The clan / Stray Kids

Kapitola: 14

Údolí věčné tmy

Během týdne se velmi ochladilo. Naše partička se za noci nyní už k sobě úzkostlivě tiskla. Seungmin, který pociťoval bolestivé omrzliny na nohou se tiskl k černému vlku s bílými oušky. Jeongin, ač zdrženlivěji se též k Hyunjinovi tulil. Šedivý vlk měl na starost bezvládného hocha. Minho z přílišné blízkosti hnědovlasého chlapce nemohl uklidnit své srdce a čichový aparát. Seungmin se o zraněného staral velmi dobře. S Jeonginem udržovali jeho hubené tělo v čistotě, stejně tak dobře jako jeho ránu na hlavě. Jeho vlasy s ránou mu každý druhý den oplachoval vodou s vyvařenými bylinkami, a tudíž mu vlasy jemné voněly po léčivých květinách.

Nenápadně chlapci přistrčil studený čumák těsně za jeho ouško, aby si opět ve své tiché agonii přivoněl. Leželi spolu u malého ohýnku, Jisung na dvou dekách a dřevěné podestýlce aby nenachladl od ledové země. Minho si drobné tělo držel pod sebou. Na jedné přední pasce měl položenou hnědovlasého hlavu a druhou packou si jej přidržoval za pas u sebe. Zadní nohy měl propletené s Jisungovými. A ocas měl ledabyle přehozený přes jeho obě kolena. Z pohledu vystrašeného oka, by každý neoblomně tvrdil, že toho ubohého chlapce onen strašlivý vlk právě zakousl, či se k tomu právě pokouší, jelikož tělo hocha bylo položené v takové pozici ve které by se vlkovi horko těžko někdo ubránil.

Jeho vlhkým a studeným čumákem mu projede po napjaté šíji, a aniž by to čekal zaslechl sotva slyšitelné zamručení. Minhovi, ale tato známka probouzení neušla. Silně Hyunjina švihl ocasem po hlavě. A když sebou druhý vlk vylekaně trhl, vzbudil tím zbylé dva ve stanu.

"Co se děje? Nedýchá?" Okamžitě se začne ptát Seungmin, jenž se na tento katastrofický moment připravoval už od začátku. Minho jen zavrtí hlavou, a proto, že nechtěl Jisunga probudit svou proměnou, s určitou stydlivostí zopakoval onen dotek. Jisung, kterému byla zima celkově, a teď když cítil něco studeného na krku, se po tom pokusil ohnat rukou. Pozorující jež viděli nepatrný necílený manévr se tiše zaradovali.

Spokojený léčitel se na Minha usměje. "Ustupte." Řekne klukům a sám s Jisungem zatřese. "Jisungu? Slyšíš mě?" Zeptá se dotyčného, zvědav jestli na něho otevře oči.

"Hmm." Zazní tiše, načež se Seungmin usměje. Po zdlouhavém okamžiku Jisung otevře oči.

Na malý moment se podívá na Seungmina a poté upře zrak na šedivého a následné černého vlka.

Jisung zprvu dýchal tiše a v klidu, ale jakmile si v hlavě spočítal kolik vidí před sebou vlčích hlav, roztřeseně se nadechl a zbrkle se začal zvedat. V důsledku časného zvednutí se Jisungovi celé tělo rozklepalo více z vyčerpání než ze strachu, tomu ale nevěnoval pozornost. Před čtveřicí přihlížejících, jež byli až příliš omráčení z toho, že vidí Jisunga při vědomí, se v mžiku podplazil pod plachtou stanu a bosa se rozběhl tmou co nejdál.

Minho se tázavě zahleděl na své dva přátele, aby mu jeden z nich vysvětlil, co to právě viděl. Když do něho, ale Seungmin strčil, trochu se probral z transu, který Jisung dokázal vytvořit. "Dělej chytni ho!" Zakřičí na Minha Seungmin.

Ryšavý vlk zvědavě zvedl hlavu, když kolem něho téměř nehlučně proběhl Jisung. Zmateně se podívá směrem ke stanu a zaraženě se zvedne. Do pár chvilek vidí jak se za chlapcem řítí Minho, a tak si znovu lehne. S nadsázkou v očích sleduje šedivého ocas jak za mohutným tělem jen tak plápolá.

Minho Jisunga okamžitě dohnal, jakmile se hnědovlasý zády natiskl ke kmeni stromu. Kolena měl strachy až u brady. Vlk, aby dál nepůsobil děsivě se přeměnil do své lidské podoby.

Nemohl z něho spustit oči. To jak Jisung zrychleně dýchá, a to jaký výkon ze sebe vydal aby vlkům utekl co nejdál, ho ohromilo. Několikrát se nadechl, že něco řekne, ale nachytal se, že v podstatě neví co má říci.

"Ehm..." Trochu se nahrbí a celý se skrčí, aby Jisunga neděsila ještě k tomu jeho nahota. "Ahoj..." Pokusí se promluvit co nejvíce klidně.

Pozoroval jak si Jisung objímal svoje propadlé břicho, a jak se mu klepou kolena. "Ani jeden z nás ti nechce ublížit. Asi se tomu horko těžko věří, ale přibližně dva týdny jsi tu s námi byl." Řekne mu rovnou, a přiblíží se k němu na pár centimetrů. "Asi si mě pamatuješ z minula, ale to jsem ti také nechtěl ublížit. Jisungu, je tu zima, nech mě tě odvést zpět do stanu. Nejsi ještě plně zotavený."

Spustí na něho sérii informací a než se hnědovlasý stihl jakkoliv rozmyslet, Minho chlapce čapl pod koleny a kolem žeber. Minho si tím u něho vysloužil vylekané zavřískání a nával pláče. Vlk se, ale nenechal zastrašit a rozešel se ke stanu. "Nemusíš se ničeho bát, ale neutíkej nám." Přitiskne si ho na svou horkou obnaženou hruď, aby chlapce zahřál. Během chvilky projde kolem Chana, který si je zvědavě prohlédl a rozešel se za nimi do stanu, byl na Jisunga zvědav.

Ve stanu je čekali už tři kluci, po černém vlku s bílými oušky ani vidu ani slechu. Jisung si je zvědavě prohlédl, a když se na Seungminův příkaz proměnil i Chan, trochu se uklidnil.

"Polož ho na tu podestýlku. Chci ho zkontrolovat." Hned prohodí Seungmin. Minho tak učiní a když jej posadil, oblékl se do šatů, které mu Jeongin přichystal. Seungmin neztrácel ani chvilku, znovu vstávajícího Jisunga usadil a pečlivě si ho prohlédl. Utřel mu kutálející se slzy po tváři a následně ho přiměl si lehnout. Prohmatal mu břicho, přičemž nezjistil nic závažného.

Trochu naštvaně se na Jisunga podívá. "Takhle hned po probuzení nesmíš utíkat. Mohlo se ti přitížit." Řekne rázně. "Dlouho jsi nic nejedl, a byl si taky dlouhou dobu v bezvědomí, musíš odpočívat." Káravě ho napomene a sedne si k němu. Podá mu boty, které předtím nechal ve stanu, jak byl zaneprázdněný útěkem. "Obuj se."

Jisung vylekaně poslechne, a přitom si všechny pečlivě prohlédne. Nastalo ticho.

Po dlouhé odmlce, kdy dostal k pití čaj a malý kus chleba k jídlu, se poprvé odvážil zeptat.

"Kde to...jsem?" Přičemž nespustil z očí Minha.