Zvedl se ředitel chudobince od stolu a nervózně přecházel po místnosti. Payne seděl v měkkém křesílku a kdyby mohl, ředitel se již válí v tratolišti vlastní krve. „On ji ukradl! Ukradl cizí majetek a za to má pykat!“ „Pochopte, že co se týče Malikovic rodu, jsme krátcí. Krom muže jako vy se celá Anglie bojí toho mladého kluka. Pokud se o něco pokusím, všechny další, vážené rody se za něj postaví. Nikdo nebude proti němu. Vždyť většina mužů od těchto rodin pracuje pro jejich rodinu. Opravdu si myslíte, že by riskovali a postavili se na vaši stranu? Hlavně když ví, co s dívkami odtud děláte?“
„Chcete mi snad říct, že i vy se najednou tak příliš bojíte a žádnou další dívku mi neposkytnete? Asi zapomínáte, kolik za ty dívky platím!“ „Nezapomínám! A věřte mi, že nemám nejmenší touhu začínat zbrojit proti Vám. Vyberte si další, je jich tu víc než dost. A vzhledem k tomu co se stalo, ji nebudete muset platit. Zaplatil jste za Annabell, vykompenzujeme to takto.“
Ve svém podvědomí Payne věděl, že není dobré se o něco pokoušet. Tu dívku už nezíská. Ani jeden z Maliku to nedovolí ale přiznat porážku bylo něco, co nedokázal. Krátce kývl na znamení souhlasu a po několika minutách opustil s další chovankou brány chudobince.
„Mám číst dál?“ zvedl mladý muž v pokoji v obočí a pohlédl na dívku, sedící mu v nohách. „Nejsi unavený?“ „Ne.“ Pousmál se a opět začal číst. Jeho hlas vyplňoval prostor a uklidňoval dívku, třesoucí se při vzpomínce na těch několik hodin strávených v Paynově sídle. Doufala, že Zayn nelže. Že nedovolí, aby se ji nebo dětem něco stalo a sama si nedokázala představit, že by se měla vrátit na ulici a do chudobince. Ne kvůli bídě a všemu dalšímu, co chudoba přinášela, ale kvůli tomu, že by o něj, Zayna, přišla. Začínal se v ní probouzet cit, který nedokázala pojmenovat. Mělo to něco společného s láskou ale s jinou, než tu kterou cítila k bráškům a Kate.
Muž cítil, jak tělo dívky opřené o to jeho těžkne. Dočetl a slabě natočil hlavu k dívce. Spala. S úsměvem pohodil knížku na stolek a ačkoliv jej vše bolelo, stáhl dívčino tělo do peřin a pevně ji objal. Rty se ji zkroutily ze spánku do úsměvu a to pro něj byla největší odměna. Položil hlavu na její hruď a sám začal usínat…
Tatatá.... Absolutně netuším, co dál. Zvažuji možnost, že tahle povídka další kapitolkou skončí... Co vy na to? Mám se snažit a něco dalšího do téhle romance vnést, nebo to ukončíme jako sladkou romanci s "Žili šťastně až do smrti" ? :)
ČTEŠ
Everything has changed
Fanfiction"Sundej masku a buď sám sebou." ... přesně tohle by si mohl říct hlavní hrdina hned na začátku toho všeho, bohužel, nejde to. Jeho pověst jej předchází a každý, kdo ho zná a kdo o něm slyšel si myslí, že ví jaký doopravdy je. Pracně si vybudoval svo...
