The clan / Stray Kids

Kapitola: 7

Údolí věčné tmy

Křičel. V očích měl beznaděj smíchanou se slzami. Jeho tělo trpělo. Praskalo. Trhalo se na cáry. Praskliny se plnily, nikoliv krví, ale tím, co jej trhalo zevnitř, jeho energií. Volal ho. Chtěl, aby mu pomohl. Vykřikoval jeho jméno. Díval se na něho, těma očima, plnýma zoufalství.

V hrudníku, jenž předpokládal, že patřil jemu, se množil strach. Nemohl se hýbat. Nedokázal pohnout svýma nohama. Nedokázal řádně dýchat a jediné, po čem toužil, bylo, aby toho druhého dostal mimo nebezpečí.

S vytřeštěnýma očima se z lehu zvedl do sedu. Vedle něho v klidu odpočíval vlčí vůdce. Ležel na břiše a hlavu měl opřenou o své přední tlapy. Unaveně si promnul oči a dlaní si setřel pot z čela. Šílených snů se mu za jeho život zdálo nespočet, ale něco tak živého, že strach, který rezonoval v jeho útrobách ještě stále i po jeho probuzení, nezažil ani jednou. Ze svého klína opatrně odsunul malé vlče, jenž následně přitiskl k vůdcovu tělu. Zvedl se z vlčího chumlu těl a opatrně, tak aby nikomu nešlápl na ocas či tlapu, se vymotal z provizorního zvířecího pelechu. Nacházeli se dost daleko od hranic s dolinou měsíčního svitu, aby dnes v noci mohli k sobě ulehnout beze strachu z napadení. Uplynuly pouze dva dny od přepadení jejich domova. Jejich chatrče, jež tak tvrdě se vzájemnou pomocí vybudovali, se nyní proměnily v prach, jako těla těch, kteří v tu noc položili život. Dělalo se mu z toho zle. Teď neměli nic. Jen pár hadrů a trošku jídla.

Nešel nikam daleko, když nemůže spát, bude alespoň hlídat, ty, na kterých mu záleží. Sedl si pár metrů od smečky, zády se opřel o strom a začal pozorovat oblohu. Myšlenkami se vrátil k pihatému chlapci a k podivnému snu. Zdálo se mu o něm, nebo to byl někdo jiný? Nedokázal si vzpomenout, jak vypadaly jeho oči nebo tvář, ačkoliv měl silný pocit, že toho kluka znal a že mu hleděl přímo do jeho tváře. Teď, když uvažoval bedlivěji nad tím, jak vypadal, nedokázal si vybavit jediný rys z jeho vzhledu. Jako kdyby byl zahalený do nějaké světelné záře, jež mu znemožňovala pohled skrz. Jediné, co mu jasně zářilo před očima byly ty ledově modré praskliny, které se plazily po těle toho kluka.

„Nemůžeš spát?" Ozval se hlas za ním. Changbin se ohlédl za sebe, aby lehkým úsměvem pozdravil narušitele. Mohutný muž v kožených kalhotách a s dekou přehozenou přes ramena si sednul vedle něho. „Nikdy jsem nepochopil, jak dokážeš spát v lidské podobě." Nadhodil. Changbin si prohlédl muže, přibližně v jeho věku. Svalnatá postava a krátké vlasy rudé bravy v něm zanechávaly zvláštní respekt. O svém příteli a vůdci zároveň věděl, moc dobře, čeho je schopný. „Vždyť víš, co jsem původně." Odbyl jej lehce. Rudovlasý pokýval hlavou. „Taky vím, čím vším sis prošel, než jsi se dostal ke mně."

Na malý okamžik bylo mezi nimi ticho. Oba pozorovali oblohu s hvězdami. „Co se stalo? Takhle klidného tě neznám." Opět začal rudovlasý. Changbin se zhluboka nadechl. „Mám strach Chane." Odpověděl mu prostě. „Z toho, že se to stane znovu, že se nedokážu ovládnut." Chan jen tiše pokýval hlavou. Neuměl mu odpovědět, tak aby ho zbavil strachu. „Tenkrát jsem u toho nebyl, abych tě zastavil. Taky jsi byl o dost mladší, měl jsi s tím méně zkušeností, než máš nyní. Teď jsi o dost silnější a umíš s tím pracovat. Nemyslím si, že se to stane znovu." Popravdě vyjádřil své mínění vůdce. Changbin jen mlčky přitakal. Na srdci měl ovšem ještě něco.

„Chane? Něco jsem ti neřekl." Druhý z vlků se na něho tázavě podíval. Changbin se zhluboka nadechl. Naštve ho, moc dobře si toho byl vědom. „Nezabil jsem ho." Vůdce na něho chvíli němě zíral, než mu došlo o kom jeho přítel mluvil. „No to sis klidně mohl nechat pro sebe." Odpověděl mu lehce rozčarovaně. Chan si frustrovaně dvěma prsty na jedné ruce promnul oči. „Bude se mstít, zabili jsme mu otce a jeho lidem náčelníka." Řekl dřív, než se druhý rozhodl pokračovat v konverzaci. Changbin na něho vykulil oči. Provinile sklopil pohled ke svým nohám. „A teď jestli Hyunjin neuspěje, tak z nás nic nezbude." Vůdce se trhaně nadechl. „A co je ještě horší, je to, že se stále nevrátil." Changbin najednou z Chana cítil ohromný strach a únavu. „Neboj se, zvládne to." Snažil se ho uklidnit. Chan ovšem zničeně zavrtěl hlavou. „Je to ještě dítě. Myslí jako dítě, a jeho bojové schopnosti nejsou úplně nejlepší." Vystrašeně se nadechl. „Neměl jsem mu ten úkol dávat." Changbin neměl rád, když svého vůdce takto viděl. Připadal si poté ještě zranitelnější.

Ani jeden z vlků té noci už nešel spát. Seděli vedle sebe v tichosti a oba se promenádovali ve vlastních úvahách. Chan nervózně přemítal o tom, zda je Hyunjin, mladý vlk v pořádku a zda se brzy vrátí domů. Changbinovy myšlenky se však upíraly Felixovým směrem.

Nad korunami stromů začalo svítat. Slabé slunce si pomaloučku začínalo razit cestu skrz stromy a tím zvolna odhalovalo vlčí chumel. Z přemýšlení je vytrhlo tiché zakřupání zmrzlého opadaného listí. Chan se bleskurychle proměnil ve čtyřnohé monstrum a svůj pohled stočil na narušitele. Za mohutným bukem se objevil v lidské podobě zbídačený Hyunjin. Blonďaté vlasy měl smíšené se zaschlou krví, šaty měl špinavé od hlíny i krve a za jeho zády ho doprovázel neznámý vlk. Z Hyunjina byl cítit odporný pach. Pach, jenž nepatřil jemu. Chan vztekle zavrčel. Blonďatý se třásl. Jeho síly ho opustily a hoch se skácel na zem. Chan se k němu chtěl rozeběhnut, ale zarazil ho varující neznámý, který svou tlapou zatlačil na Hyunjinova záda, až se jeho kůže z pod zarývajících drápů zbarvila. Changbinem prostupoval vztek. „Nikdy mě nepřestanete hledat, že!?" Rozhněvaně štěkl po nepříteli. Obrázek, jenž viděl mu převracel žaludek naruby. K smrti nenáviděl, když kvůli němu trpěli jeho blízcí. Rozzuřeně strčil do svého vůdce, aby si získal jeho pozornost. „Nech mě se o něj postarat." Nečekal na jeho odpověď a přeměnil se do černého kožichu. Neznámý sundal ze zraněného tlapu a o dva kroky couvl. Vylekaně pozoroval černého vlka, jenž byl o půl metru vyšší než jeho vůdce. Zaskočený Chan si bádavým pohledem přeměřil přítelovu výšku. Changbin, jenž si ničeho nevšiml, na nic nečekal a začal se sápat po krku vlka, jenž ublížil jeho kamarádovi.

Ahojky :D Moc se omlouvám za tu dobu, co jsem tu nebyla. Za dnešek je tu další nová kapitola, tak snad se bude líbit, je trochu kratší.