The clan / Stray Kids

Kapitola: 10

Údolí nezkrotného větru

Nervózně přešlapoval na místě, jeho hnědé a promočené vlasy mu padaly do očí. Bujně pršelo a do toho divoce fučelo. Více se zachumlal do svého nyní už mokrého tmavého kabátu a dál vyhlížel druhého vlka. Byl schovaný pod větvemi stromu aby na něho dešťová voda tolik nemohla, ale silný vítr mu s úsměvem oznamoval, že se před jeho bouří nikam neschová.

Obloha byla pokrytá temnými mraky a mladý muž téměř ztrácel trpělivost, když se konečně v dálce objevila silueta postavy. Vzdálená postava držela v ruce schoulenou ovečku. Starší pán, jakmile zahlédl vyčkávající osobu, raději přidal do kroku, věděl, že se zpozdil.

"Moc se omlouvám, začalo pršet, musel jsem stádo před deštěm uklidit." Omluví se mu a v ruce mu ukáže malou ovečku. "No vskutku sis dal na čas." Odvětí mu mladý vlk. Z kapsy vytáhne hadrový kapesník, ve kterém měl cosi schovaného. "Nikdo nás tu nenajde?" Optá se pana Junga, jenž hned zavrtí hlavou. "Z vesnice se sem nikdo neodváží." Odpoví mu a koukne na kapesník. "Ani ten kluk?" Zeptá se znovu, tentokrát, ale v očích pana Junga zahlédne pochybení.

"Nepotřebujeme aby nám dělal problémy." Řekne již varovným tónem hnědovlasý. Panu Jungvi chvilku trvá než přijde na to co tím mladý vlk myslel. Okamžitě začne vrtět hlavou.

"Jisung je hodně zvídavý, ale od té noci se mi vyhýbá jako čert kříži. Nedělá problémy." Začne druhého uklidňovat. Hnědovlasý jen přikývne. "Dobře, pojďme se teda soustředit na to proč jsme sem přišli." Otočí téma a rozbalí kapesníček.

"Potřebuju vědět jak moc zvládáš ovládat svého vlka." Prohodí a naznačí mu aby si přičichl k čerstvému lidskému masu. "Oba dva jsme původně lidé a tahle přeměna z nás dělá jedině monstra, která se nedokáží pořádně ovládat." Začne mu vysvětlovat. Pan Jung znechuceně přikrčí nos. "To je smrad." Prohodí a ruku s masem druhému odstrčí dál.

Mladý vlk se na svého nového svěřence zmateně podívá. "Smrad?" Koukne na něho překvapeně. "Mně to voní." Dodá na vysvětlení. Pan Jung se usměje. "Od dětství nejím žádné maso. Z ovčí vlny tvořím pro svou vesnici teplé oděvy a ovce které dosloužily dávám na zabijačku našemu řezníkovi, ale já maso nejím." Vysvětlí svému vlčímu příteli.

Hnědovlasý uznale přikývne. "To je pro mě docela novinka." Popravdě mu řekne a usměje se. "Tak mi řekni, pokouší tě něco? S čím bys potřeboval pomoct?" Pan Jung se na chvilinku zahledí do země a pak pokyne mladému muži aby se prošli. "Ve vesnici cítím ohromné množství pachů, chvíli tomu zvládám odolávat, později však mám pocit že se nekontrolovaně každou minutou přeměním. Také každé ráno s přeměnou bojuji, pokaždé se totiž ve spánku přeměním." Postěžuje si. "Mám strach že si toho lidé za chvíli všimnou a z vesnice mě vyženou." Dodá a zahledí se na druhého. Mladý muž pouze přikývne. "Musíš si na to zvyknout, až přijmeš čím jsi se stal přestaneš mít komplikace." Řekne mu popravdě.

Mladý vlk po cestě kopne do šišky. "Pomáhej svým vesničanům, máš teď ohromnou sílu, můžeš toho využít, ale buď opatrný, nesmí to vypadat nápadně." Řekne mu, pak se ostražitě ohlédne. "Je tu ještě jedna věc, na kterou nesmíš zapomenout." Hnědovlasý mu naléhavě pohlédne do očí. "Zůstaň schovaný, jakmile ovládneš přeměny, zůstaň co nejčastěji člověkem." Poví mu a přátelsky ho chytne za rameno. "Můj stvořitel mi kdysi řekl, že si můžu vybrat kým budu, jestli monstrem, nebo někým kdo pomáhá." Začne mu vyprávět.

"Jde o to můj příteli, že jakmile tvůj pach zavětří nějaká smečka, už se jí nezbavíš. Ti co tě v tu noc pronásledovali a téměř tě nechali setkat se, se smrtí, nejsou zrovna milí. Páchají strašné věci." Pan Jung se zatváří šokovaně. "Když tě najdou nenechají tě napokoji, až do té doby, než se přidáš do jejich smečky."