Crazy Plan // Larry + Ziall ✓

4)

Tenhle týden jsem byla pracovitá, tak tu máte další kapitolu :Dd

Niall:
Jedeme už asi dvacet minut a všichni posloucháme písničky ve sluchátkách.

V tom do mě šťouchne Liam. Stopnu písničku a sundám si sluchátka.

,,Na jakou základku jste vlastně s Harrym chodili?" zeptá se mě. ,,Na Netley Primary school. A vy?" odpoví za mě Hazza.

,,Torriano Primary school," řekne Zayn. ,,Tam jsme byli na té pěvecké školní soutěži, pamatuješ, Hazz?" vzpomenu si.

Byli jsme asi v páté třídě a zpívali jsme písničku Torn. Povedlo se nám to, umístili jsme se jako první.

Šli jsme to pak oslavit do naší oblíbené pizzerie, byl to jeden z našich nejlepších zážitků.

,,Jooo, to si pamatuju, byli jsme první a měli jsme z toho druhý Vánoce," usměje se Harry.

,,Počkej, to jste byli vy dva? Nějaký dva kluky, co to vyhráli si pamatuju. To jsme byli asi v pátý třídě. Nehrál jsi na kytaru Nialle?" podívá se na mě Zayn.

Bože, ty oči. Ten pohled. Já se zbláznim. Už jsem se zmínil, jak krásné má rty? Fascinuje mě jejich pohyb... Počkat, on si mě pamatuje?!

Sakra Niallere vzpamatuj se! Když se ty rty hýbou a topíš se v jeho očích, tak na tebe asi mluví. To bys ho měl asi poslouchat a třeba mu i něco odpovědět, abys nevypadal jak úplnej debil!

,,Jjo, hrál," vykoktám ze sebe a cítím, jak začínám rudnout.

On si toho samozřejmě všimne.

Usměje se a zkousne si ret a stále udržuje VELICE intenzivní oční kontakt.

No to potěš koště, ví ten bůh vůbec, co se mnou dělá?

Naštěstí (nebo moná bohužel?) promluví Louis a tím mi dá záminku odtrhnout od Zayna pohled: ,,Počkaaat. U mi to taky dochází. Zpívali jste jako poslední, že?"

,,Jop, to jsme my." odpoví mu Harry.

,,Proč jsme vlastně taky nesoutěžili?" zarazí se Liam.

,,Copak si nevzpomínáš? Přece jsme chtěli, i jsme byli zapsaní, ale den před tím Tommo sprostě nadával Calderový. Nechtěla mu dát pokoj a furt za ním dolejzala." začne se smát otec mých budoucích dětí.

Počkat co?! Myslel jsem samozřejmě ZAYN se začne smát.

,,Ajo vlastně. Upřímně, udělal bych to znovu, za ten její výraz to stálo. Asi nečekala, že na ní začnu řvát, že radši než jí bych přetáh našeho padesátiletého dějepisáře, protože jsme teplejší než to je její kafe z automatu," pokrčí Louis rameny.

Všichni se začnem tlemit jak úplní magoři. Další minutu se nedokážeme ani nadechnout, protože se furt jen smějeme, až nám tečou slzy.

Už ani ne tolik Louiho vtipu jako našemu debilnímu smíchu.

,,Tvářila se, jak kdybys jí sežral křečka," dostane ze sebe Liam mezi výbuchy smíchu a v tu chvíli se všichni pomalu válíme po zemi smíchy.

,,Ztište ten bordel tam vzadu!" křikne na nás zepředu učitelka a to se začnem chechtat ještě víc díky tomu dvojsmyslu.

Učitelka si jen povzdechne a mávne nad námi rukou. Možná je ráda, že jsme si s klukama sedli.

Přece jen, tenhle výlet nás má stmelit.

V podobném duchu probíhá i zbytek cesty. Po dvou hodinách, které nám šíleně rychle utekly, autobus zastaví a my z něj postupně vystupujeme.

Bolí mě břicho a tváře od smíchu, ale jsem šťastný, jako snad nikdy.

Jasně, s Harrym jsme zažili spoustu skvělých výtlemů, ale teď je to jako kdyby tu byli další tři Haroldové, což je logicky lepší, než jeden Harold.

,,Věnujte mi pozornost prosím!" zvýší hlas učitelka po tom, co se všichni usadíme ve velké místnosti.

,,Teď se nacházíme v hlavní budově. Stojí uprostřed celého areálu a tady v přízemí budeme mít všechna jídla," spustí učitelka sálodlouhý seznam o našem pobytu, jako třeba v kolik je který jídlo, kde jsou záchody, sprchy, kdy je večerka atd...

My s klukama to stejně nijak extra neposloucháme, radši si hrajeme s podtácky, je to mnohem zajímavější činnost, než poslouchat ty její kydy.

,,...a teď by nám třeba pan Horan mohl zopakovat, co jsem říkala."

Oh shit. To není dobrý.

,,Ehm, nno, já.." vykoktám ze sebe.

,,Tak co pan Tomlinson?" mučí nás ta mrcha dál.

,,Nemám nejmenší tušení, paní učitelko, každopádně nepochybuji o tom, že to bylo něco nesmírně důležitého," andělsky se usměje a div se mu nad hlavou neobjeví svatozář.

Zbytek našeho stolu se vší silou snaží nevyprsknout smíchy.

Učitelka jen protočí očima a pokračuje: ,,Říkala jsem, že tak, jak jste si sedli ke stolům budete i na chatkách. Chatky jsou po šesti, ale je vás 23, takže na jedné chatce vás bude jen pět. To je tedy ten spolek tam vzadu. Dvě chatky jsou klučičí a dvě holčičí. Pro klíč si ke mně přijde vždy jeden člověk z chatky. Pak si běžte vybalit a za půl hodiny, tedy v půl sedmé, sraz tady."