The clan / Stray Kids

Kapitola: 4

Údolí nezkrotného větru.

Vysoko v horách mimo zraky ostatních leží nenápadná vesnička. Je ukrytá pod stínem největší hory, jejíž skalnaté a nepravidelné stěny poskytly občanům domov. Trvalo ohromné množství času, než na skalnatém povrchu stěny a přidružujících skalních povrchů příkré hory vybudovaly nenápadné přístřešky, útulné byty, a především dech beroucí chrám, jenž bohužel byl z části spadlý. Cestičky mezi jednopatrovými domečky se povětšinou skládaly z ušlapané hlinité půdy nebo ze souboru úzkých schodů.

Ovšem pouhá troška lidí bydlela v oněch nezkrotných podmínkách, jež hora nabízela. Pokoušeli se zprovoznit, zrekonstruovat zborcenou část chrámu, který by nadále sloužil, jako bezpečný úkryt před monstry. A druhá část obyvatel bydlela v nížině pod horou, vedla zdánlivě klidný život. Lidé měli louky, na nichž nechali pást svůj drahocenný dobytek. Dalo by se říct, že si v údolí tiše živořili. I když vlci do divokých hor nechodili lovit tak často, kvůli strmosti a řidšímu vzduchu, občas se tu ukázali. Ovšem pro čtyřnohá krvelačná stvoření bylo obtížné schovaný lid najít, a tudíž své oběti hledali v jiných dolinách.

V přepočtu všech dolin bylo údolí nezkrotného větru to nejméně početné. Obyvatel bylo přibližně okolo šedesáti a lidé se ve vesnici navzájem znali. Byli něco jako uzavřená komunita, navzájem si pomáhali, děti si společně hráli a navzájem se dělili o jídlo. Jako obyčejní venkované nevyčnívali v žádném boji, neměli žádného svého náčelníka, jenž by jim říkal, co mají dělat. Jen tu bylo něco, co jim zajistilo respekt. Ve starém chrámu, kam nyní zamýšlel vstoupit mladý hoch, byly vskutku nebezpečné dokumenty. Pomocí nich totiž obyvatelé dokázali vymyslet bezchybnou bojovou strategii. Ovšem veškeré ony dokumenty byly v cizím jazyce. V jazyce starých národů, kterému bohužel v dnešní době rozuměla už jen hrstka starých mnichů a onen kluk, co se právě schovával za stromem na skalním výběžku.

Lidé z vesnice číst a psát neuměli a vlastnit či pouze držet v rukou cenné papíry, jim bratří nedovolovali. Ovšem, když přišlo do tuhého, byli natolik chytří, aby se strategicky před bestiemi uchránili. Vždy využili divokosti přírody, aby své nepřátele od svých nečistých záměrů odehnali.

Hnědé rozčechrané vlasy patřily skrčenému chlapci za stromem. Snažil se nepozorovaně dostat do zakázané části chrámu, jež nebyla pro vesničany zpřístupněna. Nacházela se tam ukrytá knihovna, ve které velice rád brouzdal, hledal, ale především trávil čas. Jako jediný z tamních dětí uměl číst i psát, dokonce kreslit plánky, avšak své znalosti před ostatními držel v tajnosti. Číst jej naučil již zesnulý mnich, jenž v mladém muži viděl samu sebe. Knihovna byla místem už dávno zchátralým, ale stále velmi odolným. Měla tvar spirály v jejímž středu byl sloup, který základy všech pěti poschodí držel pohromadě. Celá místnost se posléze větvila do jednoho z obrazců určitého souhvězdí, v jehož koncových částí byly umístěné malé komůrky s knihami a načínaly tak další obrazec jiného souhvězdí. Takto bylo tvořené každé patro knihovny, samozřejmě že ne všechna souhvězdí byla v té době, když se chrám stavěl, nalezena, a proto tu je pouze minimálně polovina souhvězdí zakombinovaná. Knih tam bylo nespočet, od různých učebnic, kronik ale i smyšlených lidových příběhů až po vybrané knihy s uvedenými autory, cizojazyčné knihy nebyly výjimkou.

Zamyšleně se podrbal v kaštanové kštici a prohlížel si vstup do chrámu. Přebývali tu pouze dva bratří, kteří měli budovu na starost. Rozhlédl se na všechny možné strany a z malé skalky rychle a nehlučně seskočil na sešlapanou cestičku plnou schodů před chrámem. Proběhl uvítací halou dál do stavby a do opuštěného křídla. Nervózně se za sebou ohlížel, zda jej nenásleduje jeden z mužů s holou hlavou. Zastavil se v tmavé prostorné místnosti, kde se kdysi přepisovaly knihy. S lehkým oddechováním si prohlížel mohutné dveře, u nichž už dávno věděl, že jsou a stále budou zamčené, jelikož klíč potřebný k odemknutí se jaksi postrádá. Uzavřené dveře jsou centrálním vchodem do knihovny, nesli na sobě zlatavé zdobení, jež po letech usazené špíny stále slabě světélkovalo. Ještě jednou se rozhlédl po přicházejících problémech a v koutě místnosti naskočil na jeden z pilířů napříč opřený o zplesnivělou zeď. Mocné kamenné sloupy držely chrám na nohou, ovšem některé svými léty slábly a občas svou úlohu přestaly zvládat, nakonec se zhroutily a plocha jež podpíraly se propadla.