The clan / Stray Kids

Prolog

„Celou vesnicí se ozývaly vyplašené výkřiky žen, dětí i mužů. Ženin jemný obličej se zkřivil do zoufalé grimasy. Hikma! Volala matka na své pětileté děvčátko, jež od ní stálo dobrých šedesát stop, což je nyní v naší době okolo šestnácti metrů." Vševědoucně se zatvářil starý pán. „Takže to nebyla až tak malá vzdálenost." Vysvětloval vypravěč. „Mladá žena, jakmile spatřila za svou dcerou velkého černého vlka, roztřeseně se rozeběhla k děvčeti. Křičela na dcerku, jak nejvíce mohla, aby přehlušila zpanikařený dav. V úzké těžké sukni cupitala k malé holčičce, nejrychleji, jak jí to oděv dovolil. V očích se jí zračil obrovský strach a po tváři se jí kutálely slané slzy. Vlk už byl téměř za Hikmou, natahoval po ní jeho mohutnou, těžce působící tlapu s ostrými drápy. Žena zoufale křičela ve snaze si svou dceru hlasivkami přiblížit a zachránit jí tak život. Mladá černovláska nemohla popadnout dech, lidé do ní nekompromisně strkali, naráželi do ní a následně padali na zem. Připadala si, že jde proti proudu silné divoké řeky. "

Stařec se zhluboka nadechl a vytvořil malou dramatickou pauzu. Spokojeně pozoroval napnuté tváře svých mladých posluchačů a opět se pomalu nadechl.

„Když matka upadla na ušlapanou hlinitou půdu, dav do ní kopal, šlapal na ní a zakopával o ní. Z posledních sil se podívala na své překrásné děvčátko a ošklivé temné monstrum, co jí chtělo sebrat, vše, na čem jí, kdy záleželo." Opět se zhluboka nadechl. Bílé fousy se zkřivily do radostného úsměvu.

„Její křik se smísil s bolestným zavytím příšery. Monstrum ukázalo velké špičaté zuby a ve chvíli, kdy chtělo zakousnout mladé děvčátko, její otec přiběhl k nešťastnému místu. Jakmile zpozoroval vlka natahující se po malém dítěti, ve snaze zabránit tragickému konci, doufajíc, že se v čas trefí, hodil oštěpem. Dlouhá a ostrá zbraň se zabodla hluboko do vlčího krku. Vlk, zuby křečovitě stiskl mladé tělo a padl s ním mrtev na zem."

Stařec na malou chvíli ztichl.

„Otec spěchajíc k tělu jeho dcery, se beznadějně střetl s pohledem své ženy. Když se podíval na zakrvácené tělo jeho mrtvé dcerky, se sklopenou hlavou se vydal ukonejšit matku, jež propadla do hysterického pláče. Stráž, jež stála na místě činu, šokovaně pozorovala velkého vlka, jak se pomalu mění do lidské podoby. Muži si nevěřícně prohlíželi mrtvolu jednoho z osmi vůdců jejich země, přičemž jeden z hlídky, si cosi uvědomil. Z plných plic křikl na svého velitele."

Opět vytvořil dramatickou pauzu a zhluboka se nadechl. „Jeho bratr musí být poblíž!"

Mladé tváře posluchačů se zatvářili smutně. „Co se pak stalo?" Zeptal se zvědavě malý hoch se stříbrnými vlasy. „To až někdy jindy, teď si chci odpočinout, ale pamatujte, vlci nemají slitování s životy lidí. Tak to bylo před sto lety, a tak to je i dnes."