Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

XI.

Tomáš

Sedím za noťasem v kanclu a vyřizuju maily, tak jako vždy. Karin mi neodpovídala, proto jsem nechtěl čumět do telefonu a čekat, až mi napíše. Bylo by to ujetý. ,,Čau." ozve se ode dveří. Zvednu hlavu a spatřím přicházejícího Nika s taškou s jídlem v ruce. ,,Čau." sjedu očima zpět k noťasu a přečtu si větu, kterou jsem napsal. ,,Jak bylo u Pouzara?" ,,Jo fajn." sedne si vedle mě na židli. ,,Fakt jo. Doufám, že brzy přijede on sem." já doufám, že sebou vezme Karin. ,,Snad. Na to se zeptej jeho." ,,Neboj, napíšu mu." vytáhne z červené igelitky krabičku s jídlem, otevře jí a pustí se do jídla. ,,Ty vole, tobě to hezky voní." sjedu očima na Nika, kterej se cpe. ,,Dík. To víš Caffetterie. Jinak Jakub by měl taky za chvilku dorazit." oznámí mi. ,,On už přijel od mámy?" udiveně pozvednu obočí. ,,Jo, už včera. Sice myslel, že tam bude dýl, ale nakonec se na to vysral. Má prej hodně práce." řekne s plnou pusou. ,,Aha." kývnu hlavou a odešlu odpověď na mail. 

,,Sem včera byl s Radkem v jednom klubu. Jen tak jsme se tam šli kouknout," nacpe si do pusy vidličku, ,,no a potkali sme tam jednu holku. Takovou ceckatou blondýnu. A povídá mi: ,,Ty si ten Nik Tendo?" tak jsem jí řek, že jo viď. To bys měl vidět, jak frajerka měla najednou zájem se mnou jít chlastat. No jasně, že jsem si jí domu radši nedotáhl." vypráví mi Dominik. ,,By byl vybílenej byt, co?" uchechtnu se. Kdyby nám ale byt opravdu vykradla, asi bych se už moc nesmál. ,,Jo, ale víš co, takovouhle holku je lepší vyprcat někde na záchodech než si jí tahat domu. Kdybych nebyl ten, kdo jsem, pravděpodobně by si o mě ani kolo neopřela." dojde vyhodit krabičku do koše. ,,Tak by se našla jiná, co by s tebou šla." konstatuji. ,,To máš pravdu, ale jen jsem ti to chtěl říct, že prostě většina holek takováhle je. Jakmile si uděláš jméno a lidi tě znaj, každej se s tebou pomalu chce bavit a holky tě chtěj šukat, aby mohly říkat: ,,No jo, já jsem spala s tím Nikem." a blablabla." sedne si zpět na místo, kde seděl předtím. ,,S tímhle ksichtem bys mohl sbalit jakoukoliv bys chtěl i kdybys neměl napěchovanou peněženku a nebyl slavnej." na Nika se ani nepodívám, celou dobu čumím do noťasu. ,,Já vim, vole. Ale rozumíš, co tim chci říct." souhlasně kývnu. 

Do kanclu zrovna vrazí Jakub. ,,Nazdar, haha, tak sem tady." s radostí roztáhne ruce a vydá se ode dveří k nám. ,,Čau." zvednu se ze židle a s Jakubem se obejmu. To samé udělá i Nik. ,,Tak co, jak Vám to tady šlo, hm?" sedne si na židli kousek od nás. ,,Zeptej se Nika, já sem přece byl u Zoota." Jakub koukne ze mě na Nika. ,,Bylo tady skvěle, s Radkem jsme si to tady moc užívali." podepře si hlavu. ,,Jo? A jak bylo v Ústí?" opět na mě koukne Jakub. ,,Suprově. Robert mi představil svojí kámošku." kluci se na sebe, se zájmem, podívají. ,,To je ta, jak o ní hodně mluví?" prohodí Nik a já přikývnu. ,,A jaká je?" zajímá se Jakub. ,,Je hodná. Ale má to v životě těžký." ,,A kdo nemá." zvedne se ze židle Jakub. No jo, jenže kdybys věděl, co v životě má, asi bys tohle neřekl, ale říkat ti ty věci nebudu, pro její dobro. ,,To jo. Ale to je jedno. Co máma?" kouknu na Jakuba, kterej si bere nějaký papíry ze stolu. ,,Jo dobrý. Zašli jsme na nákupy. Tak má spoustu novejch věcí. Mám z toho radost. A děda se má taky dobře." zakření se. ,,To je fajn." odbydu ho. ,,No, to jsem rád, že se Vlčkovi mají ve Varech skvěle. Já vás pánové ale opustím a půjdu za Radkem, prý je nahoře ve studiu." zvedne se ze židle Dominik, vytáhne z kapsy telefon a zkontroluje čas. ,,Fajn, já stejně půjdu balit ještě nějaký objednávky." sdělím jim. ,,Já se za váma za chvilku stavim." informuje Domču Jakub. Ten jen přikývne a vydá se pryč. Jakmile se za Dominikem zavřou dveře, Jakub usedne vedle mě. ,,A ta holka. Je pěkná?" protočím očima. ,,Je hezká, ale rovnou ti řeknu, že nic pro tebe." Jakub si povzdychne. ,,Stejně máš Kristýnu nebo ne?" ,,S tou je to jednou dobrý a pak špatný. Ale asi by nebyl moc dobrej nápad, kazit Zootymu kámošku, co?" zakývu hlavou. ,,Rozhodně ne. A řeknu ti ještě to, že ta holka by si to ani nezasloužila, aby si s ní jen chrápal a pak se k ní choval ledově." Jakub na to nic neřekne. Mlčky se tedy zvedne ze židle. ,,Hele, kdyby něco, jsem teda s klukama ve studiu." ,,Jo, jasně." Jakub projde dveřmi pryč a já zůstanu v kanclu sám. Asi jsem ho urazil. Nevím, co si myslel. Nebudu jim o Karin říkat nic víc. Buď se to dozví sami, až jí uvidí a nebo jim to poví Robert, ale já jim o ní neřeknu ani slovo. Akorát bych jí uškodil a to nechci. Už takhle to má se životem nahnutý. A mně za tu chvilku nějak přirostla k srdci, ačkoliv jí pořádně ještě neznám a nestačili jsme se spolu nějak víc bavit.

Z tiskárny mi vyjede několik faktur. Všechny je vezmu a odeberu se s nimi vedle do skladu, kde začnu připravovat jednu objednávku za druhou. U toho si pobrukuju melodii jedné z Nikových písniček a myslím na Karin. Snad je jí o něco lépe než když jsme opouštěli nemocnici. Možná bych jí mohl zavolat přes Instagram, alespoň na chvilku. 

Mikinu, kterou držím v ruce položím na stůl. Z kapsy vytáhnu telefon a najedu na Instagram. Kupodivu jsem tam od ní měl příchozí zprávu. ,,Byl tu muj kluk a Robert ho poslal pryc. Nadaval mi." stálo v ní. Trochu ve mě hrklo. Ne z toho důvodu, že by se třeba mohl Robert s ním poprat, ale z toho důvodu, že má kluka. Ale vzhledem k tomu, že jí nadává, tak jí nemiluje. Rozhodně bych jí přál někoho, kdo se k ní bude chovat líp. ,,A vsechno v pohode? kdyby ne, klidne zavolej. vim, ze tam mas roberta, ale to neva." odepíšu jí. Jsem rozhodnutý, že jí nakonec volat nebudu a spíš si s ní budu jen psát.

...

Ahoj, omlouvám se, že několik dní teď nic nevyšlo. Byla jsem na brigádě a neměla jsem čas pracovat na nové kapitole. Moc se Vám omlouvám. Pravděpodobně to takhle bude vypadat i do budoucna, prostě není čas :(( Věřte mi, že i mě to strašně mrzí, jelikož mě psaní mega baví.