The clan / Stray Kids

Kapitola: 9

 Údolí věčné tmy

Chan, jenž si od nevítané smečky převzal bezvládné tělo Hyunjina, se sním okamžitě vzdálil. Hlasitým a děsivým zavitím probudil přeživší a vlčí chumel se v tu ránu rozutekl pryč. Na palouku zbyl pouze on, Changbin, Hyunjin a cizí smečka. Chan nejdříve zkontroloval svého raněného vlka, následně Hyunjina položil ke stromu, u kterého nejdříve s Changbinem odpočívali, poté se ihned pustil do rvačky též.

Chan oproti Chanbinově velikosti působil štěněčím dojmem, to se, ale nedalo srovnat s jeho silou. Několikrát odrazil od svého svěřence jejich vůdce a když po dlouhém a zuřivém boji zakousl jednoho z oné cizí smečky, jejich vůdce celou bitku zadržel. Changbinem lehce projela sprška úleku, když zahlédl šedivý kožich padat k zemi. Jakmile se mrtvý vlk přeměnil do lidské podoby, tiše si oddechl. Chan, který na cizí vlky varovně zavrčel se přeměnil na dvounohé stvoření. "Vypadněte, nebo takhle skončíte všichni!" Naštvaně zařve. Changbin, který se okamžitě přemění též do lidské podoby hodí okem po mrtvém muži. Barva onoho kožichu mrtvého ho poněkud vyvedla z míry. Když si protivníci odfrkli, mrtvého může na palouku nechali a z místa bitky utekli.

Chan jen pobouřeně stál. Nerozuměl tomu, proč si svého mrtvého nevzali spolu. "Takhle se chovají ke svým lidem? Nechají své mrtvé zneuctěné a špinavé?" Nechápavě si promne oči.

Unaveně vezme svou už téměř špinavou halenou a mrtvého začne otírat. "Najdeš pomněnky a hyacint?" Koukne na svého přítele vůdce. Changbin jen tiše přikývne a odběhne k místu, kde se květiny většinou nacházejí.

Chan je velmi silným vůdcem. Jeho otec byl krutý, provokativní a z celého srdce nenáviděl lidi. Nikdy, ale nikdy se nestalo, že by své či cizí mrtvé neočistil. Chan je v mnoha věcech po něm a Changbin to v něm viděl. Už tenkrát, kdy po svém otci převzal otěže smečky. Nepřestal se držet tradic a kočovného života. Ovšem co jeho přítel změnil, bylo nakládání s lidmi. Svému lidu Chan zakázal přetvářet lidi ve vlky. Věří v čistou linii vlků. Changbin, ale nepatřil mezi vlky, kteří mají své příbuzné ve smečce. S Chanem si budoval dlouhý a komplikovaný vztah, než mu vůdce začal věřit a brát ho jako člena smečky, nikoliv proto, že byl z jiné smečky, nýbrž proto, že byl původně člověkem.

S náručí plnou květin přiběhl k vůdci. "Nesu květiny." Řekne tiše, položí je na zem a pomůže mrtvého řádně uctit, poté se s Chanem vrátí k jejich nejmladšímu příteli.

Vůdce se podrbe na své rudé kštici. "Odnes ho prosím k jezeru, je tak půl kilometru tímto směrem." Ukáže směr svému příteli. "Já pošlu smečku se schovat v horách." Řekne mu. "Hyunjin by takovou dálku špatně nesl, když má taková zranění, měli bychom tu zůstat, ale ne v takovém množství." Koukne na Changbina, zda s ním souhlasí. Světlovlasý jen přikývne. "Sejdeme se tedy u jezera." Odbude ho.

Chan několikrát zavětří, do nosu nasaje jeho známou vůni své smečky a rozběhne se v kožichu za nimi.

Pach jeho smečky dokáže rozeznat jen člen dané smečky, takto se vždy najdou, i když jsou od sebe vzdáleni na hony daleko.

Changbin patřil mezi vlky téměř od dětství. Jakýsi vlk jej přemněnil pro pouhou zábavu. Jeho lidské dětství to hluboce poznamenalo, a vedlo to až k vyvraždění jeho vesnice. Za což v některých lidských očích přebírá plnou zodpovědnost on.

Světlovlasý si přes krk přehodí svou brašnu s pár věcmi a přemění se do černého kožichu. Na záda si natáhne zraněného aniž by mu udělal kousanec a ladně se sním rozběhne k jezeru.

Do pár minut se objeví na krásné, ale malinké pláži. Jezero není nijak veliké. Je vidět na druhý břeh, což Changbin uvítal jako pozitivní informaci. Opatrně Hyunjina položí na zem a přemění se do lidské podoby, rychle na sebe natáhne kožené kalhoty. Na nahotu ve smečce jsou zvyklí, je to pro ně normální věc. Občas se spolu všichni koupou v jezerech, či v potoce, ale nyní když přituhuje a začíná zima, je rád, že těch pár kousků oděvu u sebe nosí. Svlékne Hyunjina z roztrhané košile a začne mu vymývat rány.

Ledovou vodou mladšího vlka probudí opět do bdělého stavu. Vylekaně na svého přítele zavrčí, ale když rozpozná Changbinovu tvář vděčně ho obejme. "Bine..." Vzlykne. Strčí mu blond hlavu do ohbí šíje a nechá se od staršího konejšivě laskat.

"Já jsem je nechtěl za vámi přivést." Řekne po chvilce, kdy se uklidní. "My víme, neboj, nic se nestalo, všichni jsou v pořádku." Ukonejší ho Changbin, poté se od něho odtáhne. "Takhle tě zřídili oni?" Pohlédne mu do očí pak si prohlédne jeho krk, který hrál rudou barvou. Hyunjin zavrtí hlavou.

"Cestou odtamtud jsem se zastavil u jedné laguny, chtěl jsem ze sebe smýt krev z bitvy, ale našel mě tam jeden..." na chvilku se odmlčí. "Kluk, myslím si, vypadal hodně mladě, ale byl z údolí ze kterého jsem ukradl ten řetízek, jenže on si ho vzal zpět." Začne brebentit, nakonec sklopí pohled. "Chan mi dal jedinej úkol a já ho zklamal, teď nemám ani ten svůj náramek." Ukáže mu svá holá zápěstí. Changbin pokýve hlavou. "Rozhodnutí o zklamání nech na Chanovi." Podotkl mu starší vlk a opět ho začne ošetřovat.

"Kde je vlastně Chan a smečka?" Zeptá se lehce vyděšeně, když skupinu nikde kolem nevidí. Changbin na něho koukne, v tu chvíli se za nimi, ale ozve šramot. "Zeptej se našeho pána." Ušklíbne se na Hyunjina a koukne na ryšavého vlka.

Hyunjin na svého vůdce koukne hodně smutně. "Promiň Chane, já tu věc nemám." Řekne mu ihned se sklopeným zrakem. Ale jedinou odpovědí mu bylo olíznutí velmi lepkavou slinou, která Hyunjinovi lehce postavila ofinu. Changbin v onu chvíli myslel, že vypustí ducha.

"Ne Chane to je hnusný, mej si vlastní děti, až je budeš mít." Začne protestovat Hyunjin, když Chan olízne však i Changbina, Hyunjina to rozesměje. "Konečně ses usmál." Promluví na svého mladého vlka vůdce. Dokončí svou přeměnu a natáhne na sebe kalhoty, které našel v Binově brašně.

"Jo jasně, když potřebuješ kalhoty, moje taška ti je velmi prospěšná co?" Prohodí na vůdce Changbin. "To víš, že ano, je moc prospěšná." Zašklebí se na Changbina a ještě si ukradne košili.

"Teď mi Hyunjine pověz jak to celé šlo, jak to tam vypadá?" Koukne na své dva přátele zvědavě vůdce.

Hyunjin si upraví vlasy a přátelsky do svého vůdce drkne. "Je to tam prostorné, hodně cvičí a moc výřečný teda nejsou. Jde z nich strach, mají tam hned několik cvičišť... jo a na volnočasové aktivity se oblékají jinak a i na cvičení, to jsem docela koukal." Prohodí a mrkne na Chanovu, v podstatě Changbinovu halenu, a taktéž se natáhne po oné brašně. "Je mi docela zima, co tam ještě máš?" Koukne do tašky a vytáhne kus pláště.

Changbin, který ho zpočátku v klidu pozoroval, mu okamžitě plášť vytrhne z ruky, nestihne však zamezit Hyunjinovi ke kousku pláště přičichnout.

"Ten zajímavě voní, od koho to je?" Stočí veškerou konverzaci Chnagbinovým směrem. "Kdo ti dovolil čichat k cizím věcem?" Hned se ohradí a z tašky vytáhne poslední kus oděvu, který hodí nejmladšímu z nich. "Nic víc už nemám a měli byste si obstarat své vlastní oblečení." Pokárá oba dva a kus pláště schová za svá záda.

"Vypadá to, že ten kus hadru je pro tebe důležitý." Prohodí zvědavě Chan a přitáhne si tašku v nestřežené chvíli k sobě. "Co tam ještě ukrýváš?" Začne do ní zvědavě lézt. Changbin svého vůdce chvilku pozoruje, když si vzpomene, že by mohl nalézt ještě něco, co už by nešlo jen tak obhájit, tašku Chanovi téměř vysápne z ruky. "Už tam nic není, přestaňte tady čmuchat, jako dva pošuci." Koukne na ně káravě a kus pláště schová, snažíc se přitom v tašce nahmatat kousek dřeva z luku. Chan se v tu chvilku velmi provokativně ušklíbne a kouskem rukojeti z Felixova luku mu zamává před obličejem. "Hledáš něco?" Hyunjin se velmi zvědavě koukne na Bina. Nikdy si nic takového u sebe nenechal. Tvář jeho staršího přítele nabrala nachový odstín. "Ty si říkáš vlčí vůdce, vždyť se chováš jak nekalý štěně!" Zaprská na Chana snažíc si vzít onen kousek rukojeti, ale odpovědí na jeho akci byl pouze Chanův pobavený smích. Do pár okamžiků se kolem Hyunjina motají a poskakují dva obří vlci.

"Takže tobě se ten člověk líbí? Nebo proč sis tu pachovou stopu nechal?" Zeptá se ho Hyunjin jakmile se oba uklidní. "Nelíbí se mi, ale jeho životní energie ano." Objasní jim, nachově rudé tváře má ale stále. "Chci si pamatovat jeho pach do té doby než se opět shledáme, abych nezapomněl jak moc mě jeho síla láká." Hyunjin jen pokýval hlavou a otočí se na Chana. Chvilku je ticho. Changbin je samozřejmně ohromně rád, že tento výslech je u konce, alespoň z jeho strany.

Mladší pak ale spustí. "Víš, docela by bylo na čase kdyby sis sehnal partnera, ty si žádnou pachovou stopu neuschováváš?"