Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

XXIV.

Karin

Uběhlo několik dní, kdy u mě byl Tomáš. Vzala jsem ho na různá místa v Ústí, došli jsme si na jídlo a nebo jsme se zastavili za klukama ve studiu nebo na bytě a taky jsme šli do kina. Tak vypadaly ony dny, kdy u mě byl Tomáš. Bohužel už byla neděle, kdy musel jet domů. Zrovna jsem přišla z venku, byla jsem se s ním rozloučit a pořát mu hezkou cestu domů. Nyní mě čekala příprava, jela jsem s Dominikem na jídlo, mermomocí chtěl oslavit můj postup do dalšího ročníku, od kterého uběhlo už spoustu dní a několik týdnů.

Vyjdu schody do druhého patra a vlezu rovnou do koupelny, stoupnu si před zrcadlo, sáhnu po taštičce s líčením a začnu si všechno patlat na obličej. Jakmile mám make-up hotový, vydám se do pokoje, kde ve skříni vyhrabu upnuté šaty a větší triko, které si na šaty natáhnu. Vedle postele vezmu menší batoh, do kterého uložím pár potřebných věcí a následně se vydám se schodech dolů. V předsíni si vezmu tenisky, z věšáku klíče a opustím dům, který za sebou zamknu. Pěšky se vydám po chodníku, s Dominikem jsme se měli potkat před jeho bytem. 

Cestou k němu brouzdám ve svých myšlenkách. Blížila jsem se k přechodu, kde nejsou žádné semafory. Vrhnu se do vozovky, ale blízko mě rychle zastaví auto a mě to dostane zpět do reality. Zmateně se zastavím uprostřed cesty a podívám se na řidiče do auta, který vyleze ihned ven. ,,Slečno jste v pořádku?" otáže se mě a já na něj s vykulenýma očima a zmateným výrazem hledím. Čekal na mou odpověď. ,,Jo, jasně, pardon." vykoktám ze sebe po pár sekundách ticha. Pán kývne. ,,Hlavně na sebe dávejte pozor, příště by jste nemusela mít takový štěstí a někdo by to nemusel ubrzdit." jenom mu kývnu a rychlím krokem, skoro až během, se dostanu z přechodu pryč. Udýchaná se zastavím až za několik metrů dál. Rukama se chytnu kolen a snažím se to rozdýchat. Přivřu oční víčka a snažím se myslet na něco pozitivního. V hlavě mi ihned vyskočí Tomáš, přesněji to, jak se mě v našich citlivých chvilkách dotýká, jak líbá moje rty. Rychle otevřu oči, napřímím se a zakroutím přitom hlavou, abych tyhle myšlenky vytěsnila z hlavy. Kdyby někdo kolem mě věděl, co si představuji, určitě by to bylo pro něho pobavení. Rozejdu se cestou dál a snažím se opět nespadnout do svých myšlenek.

Dominika jsem potkala o pár metrů dál, nikoliv před jeho bytem. Zrovna z kapsy červených kraťasů vytahoval cigára, přičemž mu zapalovač s designem trávy spadl na zem. Začal nadávat a ohnul se pro něho na zem. ,,Ahoj Dominiku." pozdravím ho zvesela. ,,Čau, čau." zvedne se od země a prohlédne si mě. ,,Fakt ti to sluší." strčí si mezi rty cigaretu a zapálí si jí. ,,Děkuju, tvoje hadry taky nejsou k zahození." mávne nad tím rukou a vtáhne mě do objetí. ,,Moc mě to s tvojí mamkou mrzí. Promiň, že jsem nemohl po pohřbu být s tebou, měl jsem spoustu práce a vím, že bych na tebe neměl takhle srát." odtáhne se ode mě. ,,To je v pohodě, byl tu pro mě Robert a Tomáš, alespoň jsem ráda, že jsi na něj přišel." Dominik pozvedne koutky úst do úsměvu a společně se rozejdeme od našeho místa pryč. 

S nadšením mi cestou do restaurace vypráví to, jak maká na hudbě a co dělají naši společní kamarádi. Ty lidi mi chyběli a toužila jsem po tom, je opět vidět. ,,Tak tě zase vtáhnu mezi nás, co říkáš?" nabídne mi. ,,Budu muset řešit stěhování, barák který mám po rodičích je na mě moc velký a peněžně bych to nedala." ,,Pomůžeme ti, přijedou určitě i kluci z Pardubic, stačí jen říct. Svalnatých chlapů tu máme dost." ,,Myslíš sebe?" píchnu mu do hubené ruky a zahihňám se. Dominik pozvedne jeden koutek. ,,Ty se mě snažíš vyprovokovat?" rozesměje se. ,,Vůbec ne, pane Vyšato." podívám se na něj nahoru, jelikož byl daleko vyšší než já. ,,To bych ti radil." vezme mě kolem ramen a oba pokračujeme dál v cestě až do restaurace.

--

Užila jsem si všechen čas s Dominikem. Dokázala bych s ním v té restauraci seděl hodiny nebo i dny a kecat s ním o životě a smát se s ním všemu, co nás napadne. S ním jsem zapomněla na všechno, kromě Tomáše. Netušila bych, že bych to řekla, ale chyběl mi. Chyběla mi jeho vůně a jeho přítomnost. Zamilovala jsem se do jeho objetí, ve kterém mi skoro vždy šeptal do ucha, že vše bude v pohodě a abych se ničeho nebála. Ten kluk se uhnízdil v mém srdci a mé mysli už na vždy.

S Dominikem jsme z restaurace odcházeli kolem jedenácté hodiny. Servírce jsme dali tučné dýško s omluvou našeho zdržování. ,,Doprovodím tě." oznámí mi, když se s ním chci už rozloučit. ,,Vážně?" souhlasně přikývne a oba se rozejdeme směrem kterým bydlím. ,,A co Tomáš? Na pohřbu se na tebe tak hezky koukal." drkne do mě můj kamarád. Sklopím hlavu ke svým nohám a cítím jak mi zčervenají tváře. ,,Ty ho miluješ!" vyhrkne s nadšením. Hlavu zvednu se smíchem v obličeji a bouchnu ho lehce do boku. ,,Jdi do prdele!" křiknu na něj nazpět a Dominik se zaculí. ,,Tak jo nebo ne, viděl jsem jak jsi zrudla, když jsem se na to zeptal, takže potřebuju jen slyšet jo, abys mi to potvrdila." zakroutím hlavou. ,,Tomáš je hodnej kluk a mám ho dost ráda, spali jsme spolu a asi k němu i něco cítím, ale nejsem si tím jistá. Takhle jsem se necítila ani u Petra, když jsem se s ním začala scházet. A ani nevím, jestli by mě Tomáš vůbec chtěl. Vždyť víš, kluci a rap. Tu a tam někde nějaká štětka a city nic moc." ,,Neházej nás do jednoho pytle." odfrkne s úsměvem. ,,Vždyť víš, jak to myslím. Třeba ke mně nemá city, prostě mě bere jako jednu z těch holek, co se kolem něj točí." Dominik mě vezme kolem ramen. ,,Nemyslím si, že by na nějakou kurvu koukal tak, jako se koukal na tebe." ,,Jak se koukal?" zvednu k němu oči. ,,Jako kdyby viděl anděla. Jako kdyby tam nebyl nikdo kromě tebe a jeho." ruku dá zase pryč. Začaly se ve mně mísit zvláštní pocity a nebyla jsem si jistá, zda jsou to pocity radosti, lehkého strachu nebo vzrušení, ale pravděpodobně to bylo všechno dohromady. 

Zbytek cesty ke mně jsme si povídali opět o hudbě a o mé škole, tedy spíš o mém pokračování. Než jsem odešla domů, obejmuli jsme se, Dominik mi popřál hezký večer a sny, vtáhl mě do objetí a popřál mi hodně štěstí s Tomášem s dalšími slovy toho, že si to musíme vyříkat my dva, já a Tomáš. Pak jsem se s děkovnými slovy vydala dovnitř obydlí. V koupelně ze sebe svlékla všechno oblečení a vykoupala se. Následně se oblékla do velkého trika a spodního prádla a vydala se do kuchyně pro sklenici s vodou, ale při rozsvícení mě překvapila nemilá návštěva, při které mi nabíhal mráz po zádech a dostávala jsem v jeho přítomnosti úzkosti.