Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

XXXII.

Karin

Sedíme na gauči v obýváku Tomášových rodičů. Nohy mám složené pod sebou, zády jsem opřená o opěradlo gauče a popíjím černý čaj. Má hlava lítala v myšlenkách na jednu jedinou věc, kterou jsem Tomášovi říct chtěla, ale něco uvnitř mě mi vždy zaškrtilo krk, když jsem chtěla promluvit. Hryzalo mě svědomí. ,,Karin." vyvede mě z myšlenek Tomova matka. Otočím na ní hlavu s úsměvem, ve kterém rozhodně musela poznat jeho faleš. Ihned jsem se zastyděla, jelikož taková osoba, jako je Tomova mamka si nezaslouží falešný úsměv ani lži.

,,Půjdeš mi pomoct s koláčem?" zeptá se mile bez nějaké zmíňky v obličeji o mém úsměvu. ,,Samozřejmě." položím hrneček do poloviny naplněný čajem na stůl a vydám se za ní. Tomáš se svým otcem debatoval o otcově práci, autech a mnoho dalších chlapských věcech. ,,Tak, tady ho máme." vyndá ze spíže koláč s borůvkami a položí ho na kuchyňskou linku. Do ruky mi vtiskne nůž a se slovem krájej mě pobídne k zaříznutí se do koláče. Ukrojené kousky skládá na bílý talíř. ,,Dobrý, už to nech." pohladí mě mateřsky po rameni a zádech a s talířem v rukou se vydá za muži. Nůž ve dřezu umyju a vrátím ho na jeho místo. ,,Odskočím si na záchod." oznámím jim. Muži si povídali dál, Tomova mamka do sebe již cpala její koláč a jen kývla hlavou. Otočím se a vydám se ke dveřím toalety. Rychle vpluju dovnitř, posadím se a začnu přemýšlet.

Tomovi to říct musím, ať se děje co se děje. Nechci před ním nic skrývat, ale je to těžké, když se zaseknu. Musím to překousnout. Odtrhnout od svého krku ty neviditelné ruce, které ho sužují a mně nedovolují mluvit. Po přemýšlení se vydám zpět za ostatními. Všichni tři do sebe ládovali koláč a spokojeně pomlaskávali. Jakmile se usadím na místo, ihned mám u nosu talíř i s dobrotou. ,,Děkuju." kníknu, když v rukou jednu z oněch dobrot držím a s chutí se zakousnu. ,,Snad bude chutnat." položí zpět na stůl Tomova mamka talíř a připojí se do konverzace obou mužů.

--

Sedím na gauči v našem obýváku, je týden po Vánocích, a koukám po nějaké dobré realitní kanceláři, jelikož dům mé mamky se měl prodat. Po zdlouhavém hledání přeci jenom jednu najdu. Ihned započnu s psaním e-mailu a zasíláním fotek nemovitosti. Tomáš i Dominik byli v kanceláři, takže jsem byla doma sama a na všechno jsem měla klid a čas. Dopsaný e-mail odešlu na danou adresu, zaklapnu notebook a vydám se na uklízení našeho bytu. Byla tu po včerejšku halda špinavého nádobí, všude bordel a prach na skříňkách volal po setření. 

Byli u nás včera kluci. Řešili věci ohledně dalších jejich koncertů. Nakonec se jejich dopolední jednání protáhlo až do pozdějších hodin a rozhodně ani jeden z nich nezůstal jen na pití minerálky. Byla jsem tu z nich jediná střízlivá. Ale v podstatě i oni vypadali tak, jako kdyby nic nepili. Jsou na alkohol tak nějak zvyklí, proto mají hranicí posunutou o něco výš. Ani jeden k této hranici nedošel, takže i přesto, že z nich po čuchu táhl alkohol, stejně by nikdo na první pohled nepoznal, že pili.

Kolem tří hodin jsem měla byt opět uklizený. Skříňky, stoly i kuchyňská linka zářily čistotou. V koších byl nový pytel na odpadky a ten starý se válel v popelnici, na kterou se začal snášet bílý sníh. Posadím se s dobrým pocitem zpět za notebook. K mému údivu jsem na e-mailu měla odpověď od realitky, na kterou jsem psala. V mailu byl daný datum na třetí den od dneška. Paní by přijela kolem jedné hodiny odpoledne a baráček by si prošla. Ihned jsem mail přeposlala svému bratrovi, aby byl informován a s radostí jsem jí odepsala.