Crazy Plan // Larry + Ziall ✓

18)

K téhle kapitole doporučuju pustit si písničku v médiích. :)

Harry:
Ležím ve své posteli a nemůžu usnout. Pořád si v hlavě dokola přehrávám naše vystoupení.

Najednou uslyším ťuknutí.

Otočím se na na druhý bok a podívám se na okno.

Znovu uslyším ten zvuk a tentokrát i spatřím jeho tvůrce.

Malý kamínek.

No konečně. Už jsem si myslel, že dneska nepřijde.

Vstanu z postele a přejdu k oknu.

Dole na ulici nestojí nikdo jiný, než Louis William Tomlinson.

Zamává mi a já mu zamávám zpátky.

Otevřu okno a Louis o zeď opře žebřík, který byl doteď schovaný v křoví před naším domem.

Začnu opatrně šplhat dolů, zatímco Lou přidržuje žebřík.

,,Ahoj, Curly," usměje se na mě, ve studánkových očích se mu odráží světla lamp.

,,Už jsem si myslel, že dneska nepřijdeš," řeknu potichu a vyšpulím spodní ret.

,,Aww, snad sis nemyslel, že bych na tebe zapomněl, Hazza."

Přitáhne si mě do polibku, který bez váhání opětuji.

Ruce mu zapletu do jeho hebkých vlasů a jemně za ně tahám.

Louis mi jazykem přejede po spodním rty. Pootevřu ústa a polibek prohloubím.

On se zničehonic odtáhne. Zamračím se na něj.

,,Úsměv ti sluší víc, Curly. Navíc, v tomhle můžeme pokračovat později. Teď ti chci něco ukázat."

Chytne mě za ruku a vyrazí směrem pryč z města.

Jdeme asi deset minut až dojdeme k lesu.

,,Kam to jdeme?"

,,Neboj, za chvíli se to dozvíš."

Takhle to trvá už měsíc. Každou noc mi Lou hodí pár kamínků do okna, přidrží mi žebřík a potom mě někam dotáhne.

Pokaždé si vyměňujeme sladké polibky a hodiny si povídáme o všem možném.

Před svítáním mě zas doprovodí domů a loučíme se procítěným polibkem.

Od asi třetího "rande" jsme oficiálně pár, ale zatím si to chceme nechat pro sebe.

Tady jsme ještě nebyli.

Po několika minutách stoupání do mírného kopce jsme došli k dece rozložené pod velkým stromem.

Na dece byly pohodlně vypadající polštáře a na jedné z větví stromu visela lucerna s hořící svíčkou uvnitř.

,,Wow."

,,Líbí?" usměje se můj přítel a posadí se na deku. Natáhne ke mně ruku a já se ji chytím.

Stáhne me vedle sebe a ukáže před nás.

Až teď si všimnu, že místo, kde sedíme, se nachází asi metr od kraje srázu a máme dokonalý výhled na celé město.

,,Lou, to je nádhera," vydechnu údivem s pohledem na miliony světýlek pod námi.

,,Že jo," souhlasí, ale svůj pohled neupírá na světla pod námi, ale na mě.