„Slečno, je mi líto, ale opravdu vás nemohu pustit dál. Mladému pánovi není dobře, odpočívá.“ „Právě proto že mu není dobře! Je to můj přítel, chci za ním!“ vztekle dupla blondýnka nožičkou. „Zavolejte mi jeho matku.“ „Slečno, je mi opravdu líto, ale mám zákaz i od paní někoho za pánem pouštět.“ „Já nejsem někdo!“
„Co se děje?“ scházela ze schodiště paní domu, křik ji donutil. „Chci za Zaynem!“ „Perrie, je mi líto. Ale Zaynovi není dobře. Není schopen přijímat návštěvy.“ „Vykládají se divné řeči, prý je postřelený!“ V duchu Trisha zaklela. Kdo si dovolil vynášet z domu informace?! „Perrie, opravdu je mi líto, ale za Zaynem tě nepustím. Není na tom tak dobře, aby snášel nějaký hysterický výlev. Ano, je zraněný ale není v ohrožení života. Až tě bude chtít vidět tak pro tebe pošleme.“
Služebná se slabě uklonila a bouchla Perrie dveřmi. „Paní, mám poslat Kate? Se snídaní pro mladé?“ „Mladé?“ zasmála se paní domu. „Omlouvám se, ale… Slušelo by jim to spolu. Nikdy bych nepomyslela na to, že mladý pán se dokáže chovat tak jak se chová nyní. Ta dívenka jej snad okouzlila.“ „Kdyby tě Zayn slyšel, mám dojem že by se snad ani nezlobil. Ale ne, nechme je ještě spát. Až je probudí hlad, dají vědět.“
Mladý muž v posteli s sebou slabě škubnul a probral se. Závěsy pronikalo slabé sluneční světlo a vedle něj se náhle zavrtěla osoba. Teprve teď si uvědomil, že jeho nemocná ruka objímá něčí tělo. „Annabell?“ šeptl, když zaostřil a zlehka ji pohladil po tváři. Měla na sobě jen lehkou košilku, na těle se ji skvělo několik starých i novějších modřin. Zavrčel a přitáhl se k ní blíž. Dívka slabě vzdychla a natočila tvář k němu, ačkoli stále spala. Po chvíli ji otočila a on zabořil tvář ke krku.
Po pár minutách ucítil slabý dotek ve vlasech, pevně ji stiskl. Nechtěl prozradit že je vzhůru, cítil že ona se probrala. Zachvěla se a pokusila se zpod něj vyklouznout. „Chci tě držet v náručí.“ Šeptl a ona s sebou škubla. „Nespíte?“ „Nespíš!“ opravil ji a zvedl hlavu. „Kdo ti to udělal?“ přejel ji prstem po odhaleném rameni, plném modřin. „Dozorci…“ Jen zavrtěl hlavou a opět se na ni položil.
„Musím se jít podívat na brášky.“ „Louis a služebnictvo se o ně postará. A mamka si je taky oblíbila. Ale já tě tu potřebuju.“ „K čemu?“ slabě se pousmála. „Abych mohl vůbec dýchat.“ Jen se pousmála a dotkla se ho opět ve vlasech. „Chci tě u sebe, celou dobu. Zůstaneš? Slib mi to!“ „Slibuju.“ „Chci tě o něco poprosit.“ „O co?“ vytáhl se nad ni. „Chci tě políbit, dovol mi to.“
Omlouvám se, že je tahle část tak krátká... Mám rozepsané i další příběhy a jaksi jsem si neuvědomila, že moje dopředu nahrabané kapitolky pomalu dochází =o) dalším dílem to napravím =o).
ČTEŠ
Everything has changed
Fanfiction"Sundej masku a buď sám sebou." ... přesně tohle by si mohl říct hlavní hrdina hned na začátku toho všeho, bohužel, nejde to. Jeho pověst jej předchází a každý, kdo ho zná a kdo o něm slyšel si myslí, že ví jaký doopravdy je. Pracně si vybudoval svo...
