Everything has changed

The Last Chapter

Měsíc uplynul. Zaynova zranění se vyléčila a krom několika jizev v obličeji nebylo nic poznat. Zatímco on se zotavoval z fyzických zranění, Annabell i chlapečci se vyléčily z těch psychických a i fyzických. Rány po biči nebyly skoro znatelné a domem se nesl smích dětí i Belly.
Payne i ředitel chudobince se neodvážili podniknout jakékoliv kroky, pro to, aby dostali Annabell. Kroky proti nim však podnikal jak Malik mladší, tak starší. Během dalšího měsíce, nahradil ředitele ve funkci jiný muž, brány chudobince a všechny prostory, spadající k němu se začali opravovat a do konce měsíce, vypadal chudobinec mnohem lépe. Poměry uvnitř se změnily, dozorci byli propuštěni, dobrovolní ošetřovatelé se dočkali zvýšení platu. Stabilně tam pobýval jeden doktor, známý od doktora ošetřujícího Malikovu rodinu.
Další, honosnější rodiny se zapojili na popud Zaynova otce, o zvelebení chudobince a v pomoci jako takové…

Vztah Zayna s Perrie skončil tak rychle, jako začal. Dívka však po čase pochopila, co je pro Zayna nejlepší a o rok později ona sama držela v náručí malého chlapečka, který byl synem jejího přítele z dětství.

Uplynul další rok. Harry s Niallem měli soukromé hodiny s učitelem, zatímco Annabell učil Zayn. Zaynův cit k Belle rostl každým dnem víc a víc. Měl jediné štěstí, jeho rodiče chápali, co k ní cítí a neudělali to, co s chlapečky. Ti nyní nosili příjmení „Malik“  a oni jim byli rodiči. Zatím co Bella byla beze jména – bylo ji sebráno v den, co nastoupila do chudobince.

Ani Belle nebyl Zayn lhostejný, milovala ho, teď už to věděla. Jen neměla odvahu jít a dát to najevo.
„Trisho?“ „Ano?“ „Mohla bych s Vámi, prosím, mluvit? O samotě…“ nejistě pohlédla na jejího muže a Louise. Trisha se zvedla a společně zamířily do zahrady. „Co se děje?“ „Já…“ odtáhla si límeček šatů od krku a nejistě pohlédla do těch tmavých očích. „Když někdo někoho miluje, kdo to musí říct první?“ do bledých lící se nahrnula krev. Za to Trisha se široce usmála. „Znám ho?“ Dívenka zrudla ještě více. „Netrapte mne.“ „Holčičko,“ přitáhla si ji do náruče. „Když miluješ, je jedno kdo to řekne první. Otázkou je, zda i ten, kterému to chceš říct, cítí to samé.“ „Myslím, že cítí.“ „Můj syn tě miluje snad od první chvíle, co tě spatřil.“ Dívčina vzplála jako pochodeň, Trisha se tiše zasmála a vzala její tvář do dlaní. „Miluje tě, chce ti to říct, jen se sám bojí. Tak běž a udělej to ty. Chci, abyste byli spolu, abyste byli šťastní. Patříte k sobě!“

„Zayne?“ „Ano?“ zvedl mladý muž hlavu od několika papírů. „Můžu?“ „Jistě.“ Odsunul se od stolu a zamířil ji naproti. Zavřela za sebou dveře jeho pracovny a váhavě k němu přistoupila. „Děje se něco?“ zlehka ji objal rukou kolem pasu a slabě ji k sobě přitiskl. Zavrtěla hlavou a váhavě mu upravila rozepnutou košili. „Máš na mě chvilku?“ „Jak dlouho jen budeš chtít.“ „Chci ti něco říct, jen nevím jak.“ Nervózně si hrála s prstýnkem, který od něj dostala - až po nějaké době se dozvěděla, že ten prstýnek byl od Kate, byl v krabičce, kterou Zayn našel v domečku. „Víš, že mě můžeš říct vše.“ „Mám strach.“ „Ublížil ti někdo?!“ zavrčel a oči mu potemněly. Prudce zavrtěla hlavou a se strachem v očích vzala jeho tvář do dlaní. Milovala, když se ho dotýkala, ale bála se, pořád… „Miluju tvoje doteky.“ Zachraptěl a sklonil se. „Jen nechci, abys měla v očích strach.“ Zlehka ji přejel palcem po rtech a přitiskl ji k sobě ještě blíž. Nevzpomínal si, že by k ní měl někdy tak blízko.
„Co se děje?“ teplý dech ji ovanul tvář. „Zavři oči.“ „Cože?“ „Zavři je, prosím.“ Povzdechl si a semkl víčka. Cítil, jak se mu v objetí vytáhla na špičky, v duchu přemítal, co chce dělat, nerozuměl tomu… Náhle se s ním však svět zatočil. Její drobné rtíky se přitiskly na ty jeho. Odtáhla se od něj a on na ni s úžasem pohlédl. „Neumím to říct…“ v očích ji plápoly plamínky, líčka měla zčervenalé a rty se ji chvěly. „Naučím tě to.“ Pozvedl si její tvář k sobě a vtiskl ji něžný polibek. Roztřásla se mu v náručí jako struna harfy. Pevně ji sevřel v objetí a věnoval ji další, lehký polibek. Její ruce se omotaly kolem jeho krku. Odtáhl se, ačkoliv nerad. Její rty chutnaly jako jahody, které miloval. Líbilo se mu, jak se mu v náručí chvěje a vnímal každým kouskem jejich těl, jak moc se ji to líbí. Opřel se svým čelem o to její. Na rtech mu seděl jemný úsměv. Stejně jako ona, rtíky měla zkroucené do úsměvu a přitom ji stále tvářičky plápolaly. „Miluji Tě.“ Zašeptal do ticha pracovny, které rušily jen těžké, tikající hodiny. „Miluji Tě.“ Zopakovala jeho slova. Stáhla si jej níž a tentokrát jej políbila ona…

Nervózně přecházel před dveřmi jejich ložnice. Uvnitř byl šrumec, Bella, Trisha, několik služebných a lékař. „Synku, uklidni se.“ Položil mu otec ruku na rameno a donutil jej posadit se na lavici. „Nemůžu být v klidu… Chci jít tam!“ „Zayne, tam chlap nesmí…“ pokrčil skoro omluvně rameny otec. „Proč? Chci ji držet za ruku a být u ní, až bude po všem.“ „Dočkáš se.“ „Nechci, aby moje dítě kolovalo po cizím náručí…“ „Zayne,“ otec se slabě zasmál a i Louis, který právě dorazil, se rozesmál. „Tak to nesmíš brát.“ „Jo,“ přidal se bratr. „Chlap dítě udělá, ale holt ho odrodí někdo jiný.“ Vysloužil si bouchnutí do ramene, jeho bratr začal opět nervózně pochodovat. 

„Jak dlouho to bude ještě trvat? Chci tam jen nakouknout!“ „Uklidni se.“ Podal mu otec o tři hodiny později sklenici vína. „Všechno není hned…“ Další hodina. Zaynova tvář byla skoro našedlá, za tu dobu kolem nich proběhlo několik služebných ale ani jedna se slůvkem nezmínila.
„Jdu tam!“ „Zayne!“ houkl otec i bratr ale on už otvíral dveře. Přesně v tu chvíli se celým domem rozezněl pláč novorozence. Zayn ustrnul mezi dveřmi a málem byl poražen otcem a Louisem. „Ven!“ zahřměla jedna ze starších služebných, když je spatřila. Ti dva ihned zmizeli, on ne. Hleděl k posteli s nebesy. Ležela tam bledá, uplakaná ale krásná. Jeho dítě držela v náručí matka ale on nic jiného nevnímal. Než někdo z nich stačil zareagoval byl v posteli a zlehka líbal svou lásku. „Zayne, ještě chvíli a pak sem můžeš.“ Zlehka mu stiskla matka rameno. Dítě už obstarávaly služebné. „Chci tu zůstat.“ „Zayne, prosím.“ Její hlas byl unavený a příliš prosebný. Povzdechl si a odešel. Než za ním zavřely dveře, otočil se k dítěti. Už bylo pomalu zabalené v hromadě plen a on si až teď uvědomil, že neví, zda má holčičku nebo chlapečka.
„Kluk nebo holka?“ skočil mu Louis na záda a z pokojíku vyběhla dvě malá stvoření. „Tatííí, co to je? Kluk, že jo?!“ křičel Niall. Zatímco Harry se dožadoval holčičky. Než někdo z nich odpověděl, vyběhla z pokoje služebná a po chvíli se hnala zpět s hromadou dalších plen. „Co se děje?!“ zařval Zayn vystrašeně. Nereagovala a dveře se opět zabouchly. „Tati!“ oči se mu plnily slzami. Pociťoval šílený strach a úzkost. „Bude to dobré, třeba jen mimino potřebuje víc plínek…“ objal ho pevně kolem ramen. Uběhla další, nekonečná půl hodina. Niall i Harry se zklidnili během pár minut. Jejich veselí nepomáhalo ulehčit situaci. Zayn seděl na lavici jako tělo bez duše a hypnotizoval dveře, Louis s otcem hypnotizovali jeho.
Konečně!“ dveře se se zaskřípěním otevřely a v nich stanula Trisha s malým uzlíčkem v náručí. „Co je to?“ vykřikl Harry. „Kluk.“ Chlapeček protáhl obličej. Zatímco zbytek zajásal. „A tady je holčička!“ vyšla služebná s dalším uzlíčkem. Muži ustrnuli a pak společně s Harrym zařvali, na celý dům. Zayn se k nim málem nedostal, otec i bratr jej předběhli. Když se k nim konečně procpal, nevěděl, které miminko vzít do rukou dřív.
Nakonec je nechal v rukou Louise a otce a procpal se k Belle. Usmívala se, na tvářích se ji leskly cestičky od slz a do jeho očí vstoupily slzy. „Děkuju!“ sklonil se a nechal svoje slzy stékat a dopadat na její tvář. Setřela je a dotkla se jeho úst. „Já děkuju!“ stíral její slzy a slíbával prožitou bolest z jejich úst…

And this is the end... Last Chapter... And they lived happily ever after =)

Díky za všechna přečtení, hvězdičky, komentáře... Moc si toho vážím!

AnnabethW ♥♥