(Ne)ubližuj mi.... w/ MATTEM

14. - Nemocnice

"Stůjte !!!" řvala na mě recepční, když jsem vběhla do nemocnice...

"KDE JE ?" zařval jsem,,... "KDE JE ?? CO JSTE JÍ UDĚLALI ??" křičel jsem... "Slečna Šturalová je na sál-" ale nedořekla to, protože jssm se rozběhl k sálu... "Chyťte ho" křikla recepční z recepce na security...

"PUSŤTE MĚ ZA NÍ !!!" řval jsem, když mě chytli... "MUSÍM BÝT S NÍ, SLÍBIL JSEM JÍ, ŽE JÍ NIKDO NEUBLÍŽÍ !!!"
řval jsem, snažil jsem se jim vyškubnout, ale nemělo to smysl... Začal jsem brečet ...
"Maty, to bude dobré..." řekla paní Šturalová a stáhla si mě do obětí... to jsem jí opětoval...

"Je silná, ona to zvládne..." řekla paní Šturalová naposledy a táhla mě si sednout do čekárny...

_________________________________________

POHLED MATYÁŠE:

Seděl jsem v čekárně a poslouchal jsem okolí, lidé v nemocnici pobíhali a křičeli... Trpím záchvaty vzteku a tak mě i maličkost dokáže nehorázně vytočit...

Jedna malá holčička co seděla naproti mně držela propisku a ťukala s ní o stůl, strašně mě to štvalo a tak jsem zarazil prsty do židle v čekárně... Nepomáhalo to,,, už jsem chtěl vstát a vztekem jí rozrazit hlavu, ale přišla sestřička...

"Dobrý den paní Šturalová, vaše dcera se už probudila..." hned když to řekla, tak jsem si stoupl a chtěl jsem se rozejít k jejímu pokoji, jenže mě securiťák chytil za ramena... "Pusťte mě za ní..." zavrčel jsem... "Nejste rodina pane Tomko, nikam nejdete..." řekl securiťák klidně... "JÁ JSEM SE NEPTAL PUSŤ-" "Pusťte ho..." řekla,,, paní Šturalová ???...

"Pusťte ho za ní, zachránil jí..."... "Ale-" chtěl něco namítnout securiťák..."Něco jsem řekla..." zastavila ho... "Ano madam..." řekl a pustil mě...

Jen jsem na ni děkovně kývl a vydal se ke dveřím...

Když jsem byl u dveří, zastavil jsem se a zhluboka jsem se nadechl, pak jsem chytil za kliku a vešel...

Ležela tam, byla bledá a unavená...

"Maty..." kňukla, když si mě všimla... Na nic jsem nečekal a pomalu jsem se rozešel za ní... V očích jí sršel strach, bála se mě ? Zachránil jsem jí život a ona se mě bojí ?

"Ty se mě bojíš ?" zeptal jsem se nasraně... "Já-" chtěla něco říct... "TY SE MĚ BOJÍŠ ?" vyštěkl jsem na ni... "Ano" pošeptala,,, "promiň" kňukla a rozplakala se...

Uvědomil jsem si, co jsem to právě udělal, rychle jsem přiběhl k její posteli... Když jsem byl u její postele, začala couvat a přístroj, co pípal v rytmu tepu jejího srdce zrychlil... Opatrně jsem si k ní sedl a zhluboka jsem se jí podíval do očí...

Ty debile, nebojí se tě.... PRÁVĚ JI NĚKDO ZNÁSILNIL!!!! Řval ne mě můj vnitřní hlas...

"Maty, já se omlouvám... Zachránil jsi mě a já jsem ti za to vděčná, ale já -..." ani to nedořekla a zase plakala...

Na to už jsem nečekal a vtáhnul jsem si ji do obětí...

"Sári, to já se omlouvám... Neměl jsem křičet...." řekl jsem sklesle...

Na to jen kývla a přimáčkla se ke mně...

Chytl jsem ji za bradu a zvedl jsem ji hlavu... Díval jsem se jí do očí, byly plné strachu a údivu... Je tak krásná, milá, laskavá...

Před rokem jsem si řekl, že pro mě už láska neexistuje... Ale pro ni obětuji vše....

A tak se to stalo...

"Jsi tak krásná..." zašeptal jsem jí...

Sára mi seděla na klíně, v ruce měla kapačky, byli jsme na nemocničním lůžku...

"A teď už jsi jenom moje..." pošeptal jsem a políbil jsem ji...

Bylo vidět, že je vyděšená... Ale pak se do polibku přidala a prohloubila ho...
Bylo to jako bych byl v nebi, v nebi s ní, s mojí jedi-...

"Okamžitě z ní slez mladíku !!!!!!!"

Vaše M.