(Ne)ubližuj mi.... w/ MATTEM

29. - Zlatá svatá kamarádka

Sedím na posteli a přemýšlím... Pohlcují mě myšlenky...

Co si o mně pomyslí ? Co když se rozzuří ? Co když mi něco udělá ? Co když si něco udělá ?...

Co když udělá něco tomu drobečkovi ?

Když jsem pomyslela na tohle, přitáhla jsem si kolena k bradě...

Tak a dost... potřebuju se někomu svěřit...

Popadla jsem telefon...

"Ahoj"..."Máš čas?"... "No, teď."..."Jo je"...
"Tak teda ve 3 na náměstí..."..."Ahoj"...

Je 9 ráno a právě jsem volala své kamarádce...

Bydlí daleko... Někde na Moravě...

Seznámily jsme se přes internet, psaly jsme si a pak jsme se setkaly...

Vydíváme se tak 1× do roka, ale přísahaly jsme si, že když se něco stane, budeme u sebe co nejdřív to půjde...

A teď je to potřeba...

Je asi 14:00 a já stojím na nádraží a nervózně přešlapuju...

Brzdy vlaku hlučně zahučely a já se rozešla směrem k davu lidí vystupujících z vlaku...

Čekala jsem minutu...

Dvě...

Tři...

Nic...

Už jsem se chtěla rozejít domů, když na mě zapištěl dívčí hlas...

Když jsem se otočila, stála tam ona...

Malinká, usměvavá a plná elánu...

"Tio!!!" křikla jsem a rozběhla se jí do naručí...

"Sári!!!" kvíkla nazpět a už mě objímala...

"Zajisté mi máš co povědět..." řekla mi vážně a podívala se na mě přísným pohledem jakékoli matky...

"Ano mám, ale pojďme si nejdřív na kafe a řekneš mi, jak to jde..." zaječela jsem nadšeně...

Popadla jsem Tiu za ruku a táhla jsem ji do mé oblíbené kavárny

............................................................................

"Takže tak..." řekla Tia hned pi tom, co jsme rozdýchaly záchvat smíchu z jejího vyprávění...

"No, ale teď už vážně... Co jsi mi chtěla říct..." zeptala se vážně...

"Já -"

............................................................................
" A tohle je naše dcera Sára... " představila mě mamka... " Dobrý den " " " Ahoj zlatíčko, klidně nám tykejte.. " řekla a obejmula mě, obětí jsem jí oplatila...

" Tak, pojďte dovnitř, představím vám Matyáše..... "
............................................................................
KDO TI TO UDĚLAL?!?!..." zařval na mě.. Vyškubla jsem se mu vyděšeně a o krok jsem odstoupila a sedla jsem si na postel.... "Nemůžu ti to říct..." pošeptala jsem s pohledem zabodnutým do země...

Opatrně ke mně přistoupil a dřepl si ke mně... Chytil mé ruce do těch svých. Až teď jsem si všimla, že má ruku v ortéze... "Potřebuju to vědět, nechci aby ti někdo ubližoval... " pošeptal a upřeně mi hleděl do očí...
............................................................................
"Ještě jednou zakřičíš a ošukám tě tak, že podemnou umřeš..."...

Díval se na mě tak nechutně... Bylo mi z něj špatně...Slíbil mi, že už mi nikdo neublíží,,, Před sebou mě ale ochránit nedokázal...
............................................................................
Nic

Nic

Nic...

||
............................................................................

Najednou mi to všechno proběhlo hlavou... Ty vzpomínky, ty pocity...

"Haló, Sári..." zahučela na mě Tia a já se probrala z kómatu...

Seděla jsem a mlčela...

"Já jsem těhotná..." zašeptala jsem do ticha mezi mnou a Tiou..

Jak jsem si tak na to všechno vzpoměla, tak jsem začala slzet...

"Ja vím Tio, měla jsem ti to říct už dávno a měla jsi vědět, co se děje... Já-"

Tia mě prudce objala...

"Já se nezlobím..." pošeptala mi...

"Děkuju, jsi ta nejlepší kamarádka, kterou jsem si mohla přát..."

V kavárně jsme seděly až do večera, všechno jsem jí řekla... Byla to obrovská úleva... Konečně mám někoho, o koho se můžu opřít...

"Jsi nejlepší..." řekla jsem a objala Tiu...
"Já vím..." řekla a začala se smát..."Tak se měj a s tím Matyášem si to mezi sebou vyřešte,,, ano ?"
Na to jsem jen kývla,,, A ani jsem nestihla mrknout, Tia už jela ve vlaku...

Tak a hurá domů...

Emm, chvilku jsem nic nenapsala a napínám... Jsem to ale svině co ? 🤣

Vaše M.