Jen co ředitel s dozorcem odjel, bránou projel drahý kočár a z něj vyskočil muž, kolem čtyřicítky. S opovržením se rozhlédl kolem sebe a poté zamířil ke „kanceláři“ dozorců. Bez zbytečných průtahů jej jeden z nich vzal na ošetřovnu.
„To je ona.“ Ukázal na hnědovlasou dívku, jejíž tělo zdobilo několik ran, hlubších i povrchových po biči. „Je krásná.“ Mlaskl Payne uznale a odhrnul ji z tváře prameny vlasů. „Nechci vám to rozmlouvat, ale není ve stavu, kdy by vám mohla sloužit. Nechcete si raději vybrat jinou dívku?“ „Poslouží mi víc než dobře.“ Významně na muže pohlédl a on jen přikývl. „Kdo ji tak zřídil?“ „Dozorce, ukradla kabát mladého Malika.“ „Má odvahu.“ Zasmál se Payne a bez studu přejel dlaní dívce po odhalené noze. „Naložte mi ji na vůz!“
„Jestli ji nenechá uzdravit, nepřežije víc než pár dnů“ zachraptěl Charlie, když kočí práskl bičem a kočár zmizel. Dozorce jen kývl.
„Vykoupejte ji, ošetřete rány, uložte ji do pokoje,…“ mnoho dalších rozkazů začal Payne rozdávat po příjezdu na své sídlo. Služebné si převzaly dívku a za pomoci správce domu ji odnesli do jedné z koupelen. „Ta je snad nejmladší.“ Zašeptala postarší žena a něžně omývala ušpiněnou dívčinu tvář. „Není ji víc jak osmnáct.“ Přidávala se další. Správce odešel a ženy ji odstrojily. Po celém těle se táhly jizvy od bičů. „Děvčátko ubohé.“ Šeptla opět první žena a za pomoci dalších žen začaly to zničené tělo omývat. „Byla by pro ni lepší smrt tam, než tady.“
„Pane?“ vešla do pracovny služebná a slabě se uklonila. „Ano?“ „Dívka je ve svém pokoji. Ale… Stále se neprobrala. Dýchá ztěžka. Nebylo by lepší zavolat lékaře?“ „Ne. Udělala jsi co jsem nařídil, o víc se nestarej. Podle ředitele je silná, uzdraví se sama! Zmiz!“ Na chodbě na ni čekalo další služebnictvo, zavrtěla hlavou a povzdechla si. „Snad neumře.“ Šeptl správce a šel si po svých.
Stejně jako on a zbytek služebnictva, nebyl pyšný na místo, kde pracuje. Nemohl si však vybírat. Krom jeho a několika žen tu pracovala i skupina mužů, dalo by se je nazývat ochrankou. Jejich pán pil krev mnoha lidem a nebylo pro něj bezpečné jít ani po vlastním pozemku.
Konečně se dívka probrala. Hodiny odbíjely desátou a ona se vystrašeně rozhlížela kde je. Těžké nebesa, měkká postel, prachové peřiny. Obrovský pokoj a balkonem a výhledem, pravděpodobně do zahrad. Sykla, když vstala. Bolest ji omámila a ona se sesunula k zemi.
„No tak děvče, prober se.“ Hladil ji kdosi po tváři. Ztěžka otevřela víčka. Ležela zpět v posteli a nad její tváří se skláněl milý obličej. „No konečně. Vítej.“ Pousmála se žena a zlehka otřela opocenou tvář měkkým hadříkem. „Kde to jsem?“ Žena si bolestně povzdychla. „Jsi v sídle Liama Payna…“ Barva, která se ji vrátila na chvíli do tvářích opět zmizela a ona se rozklepala. „Šššš.“ Pevně ji žena objala.
„Probrala se, ale je otřesená z toho, kde je. Nebudu pánovi říkat, že je vzhůru. Byl by schopen…“ dorazila služebná do kuchyně a oznámila ostatním co a jak. „Bylo by lepší, kdyby se vůbec neprobrala. Jedla něco?“ „Jen trochu.“ Položila tác s večeří na stůl a usadila se.
Jen co si byla jistá, že vydrží stát, vyklouzla z postele a zamířila k oknu. Bolest v ranách se však brzy začala ozývat a tak tedy opět vklouzla do peřin. Vyděšeně pozorovala každý centimetr kolem sebe a napjatě poslouchala, kdy uslyší kroky, které budou mířit k ní.
ČTEŠ
Everything has changed
Fanfictie"Sundej masku a buď sám sebou." ... přesně tohle by si mohl říct hlavní hrdina hned na začátku toho všeho, bohužel, nejde to. Jeho pověst jej předchází a každý, kdo ho zná a kdo o něm slyšel si myslí, že ví jaký doopravdy je. Pracně si vybudoval svo...
