Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

V.

Karin

S radostným úsměvem seběhnu poslední schody a vydám se ke dveřím ven. Udělala jsem poslední zkoušku a mohu pokračovat v dalším studiu. Chytnu za kliku dveří a dostanu se ven. V kabelce vyhrabu svůj telefon, v kontaktech najdu číslo na svého bráchu a vytočím ho. ,,Ano?" ozve se na druhé straně. ,,Udělala jsem to." vyjeknu nadšeně. ,,No vidíš. Jsi šikovná, říkám to furt. Co budeš teď dělat?" vydám se pěšky domů. ,,Nevím. Asi budu doma a uklidím." ,,Je v pohodě?" ,,Jo, je. Nemusíš se bát." zalžu mu. ,,Dobře, promiň budu muset končit. Mám z tebe radost, měj se." ,,Ahoj, mám tě ráda." ,,Já tebe." pak se ozve zvuk ukončení hovoru. Mobil hodím do kabelky a pomalým krokem jdu směrem k našemu domu. 

Ozvou se vibrace mého telefonu. Vyhrabu ho v kabelce. Na displeji svítí Robert. Pár sekund jsem na obrazovku jen hloupě zírala, následně jeho hovor přijmu. ,,Ahoj." ,,Čau. Dneska jsi měla poslední zkoušku, viď?" ,,Jo. Brácha se ti už chlubil?" ,,Jo, ale Dominik mi o tom taky řekl. A co? Šlo to?" ,,Jak jinak a neboj, zvládla jsem to a postupuju." pousměju se. ,,Věděl jsem to, že ty to zvládneš. Co vůbec děláš dneska? Jsem u kluků ve studiu, tak jestli nechceš přijít." v pozadí jsou slyšet hlasy. ,,Promiň, už něco mám, ale třeba jindy. Ráda tě uvidím." ,,Tak jo, trošku to alespoň oslavíme, co ty na to?"  vyhrkne s nadšením. ,,Tak jo." pousměju se. Už jsem skoro byla doma. ,,Tak se měj." ,,Ty taky, ahoj." ukončím hovor, mobil hodím zpět do kabelky a projdu brankou až ke dveřím našeho domu. Strčím klíč do zámku a odemknu. Jak jsem si mohla myslet, nikdo doma nebyl. Sundám si boty, kabelku nechám na komodě a dojdu do kuchyně. Měla jsem hlad, proto v lednici vyhrabu jogurt a i s ním se vydám do pokoje, kde se posadím na postel a jogurt v klidu sním. Po jídle se převléknu a začnu s uklízením. Pobrukuju si u toho melodii písniček. Nakonec si vezmu sluchátka a telefon a pustím si písničky do nich. Díky hudbě mi to vždy utíkalo rychleji.

--

Domem se ozve zvonek. Vyjdu ze svého pokoje, seběhnu schody dolů a vezmu za kliku. Za nimi se objeví Dominik. V ruce držel kytky. ,,To je pro mě?" zeptám se hloupě. ,,Jo, koupil jsem ti je proto, že jsi to dneska zvládla." usměje se. ,,Díky." skočím mu okolo krku. ,,Není za co." pustím ho. ,,Chceš jít alespoň dovnitř?" ukážu palcem za sebe a převezmu si od něj kytky. ,,Nene, musíme s klukama zase jet. Robert tu má Tomáše, takže jedeme za nima do jedný restaurace. A mě napadlo, že ti koupím kytky a dovezu ti je." poškrábe se na zátylku. ,,Tak děkuju ještě jednou moc." pousměju se. ,,Není za co. Budu muset jít, tak se měj." poodstoupí ode dveří a mávne mi. ,,Ahoj." mávnu mu nazpět. Najednou se stočí okénko v autě a na místě řidiče se ukáže Vojta. ,,Čau Karin." zavolá na mě. ,,Ahoj." mávnu mu taky na pozdrav. Pak se auto rozjede a já zalezu zpátky do domu. 

Květiny dám do průhledné vázy s vodou a nechám je v kuchyni na lince. Musím říct, že byly fakt krásný. Byl to mix různě barevných lilií a úžasně voněly. Vydám se zpět nahoru do svého pokoje. Zrovna jsem převlékala svou postel. Jenže než tam dojdu, opět se ozve zvonek. Protočím očima a vydám se dolů. Tentokrát ale za dveřmi nestál Dominik, ale někdo úplně jiný. ,,Petře?" nervózně polknu. Sjede mě očima a vleze dovnitř. Neobtěžuje se se sundáváním bot a rovnou se rozejde do kuchyně. Na sobě měl špinavý starý tepláky, šedý triko a džínsku. ,,Co to je za hnus a kdo ti to dal." ukáže na kytky na lince. ,,Nikdo." ,,To sis koupila sama? Ty máš nějaký peníze?" řekne hrubě s výsměchem. Neodpověděla jsem mu. ,,Na něco jsem se tě ptal." zvýší hlas. ,,Ne." kníknu potichu. ,,Ještě aby jo. Dokud ti něco nedám já, nemáš právo si to kupovat." otevře dveře lednice a vytáhne odtamtud jablko. ,,Máti doma není?" projde kolem mě. ,,Ne, je v práci." ,,Kecy, někde píchá a ty to víš." promluví bez emocí. ,,Proč jsi přišel." otočí se na mě. ,,To nemůžu přijít ke svojí holce?" pozvedne obočí. ,,Nemiluješ mě." ,,Ty jsi nějak chytrá zase ne? Radši drž hubu. Neptal jsem se tě na to, jestli tě miluju nebo ne." prskne hnusne a vydá se po schodech nahoru. Z kapsy kalhot vyndám svůj mobil, najedu na konverzaci s Dominikem a naťukám zprávu, že přišel Petr. Mobil rychle zase schovám do kapsy. Petr chvilku chodí po horním patře, pak seběhne schody dolů. ,,Uklízíš jo? Už to potřebovalo," sjede mě očima, ,,a mohla by ses prosímtě oblíkat líp, nelíbí se mi ty šedý tepláky." zakousne se do jablka. Sám ale vypadáš jako kdybys vylezl z odpadkového koše, zlato. ,,Nebudu dělat to, co mi říkáš. Najdi si někoho jinýho." vyprsknu s odvahou, ale věděla jsem, že bych to dělat neměla. ,,Co že si říkala? Tobě to včera nestačilo? Asi bych ti ten krček měl zmáčknout víc." chytne mě pod krkem, ale nezmáčkne. ,,Škoda, že mám ještě něco na práci. Musím jít." pustí mě a vydá se ke dveřím. Dveře se za ním zabouchnou a já opět zůstanu doma sama. 

Stála jsem pod schody jako dement pár minut a nevěděla jsem, co mám dělat. Dneska byl klidnější než obvykle. Pravděpodobně se mu zase něco zadařilo a má z toho radost. A docela mě překvapuje i to, že nešel a ty květiny od Dominika nevyhodil. Jindy by to udělal a ještě by po mě nasraně hodil tu skleněnou vázu, ve které ty květiny jsou. Tolikrát jsem od něj měla škrábance, modřiny a další všemožná poranění. Neumí ovládat vztek a kolikrát když se ozvu, dopadne to špatně. 

Jakmile se dostanu z lehkého transu a svých myšlenek, vydám se nahoru dodělat to, co jsem začala. V tom mi začne zvonit telefon. Na displeji svítilo Dominikovo číslo. Hovor tedy přijmu. ,,Je tam furt? Přijedeme jestli chceš." ,,Není. Odešel už. Byl dneska klidnější než obvykle." ,,Fajn. Ale kdyby se vrátil, tak dej vědět. Přijedu buď já a nebo se mnou pojedou i kluci. Nenechám ho tě mlátit a ubližovat ti. Vím moc dobře, že ten krk máš od něj," sáhnu si levou rukou na krk, ,,není to totiž poprvý, co ti něco takovýho udělal. Jestli chceš kamarádskou radu, řeknu ti jen to, aby ses na něj vysrala. Nestojí absolutně za nic. Je to nepotřebnej člověk." ,,Jenže já ho miluju, nechci ho ztratit." ,,V tom případě si za to trochu můžeš sama. Budu muset jít." ,,Tak ahoj." ukončím hovor a mobil vrátím zpět do kapsy. Dominik měl pravdu a já to věděla, akorát jsem byla ztracená v tom, že mám Petra ráda, ačkoliv on mě ne. Nebo jsem jen sama sobě lhala?

...

Zdravím zlatíčka moje,

zrovna jsem s rodiči na menší dovče kousek od Budějc, ale i tak makám na tom, abych měla dost kontentu na vydávání. Moc se Vám omlouvám, nestíhám skloubit brigádu a tenhle koníček, proto kapitoly vychází tak blbě. Díky bohu se z téhle dovolené vracíme ve čtvrtek a na brigádu jdu až ve středu příštího týdne, takže mám spoustu času na psaní. Chtěla jsem Vám moc poděkovat za veškerou aktivitu, kterou mi dáváte a doufám, že se Vám tato fan fikce bude líbit i nadále. Mám to všechno už promyšlené a chtěla bych to udělat trochu jinak, než jste ode mě zvyklí dodnes. Chci do toho zapojit víc a víc věcí z mého života nebo ze života někoho z mých přátel. :)) (díky bohu, se ke mně nikdo nechoval jako s chová Petr ke Karin. Muž by byl pravděpodobně už vykastrován xd)

No nic, chci Vám popřát krásný druhý měsíc prázdnin. Užívejte si je naplno, než najedeme zase do školního roku.

♥♥