Everything has changed

Chapter 15

„To-to nejde.“ Šeptla a vymanila se z jeho objetí. „Proč?“ v hlase mu zaznělo zklamání. „Protože se to nehodí.“  Vyskočila z postele i přes jeho protesty utekla z pokoje. V jejím pokojíku, který Trisha zařídila během pár hodin se převlékla a seběhla do přízemí, ze kterého slyšela hlasy dětí. Zaynův bratr s nimi seděl před krbem a stavěl s nimi z dřevěných kostek hrad. Kolem nich se povalovaly další dřevěné hračky, a Niall s Harrym nevěděli, kterou mají do rukou vzít dříve.
Po ujištění, že jim opravdu nic nechybí a jsou s Louim spokojeni, bloumala po rozlehlém domě. Snad na každém metru našla něco, co ji vyrazilo dech. Honosnější dům by jeden těžko pohledal. Scházela po schodech, na které narazila čistě náhodou. Dovedli ji do kuchyně, ve které pracovalo několik žen a dívek. Muž, který zrovna vcházel s náručí dříví zakopl o malé kotě a vše upustil. Rozběhla se ode dveří a jala se mu pomoci.
„Slečno, pozor! Zadřete si třísku…“ Oddělával její ruce od hromady a ona na něj zůstala v šoku zírat. „Slečno?“ zopakovala po něm nevěřícně. Pohlédl na ni se stejně nechápavým výrazem. Horečnatě zpracovávala jeho dvě věty. Opravdu ji řekl slečno? Ji, která se doposud s tím oslovením nesetkala a nikdy se k ní nikdo nechoval tak, jak se nyní chovali osoby, do kterých by to hlavně vůbec neřekla? Respektive, ta jedna, Zayn…? Jeho matku občas vídala, přinášela bedny s oblečením a nějaké jídlo, vždy jednou, za měsíc.
„Neříkejte mi slečno, prosím.“ Upřela na muže tmavé oči. „Slečno, bude snídaně. Měla byste jít nahoru.“ Zazněl ji za zády dámský hlas. „Nejsem slečna!“ stoupla si a prohlédla si všechny tváře, které na ni pohlíželi. „Prosím, neříkejte mi tak. Jsem Annabell.“ Všichni se do jednoho pousmáli a přikývli. „Smím pomoct?“ otočila se opět k muži. Stáhl si z rukou kožené rukavice, podal ji je a až pak ji nechal mu pomoci. Hned jak odnosila další dříví, zaujala místo vedle hlavního kuchaře a se zvídavým obličejem pozorovala, jak válí těsto ze kterých tvoří malé rohlíky. „Chceš to zkusit?“ otočil se k ní a přistrčil ji část těsta. Se smíchem souhlasila a dala se do práce.

„Zayne!“ vyjekla paní domu, když společně s manželem, synkem a chlapečky usedli ke stolu a čekali na snídani. Její starší, sešel schody s vypětím všech sil a teď se poraženecky zapřel o rám dveří a zprudka dýchal. Celé tělo jej bolelo, při pohledu do zrcadla se sám sebe zděsil. Obličej měl mírně fialový, stejně jako hruď, záda a břicho. Vláčení po tvrdé zemi udělalo své. Louis odskočil od stolu a hnal se k němu. Bylo mu jedno, že bratra vše bolí, svíral ho v objetí a šeptal, jak moc se omlouvá. Že neměl zbaběle utéct a nechat ho tam. Marně ho Zayn ujišťoval, že mu nic nevyčítá a hlavně, že on sám chtěl aby zmizeli dřív, než je někdo dostane.
„Kde ne Bella?“ zašeptal sotva slyšitelně, když s bratrovou pomocí došel ke stolu a zhroutil se na židli. „Mysleli jsme, že je u tebe…“ „Byla před nějakou dobou tady, ale pak zmizela na schodišti…“ „Snídaně!“ vpochodovala těžkými dveřmi do místnosti služebná a za ní, s ošatkou čerstvých, křupavých rohlíků Annabell. „Annabell nám chtěla pomoci…“ vysekla služebná mírnou úklonu, když spatřila jak na ni celá rodina vyjeveně hledí. „Uh… Ano?“ zvedla Trisha překvapeně obočí, hned jej však dala dolů. „Pojď se nasnídat, Bello.“ Použila zkratku, kterou použil i Zayn a ona, překvapena se usadila vedle Harryho. Jak Harry tak Niall, sjeli ze židlí a přitiskli se k sestře.

„Loui! Půjdeme do stájí?“ halekal Niall a skákal po pohovce po snídani. Yaser s Trishou vyrazil na procházku a Zayn se snažil poskládat dokřesla v poloze, která by mu nezpůsobovala další bolest, což šlo těžko. Než však být zavřený sám nahoře – Bella se vyhýbala i očnímu kontaktu – raději bude tady a mít ji na očích.
Louis, ověšený dětmi odešel ve chvíli, kdy Bella odběhla. Šok v jejich očích, když zjistila že jsou v místnosti sami ji z očí vyzařoval na kilometry daleko. „Bojíš se?“ zvedl Zayn unaveně hlavu, ona tou svou prudce zatřásla, na znamení nesouhlasu a váhavě přistoupila blíž. „Ty mi neublížíš…“ pousmála se a dotkla se uhlově černých vlasů. Zavrněl, přivřel oči a vychutnával si její doteky. Usadila se na opěrku a vískala jej ve vlasech. „Omlouvám se.“ „Za co?“ „Za to ráno… Bylo to… Drzé.“ Otevřel oči. „Ale názor na to neměním. Jen… Nebudu tě nutit.“ Bella přikývla a přejela mu dlaní po zarostlé tváři. „Měl bys ležet.“ Příčilo se ji mu tykat, když ale viděla jakou radost on z toho má, překonala se a po pár větách se přestala stydět. „Chci ti být poblíž…“ „Musíš do postele, prosím!“ „Zůstaneš tam se mnou?“
S její pomocí se dostal do patra, do peřiny padl vyčerpaný a opět rozbolavělý. „Ta je má oblíbená.“ Pousmál se, když si všiml kam se dívá. Na nočním stolku ležela knížka v hnědé vazbě s názvem „A Christmas Carol.“ „O čem je?“ „O Vánocích. Můžeš si ji přečíst.“ Odvrátila tvář, ale i tak zachytil Zayn nádech nachové barvy v jejich tvářích. „Neumíš číst?“ „Jen něco… To co mi ukázala Katie.“ „Podej mi ji a pojď sem.“ Posunul se a utvořil tak místo, pro její tělo. Váhavě se mu opřela o hruď. „Budu ti číst, hm?“ Souhlasí, zavírá oči a vnímá jen chlapcův hlas, který čte povídku. Uspává ji a to se nesluší, zívne, promne oči a odtáhne se. „Naučíš mě to?“  otočí k němu obličejík a on položí knihu do peřin. „Jistě. Jak mi bude líp, tak začneme.“
„Já a bráškové…. My se tam už nevrátíme?“ zvídavě na něj pohlédne po několika minutách ticha. „Ne.“ „A ten muž… Payne?“ „Nikdo tobě, ani chlapečkům neublíží. Slibuju! A tam se už nevrátíte, nikdy!“

Tatatááá, po týdnu, či jak je to dlouho, konečně nová část... Ačkoliv se flákám doma, nebyl nápad pro pokračování, dnes jsem tedy cosi splodila a v dalších dílech... No uvidím(e) co se bude dít dál =)