Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

XII.

Tomáš

Posadím se na posteli. Strašně mě bolelo za krkem. Rukou si na ono místo sáhnu a trochu ho promasíruju. Stejně mi to bylo k ničemu. S povzdechem se zvednu a rozejdu se do koupelny. V celém bytě panoval naprostý klid. Nik pravděpodobně ještě spí, jinak by mě dávno vzbudil hudbou. Nerespektuje to, že bych třeba ještě mohl spát.

Zamknu za sebou dveře. Sundám ze sebe trenky a vlezu do sprchy. Pustím na sebe ledovou vodu, abych se probudil. Do rukou vezmu sprchový gel a umyju se. Následně napěním vlasy. Když jsem hotový, vylezu ven, okolo boků si omotám ručník a vykonám zbytek své hygieny. Jakmile mám svou hygienu hotovou, posbírám všechny svoje věci a opustím koupelnu. V pokoji na sebe natáhnu čisté spodní prádlo, tepláky a triko a vydám se udělat si něco k jídlu, jelikož mi dost kručelo v žaludku. ,,Ahoj." pozdravím rozespalého Dominika, který na sobě měl mikinu, na hlavě kapuci a tepláky a snažil se si po ránu udělat kafe. ,,Čau." koukne po mně a dál se věnuje kávovaru, do kterého následně trochu bouchne, jelikož nechtěl fungovat. Projdu kolem něj, otevřu dvířka lednice a začnu se v ní hrabat. ,,Nerozbij ho." zakřením se. Nik jen něco odsekne. Po delším vymýšlení co k jídlu nakonec sáhnu po obyčejném čokoládovém jogurtu. Vytáhnu si ze šuplíku lžíci a i s jídlem se posadím na gauč a zapnu televizi. Nik se mezitím i se šálkem kávy posadí na barovou stoličku a sleduje odtamtud telku. 

Najedu na YouTube a pustím jeden z našich vlogů. Oba jsme se s Nikem vrátili ke vzpomínkám na onen den ze kterého vlog je. Zažili jsme spoustu srandy a určitě ještě spoustu srandy zažijeme. ,,To bylo skvělí." vydechne Nik s nadšením v očích. Podívám se na něj. ,,Souhlasim. Máme vždycky skvělou tour." Nik souhlasně přikyvuje, následně seskočí z barové židle. ,,Půjdu se připravit a pak spolu skočíme do studia?" pozvedne obočí. ,,Jo, musím do kanclu." zvednu se z gauče a vydám se do kuchyně, kde začnu poklízet nádobí. Nik mezitím zmizí ve svém pokoji, ze kterého během pár sekund uslyším hrát hudbu. Nebyl by to on, kdyby si po ránu nepustil hudbu na plný koule. Všechno nádobí nastrkám do myčky, kterou následně zapnu a sám si dojdu pobalit svoje věci, který si budu brát sebou. 

Když mám sbaleno, hodím si tašku přes rameno, opustím pokoj, vypnu v obýváku televizi a dojdu se obout. Nik ke mně přicupitá též připraven, vleze do bot a brzy jsme připraveni vyrazit na cestu. Před budovu, kde máme kancelář a studio jsme dorazili během chvilky. Byl nízký provoz, takže se jelo krásně. Auto zaparkuji ve vjezdu, oba auto opustíme a vydáme se do budovy. Nik pokračoval po schodech do studia a já sešel schody dolů a došel ke dveřím kanceláře. Do zámku strčím klíč a začnu odemykat, ale bylo již dávno odemčeno. Hrklo ve mně. Většinou do kanceláře chodím první já a proto mě vyděsilo to, že bych nechal odemčeno. Bůh ví, kdo mohl přes noc dveře zkusit otevřít a teď bude kancl vzhůru nohama. 

Vlezu do místnosti. Díky bohu, byl tu ten stejný bordel jako je tu vždy. Jenom mezi ním přibyl Jakub, který seděl za stolem a se soustředěním něco sledoval na noťasu. ,,Čau, už sem se lek, že jsem nechal odemčeno." zvedne hlavu a zakroutí hlavou. ,,Ne ne, přišel sem dneska dřív, mám víc práce." věnuje se pak následně opět práci. Sednu si za stůl, který je ihned vedle, zapnu si noťas a projedu náš firemní mail. Bylo na něm spoustu příchozích zpráv, na které jsem musel odpovědět. Jakub zhruba po hodině odešel, takže jsem zůstal sám. Práce mě dneska absolutně nebavila, proto jsem ji střídal s dopisováním si s Karin. Psala mi o mámě, o jejím klukovi a o spoustě dalších věcech, který prostě člověku neřeknete ihned, co ho znáte a mě to těšilo. Byl jsem rád, že i přesto, že se ještě tolik třeba neznáme, tak mi věří a píše mi tyhle věci. Bylo mi za ní smutno, jelikož jsem jí nemohl nijak pomoci i kdybych moc chtěl. 

,,Tak nekdy prijet sem k nam do Pb, ukazu ti to tady." naťukám na klávesnici a zprávu odešlu. ,,Rada bych, ale nikdy jsem nebyla pryc z Ustí a bojim se jet jinam." ,,Nemusis se bat, budes se mnou. Prijdes na trochu jiny myslenky a neboj, mamka urcite bude v pohode." pošlu zprávu, mobil následně odložím na místo vedle a pustím se do odepisování na další maily. Ačkoliv mě to fakt nebavilo, stejně jsem musel makat, jinak bych tu brzy měl mailů jak nasráno. Najednou se mi rozsvítí mobil a tím mi oznámí příchozí zprávu. Sáhnu po něm, odemknu mobil a najedu na sms. ,,Dobre, kdy mam prijet. A muze se mnou prijet i Rob?" stálo ve zprávě. Začal jsem se ihned usmívat od ucha k uchu. Do kanclu v tu chvíli přijde Nik a Jakub. O něčem se se zájmem baví. Neposlouchám je, dál se usmívám a začnu psát odpověď.  ,,Co se tak směješ?" zvednu hlavu od telefonu na kluky. Nik si sedne na stůl a Jakub si stoupne vedle něj. ,,Co?" pozvednu s nepochopením obočí. ,,Ptám se, co se tak směješ?" zopakuje Dominik. ,,Jo, no nic." položím mobil na stůl. Kluci na sebe kouknou a následně se oba začnou smát. ,,Ty si fakt myslíš, že sme blbý?" vyřkne Jakub. S otevřenou pusou je oba sleduji. ,,Je nám jasný, že si píšeš s nějakou holkou. S tou od Roberta, viď?" píchne do mě Nik. Nemohl jsem uvěřit tomu, co se tady právě děje za cirkus. ,,Ehm jo, pozval jsem jí do Pardubic." kluci rázem ztichnou a podívají se na mě s pozvednutým obočím. ,,Jako sem k nám? Holku." vykoktá Jakub. Lehce přikývnu. ,,No to si děláš prdel. A to bude spát u nás?" stará se Nik. ,,Jo, jde jinde." ,,Ty vole, Tome, ty se nezdáš." nahne se ke mně Nik a poplácá mě po rameni. ,,Třeba si i zašukáš." uchechtne se Jakub a posadí se na židli vedle. Nic jsem na to neřekl. Nechtěl jsem s ní spát. Líbila se mi, ale ne tak, že bych s ní hned spal. Nejsem takovej, takovej jako je třeba Nik nebo Jakub. Nemám holky jen na to jedno a jí už vůbec ne. 

Kluci se dál bavili spolu a mě nechali být, díky bohu. Stejně jsem se vrátil zpět ke své práci a čekal jsem, až vypadnou, abych si dál mohl vyměňovat zprávy s Karin a plánoval s ní její příjezd.