The clan / Stray Kids

kapitola: 16

Na hranicích doliny krvavé řeky a údolím věčné tmy.

Cestovali už několik dní. Nepoddajné počasí jim stěžovalo cestu. Ledový sníh se vlkům zařezával do tlap a mráz štípal jejich lidské společníky do tváří. Jisung od svého procitnutí toho moc nenapovídal. Stále si nedokázal zvyknout, že v jeho blízkosti je tolik vlků. Minho se pod náporem létajícího sněhu lehce otřásl. Na zádech vezl zesláblého Jisunga, který se jakž takž na jeho zádech zvládal udržet. Seungmin, jenž odmítl Chanovu pomoc šel kousek před nimi. Šli v řadě za sebou, cestu vyšlapával Hyunjin, následně za ním pochodoval Jeongin, Seungmin, Minho s Jisungem a řadu ukončoval Chan. Ovšem když se jejich léčitel sesunul bezvládně k zemi, Minho na Hyunjina vyštěkl, tím pochod zastavil. Jeongin se znaveně ohlédl za sebe. Tělo jeho přítele leželo obličejem ve sněhu, jeho kožešinová bunda byla zmáčená a od pohledu těžká. Vylekaně přiběhl k Seungminovi.

"Minnie?" Otočil ho na záda a zkontroloval, jestli dýchá. Sám nemohl popadnout dech. Šlapali už několik hodin bez přestávky, napadaný sníh byl tak dva metry vysoký a s divokou vánicí ještě přibude. Sotva viděli před sebe na dva metry. Chan pomalu přikročil k Jeonginovi. "Omdlel." Řekl mu.

Všichni věděli, že tu v téhle vánici nemohu zůstat. Ryšavý vlk se rozhlédl kolem, zda by se zde nenašlo krizové odpočinkové místo, ale jediné co viděl bylo bílo. Znepokojivě zavrčel. Jeongin už dokázal rozpoznat, co to mělo znamenat. Unaveně přikývl. Chan si vedle Seungmina lehl a naznačil tak, aby mu léčitele přehodil přes hřbet. Jeongin s vypětím síly hodil Minnieho na vlkova záda a pochod se znovu rozešel. Jeongin protentokrát zůstal úplně vzadu u Chana a Minieho, a tělo svého přítele přidržoval na vlkových zádech.

Pomalu se začínalo stmívat. Hyunjin se vyčerpaně třásl, každým krokem mu ubývaly síly, ale nehodlal skupinu opět ohrozit a tak pomalu kráčel dál. Potichu se modlil aby ona vánice co nejdříve skončila a oni si mohli odpočinout. Jeongin se s sklopenou hlavou, zuby nehty držel krok s Chanem. Ryšavý vlk byl v myšlenkách u své smečky, doufaje, že je v pořádku, před sněhem někde dobře ukrytá. Už dlouhou dobu vnímal své vidění rozmazané, snažil se zhluboka dýchat a pokračovat. Ale jeho stav se rychle horšil. Byl vyčerpaný, nejen fyzicky, ale také psychicky.

Vyčítal si Binův odchod, vyčítal si, že přišel o tolik mladých vlků, že nemůže být se svou rodinou a chránit je. Vést je. Pochybujíc o svých vůdcovských dovednostech, naposledy zkontroloval terén a různé pachy, jež by je mohly ohrozit a tělem udupal hluboký sníh pod sebou. Jeongin se rozkřičel, aby zastavil zbytek skupiny. Sundal mu Minnieho ze zad a s Hyunjinovou pomocí vlka svalili na bok tak, aby měl Chan volné dýchací cesty.

Jeongin si úzkostlivě promnul spánky. Jejich léčitel omdlel, oni se sotva drží na nohou a jeden z vlků vypověděl službu, k tomu má Minho na zádech zraněného člověka, u kterého není jasné zda tuto cestu vůbec přežije.

Vyděšeně se podíval na zbylé. "Může mi někdo říct, co teď budeme dělat?" Pohlédl do Chanových očí, v níž zahlédl jen bělmo. Hyunjin, který svého vůdce takto nikdy neviděl, sklopil uši a kňučivým tonem, šťouchl do Chanovy hlavy čumákem. Jisung se rozhlédl po okolí. Samozřejmě že daleko než jen na pár stop nedohlédl.

"Máme tu plachtu?" Slabě se zeptal. Jeongin na něho zmateně upřel pohled. "V jedné knize jsem četl, že vlci spí v chumlu." Začal pomalu, promnul si kořen nosu, Jeongin okamžitě poznal, že se mrákoty pokoušejí i o něho. "Jisungu, musíš vydržet." Ihned k němu přikročil. "Lidé v písečných dunách, když je přepadne bouře, ulehnou na zem a přehodí přes sebe plášť, nebo co zrovna mají u sebe." Minho si lehl, aby z něho Jisung nespadl. "Vlčí chumel...teplo." Jeongin mu pomohl slézt ze hřbetu. "Svléknout se." Začal zmateně hrabat v pytlích ve kterých měli věci. Jeonginovi chvíli trvalo než Jisungovy myšlenkové pochody doběhl, pak mu rychle pomohl najít pytel, ze kterého si dělají stan.