Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

XXVII.

Tomáš

Dojeli jsme ke mně a k Dominikovi na byt. S Karin jsme společně odnosili věci do bytu a některé krabice jsme uložili do sklepa. Jakmile jsme byli s tímto hotový, Karin se zavřela do mého pokoje a začala si vybalovat věci. Jelikož jsme oba dostali hlad, rozhodl jsem se, že mezitím než si ona vybalí všechny své věci, tak mohu uvařit. Vybral jsem rýži s červenou omáčkou. 

Všechny potřebné věci jsem si připravil a jakmile jsem měl rýži v troubě, stáhl jsem omáčku na nízký stupeň a nechal jí na plotně. Usadil jsem se na barovou stoličku a začal sledovat věci ve svém noťasu. Měl jsem spoustu nedodělaných věcí, proto jsem se rozhodl, že je na čase je dodělat, abych toho neměl moc nebo nedoslal od někoho vynadáno. Jakub je těhle věcí schopen, vlastně oba Jakubové.

Bohužel jsem se do práce tak moc zabral, až jsem na nějaké jídlo úplně zapomněl. Probral mě až zápach spáleniny. ,,Kurva." vyjeknu, seskočím z barové židle, rychle přiskočím k troubě a začnu z ní vytahovat rýži. Byla lehce spálená a omáčka na plotně se mi taky lehce spálila, ačkoliv jsem jí měl na malém stupni. ,,Co se děje?" přiběhne do kuchyně zmatená Karin, začne čuchat onen smrad. ,,Spálil jsem jídlo." zahuhňám naštvaně a začnu rýži vysypávat do koše. Nechtěl jsem jí předložit takový jídlo. ,,To nevadí, mám něco mezitím objednat?" děkovně a s lehkým kývnutím se na ní podívám. Opustí ihned kuchyň. Omáčku s povzdechem dojdu vylít do záchodu. Přišel jsem si jako naprostý idiot. Byl jsem sám na sebe naštvaný, že jsem to jídlo neuhlídal. Oba hrnce nacpu do myčky. ,,Objednáno." mávne na mě rukou, ve které drží i telefon. ,,Děkuju, moc se omlouvám, zabral jsem se do práce a na jídlo jsem zapomněl." nervózně se podrbu na zátylku. ,,Nic se neděje, to se stát může." přijde ke mně blíž. ,,Jsem rád, že jsi tady." chytnu jí za ruce. ,,Víš, že já taky? Věci mám už skoro vybalené a řekla bych, že ten pokoj docela i prokoukl, je víc zaplněný." usměju se. ,,Evidentně tady nějaká ženská chyběla. Teda nějaká stálá." divně se na mě podívá. ,,Nemyslím to tak, že bych si sem domů vodil nějaký náhodný holky, to dělává spíš Dominik. Myslím to tak, že když jsem si už nějakou našel, většinou se tu dlouho neohřála. Bývalo to ihned po tom, co zjistila, že veškerý čas většinou trávím mimo byt a někdy i mimo Pardubice. Ale myslím, že jsem se už poučil." dám jí vlasy za ucho a ona se usměje. ,,Asi si dospěl. Celý život se člověk mění. Kdy naposledy tu vůbec byla nějaká holka, co tu zůstala dlouho?" pustím její ruce a ona se opře o pult. ,,Fúha, myslím že tak přes dva roky určitě," začnu se ponořovat do svých myšlenek, ,,ne, přesně to jsou 4 roky. Jo, 4 roky. Ta holka tady byla dýl než měsíc. Bylo to snad poprvé a naposled. A poslední holka tu byla před rokem a půl, to byla ta, co tu byla na méně jak měsíc." s Karin ta představa toho, že je tu nějaká holka, nic nedělala. ,,S klidem můžu říct, že já tu zůstanu dlouho." pousměje se a mě to zahřálo u srdce. ,,Teda pokud ti to nevadí. Bude těžký dům prodat a nechci se ihned po nastěhování, třeba za měsíc, zase stěhovat někam jinam." přijdu k ní blíž a vtáhnu jí do objetí. ,,Budu rád, když tu zůstaneš, alespoň se budeme vídat každý den a budu tě mít furt u sebe. A kdybys kdykoliv chtěla, můžeme do Ústí zajet." radostně mi skočí kolem krku a stále dokola opakovala, že bude moc ráda. Udělalo mi to radost. Díky ní jsem byl šťastný.

--

Jakmile nám došlo jídlo, usadili jsme se na gauč a za sledování filmu jsme se oba pustili do jídla. Po jídle se Karin vydala na vybalování a já se vrátil ke své práci. Oba jsme nakonec pracovali až do večera. Karin se po svém zabydlení pustila do úklidu a já tak mohl v klidu pracovat. Dodělal jsem vše, co jsem potřeboval. 

Noťas zaklapnu a vydám se za Karin do pokoje. Našel jsem jí sedět na posteli a s někým telefonovala. ,,Jo, jasně. Neboj, budu jezdit do Ústí." usměje se. Posadím se mlčky na postel a čekám než dovolá. ,,Dominiku, budu muset jít, tak zatím ahoj." došlo mi že volala s Vercettim. ,,Promiň, volala jsem s Dominikem." položí telefon na místo vedle sebe. ,,V pohodě. Přišel jsem se tě zeptat, jestli si nezajdeme na jídlo a pak neskočíme do studia." s radostí přikývne. Rozejdu se ke skříni a začnu v ní hledat mikinu. ,,Tome?" otočím se na ní. ,,Nepůjčíš mi nějakou mikču?" ohne dolní ret. ,,Jasně, vydrž nějakou ti najdu." otočím se zpět ke skříni a vytáhnu z ní dvě mikiny, přičemž jí jednu podám. Když se do své mikiny nacpu, konečně si prohlédnu pokoj, který byl teď daleko příjemnější, když se tu nacházely i její věci. ,,Wow, vypadá to tady fakt daleko víc útulně. A to jen díky tobě." podívám se na ní a ona se lehce začervená. ,,Děkuju." posadím se opět k ní na postel, natáhnu se k ní a políbím jí. Její rty chutnaly úžasně, tak jako vždy, když jsme se políbili. Náš polibek snad trval hodiny, ale popravdě to byla zhruba minuta. Karin oddychovala a snažila se popadnout kyslík. Vstanu z postele a natáhnu k ní ruku. ,,Pomohu vám, madam." Karin se uchechtne a mou ruku s radostí přijme. Vezmeme si všechny své věci a společně se vydáme se obout.

Cestou do studia si koupíme k jídlu Čínu, na kterou jsme oba měli strašně velkou chuť. Když dorazíme do studia, přivítáme se s Dominikem, Hasanem, Radkem a Jakubem. S Karin se usadíme vedle Hasana na gauč a sledujeme jeho hru na PS a u toho se v klidu najíme. Zbytek odešel do nahrávací místnosti, aby vytvořily pár písniček. Karin si povídala s Hasanem a dost si rozuměli. Udělalo mi to radost, že si s ním tak rozumí. Po několika desítkách minut, co jsme se už najedli, jsem se zvedl z gauče a odnesl všechen bordel, i ten který nebyl náš, do koše. Následně se opřu o opěradlo gauče a podívám se na Karin. ,,Jdu dolů do kanclu ještě dodělat pár věcí, půjdeš se mnou nebo tu zůstaneš s Pepou?" ,,Zůstanu s Pepou, ale pak se za tebou stavim." ,,Dobře." natáhne se ke mně a políbíme se. Pepa si nás prohlídne s úsměvem na tváři. Ihned potom se vydám dolů do kanceláře. Věděl jsem, že je v dobrých rukách.