(Ne)ubližuj mi.... w/ MATTEM

25. - Jak myslíš

Jediný fakt, kvůli kterému jsem se Matyášovi rozhodla "odpustit" je to, že nebyl při smyslech...

Matyáš by drogy nesehnal... Musí v tom mít prsty někdo další... Jen zjistit kdo...

....

Matyáš byl šťastný... Na rtech mu hrál děkovný úsměv a v očích mu jiskřily hvězdičky štěstí...

Z ničeho nic ke mně začal natahovat ruce...

............................................................................
Nespolupracovala jsem a jemu se to nelíbilo... Tak se zamračil a bolestivě zmáčkl můj bok... Jakoby nestačil ten krk ze včerejška... Bolestivě jsem sykla a radši začala spolupracovat...

"Tak je to správně..." řekl hladově, když se odtáhl...
............................................................................

Rychle jsem z Matyáše slezla a začala jsem couvat po posteli...

Sedla jsem si na kraj a začala jsem rychle dýchat...

"Sári, Sári..." mluvil na mě Matyáš... "Je to dobré..." šeptal dál...

Ani se ke mně nepřiblížil, věděl, že nesmí...

"Tohle už nedělej,,, prosím..." pošeptala jsem a začala jsem potahovat...

"Já to nikdy nedokážu... Bojím se jakéhokoli prudkého pohybu... Omlouvám se Maty..." zafňukala jsem si do kolen...

Bylo ticho, nic se nedělo...

Něco se šustlo a mě pomalu začaly obepínat dvě ruce...

............................................................................
Když mě dovlekl do pokoje, chytil mě hrubě za pas a hodil mě na postel...

Hrozně jsem se bála, takže jsem začala rychle po posteli couvat... Dokud jsem nenarazila na stěnu...
............................................................................

Začala jsem zrychleně dýchat a snažila jsem se z nich vyprostit...

"Nebojuj, dýchej a uvolni se..." pošeptal mi Matyáš u ucha...

Začala jsem z hluboka dýchat a natáhla jsem si doposud skrčené nohy...

Jeho ruce se pak začaly pomalinku  obepínat kolem mého pasu...

Pokaždé, když jsem sebou cukla nebo jsem se pohla, zastavil a čekal, až se uklidním...

"Děkuju..." pošeptala jsem když mě naplno objal... Ruce měl kolem mého pasu a bradu měl na mé hlavě...

"Já děkuju..." zašeptal mi u ucha a odtáhl se...

Sedl si na druhou stranu postele a teď už doopravdy dojedl ty špagety...

POZDĚJI

Až teď si uvědomuju, že nevím, jak budeme spát...

Sice jsem si řekla, že se s mým strachem pokusím něco udělat, ale spát s ním nehodlám...

Zrovna, když jsem nad tím přemýšlela, ve dveřích se zjevil Matyáš...

"Já jen, jestli by jsi nechtěla spát v ložnici rodičů... Na můj pokoj asi nemáš moc dobré vzpomínky a semnou by jsi asi nechtěl-"..."Jo jasně, budu spát v ložnici..." řekla jsem a povzbudivě jsem se usmála na provinile dívajícího se Matyáše....

On se na mě jen pousmál a odešel do pokoje...

Zvedla jsem se z gauče a zamířila jsem si to do ložnice Tomkových...