Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

XX.

Karin

Sedím na posteli. Venku o parapet bubnují kapky deště. Z nočního stolku seberu balíček papírových kapesníčků a vysmrkám se. Najednou na dveře mého pokoje někdo slabě zaklepe. Zvednu uplakaný obličej ke dveřím a do místnosti vejde Tomáš, oblečen v černém obleku. Ihned hlavu zase sklopím. Zavře za sebou dveře a mlčky ke mně přijde a posadí se na místo vedle mě. Táhl z něj smrad cigaret a alkoholu. Něžně mě pohladí po vlasech. Ihned hlavu zabořím do jeho hrudníku. Obejme mě a začne mi rukou jezdit po vlasech a zádech, přičemž nezapomene šeptat slova útěchy. 

Abych objasnila celou situaci, dnes se konal pohřeb mojí mámy. Operace proběhla v pohodě a brzy jí mohli pustit domů, ale den po operaci umřela. Bylo to ve spánku a údajně netrpěla. 

A s Tomášem jsem se za poslední čas dost sblížili. Nebylo to jen tím, že jsem byla u nich v Pardubicích. Dnem i nocí jsme si psali a volali a uklidňoval mě, i když měl práci nebo byl s klukama.

Ten čas, co mě teď uklidňoval utekl rychle. Naší chvilku přerušilo Robertovo volání z chodby. Odtáhnu se od Tomáše. Naposled mě pohladí po vlasech. Nemluvili jsme. Najednou jsem se k němu natáhla a políbila ho. Samozřejmě spolupracoval. Najednou se ozve klepání na dveře, proto se rychle odtáhnu a postavím se. ,,Karin, Tome?" nakoukne do místnosti Robert a očima těkal ze mě na Tomáše a zpět. Muselo mu být jasné, že jsme se líbali. ,,Už jdeme." podívám se na Tomáše, který se zrovna zvedal z postele. Oba se rozejdeme za Robertem a všichni následně po schodech dolů. V kuchyni stál můj bratr se svojí těhotnou přítelkyní a povídali si. ,,Karin, jsi v pohodě?" podívá se na mě. ,,Jo, jsem." řeknu abych ho umlčela a zhluboka se nadechnu. ,,Mám tady zůstat pár dní?" zeptá se starostlivě. ,,Ne, dobrý, zvládnu to tady." řeknu lehce odtažitě. ,,Dobře, budeme muset už jet na hotel. Brzy nám letí letadlo zpět domů, kdyby něco, dej vědět." vydá se ke mně, stáhne do objetí a líbne mě do vlasů. Potom mě obejde a vydá se se obout. Jeho přítelkyně, Anastázie, se na mě jen usměje a vydá se za ním. Brzy za nimi bouchnou vstupní dveře. Nechápu, proč jsou na hotelu, když mohli být tady, ale nechtěla jsem to řešit.

,,Zajdu vedle za rodiči." oznámí Robert a my oba jen přikývneme. Během chviličky jsme tu jen sami dva. ,,Já..promiň, nevím co to do mě nahoře vjelo." vykoktám ze sebe. ,,V pohodě jo? Já to neberu nijak špatně. Jsi teď prostě jen v blbým stádiu. Chtěl bych se tě jenom zeptat, jestli bys třeba nechtěla bydlet u nás v Pardubicích, teda u mě, u mě a u Nika." zněl nervózně a z nervozity se poškrábal na zátylku. ,,Ráda bych, ale víš, že tu mám kamarády a vlastně úplně všechno." ,,Vím, ale budeš mít celý barák na starosti sama, co když se ti tady něco stane. Furt nesmíš zapomínat na to, že tu někde běhá tvůj zmagořelí přítel." zakroutím hlavou. ,,Není to můj přítel a nikdy nebyl. Nechová se tak. Čeká mě tu spoustu práce a stejně i tak bude trvat dobu než bych tohle prodala." rozhodím ruce do vzduchu. Tomáš mě chytne za ramena. ,,Pomůžu ti a Robert určitě taky. Nik by určitě taky souhlasit s pomocí a přijel by." ,,Jste moc hodný, ale nic vám do toho není." rozbrečím se. Nebyla jsem srovnaná s tím, co všechno na mě takhle rychle spadlo. Tomáš si mě přitáhne na hruď. ,,Nech si pomoc." zašeptá. Bylo mi s ním dobře a nechtěla jsem ho od sebe odhánět. Byl to momentálně i s Robertem můj nejbližší člověk. Zvednu hlavu z jeho hrudi, postavím se na špičky, abych byla o něco větší a přitisknu svoje rty na ty jeho. Jednala jsem dost žalostně a vím, že to není to pravé, co bych měla v den pohřbu dělat, ale byla jsem tak zmatená, že jsem dělala i matoucí věci. 

Z ničeho nic jsem strčila ruku pod jeho triko. Přerušil náš polibek odtažením a zmateně se na mě podíval. ,,Počkej, jsi zmatená, myslím, že by tohle nebyl ten nejlepší nápad." ,,Já vím a omlouvám se ti za to, ale vážně bych chtěla." neřekl na to nic a opět mě začal líbat. Zády narazím do linky na kterou mě okamžitě vysadí. Sundá mi velkou černou košili, kterou jsem na sobě měla. Obě ruce přiloží na můj malý pas a začne líbat víc vášnivěji. Po chvilce ze sebe sundá černé sako i s košilí a obě věci hodí na zem. Ruce přiložím na jeho krk. Ukazováčkem mi začne sundávat černé silonky společně se spodním prádlem. Musela jsem mu trochu pomoc, jelikož při mém sezení na lince šly obě věci sundat docela blbě. On ze sebe stáhl kalhoty a během chvilky i boxerky. 

Pokaždé, co jsem s někým spala, jsem se za své tělo styděla, ale u Tomáše to bylo jinak. ,,Jsi krásná." řekl mezi polibky. Cítila jsem jak jsem trochu zrudla v obličeji. Nebyla jsem na tyhle slova zvyklá. Rukou mi víc roztáhne stehna. ,,Vážně to chceš?" jemně přikývnu hlavou. ,,Počkej, já nemám ale kondomy." začne vyšilovat. ,,Támhleten šuplík." ukážu na skříňku. Tomáš k ní přijde a vyndá z ní jeden balíček s kondomem. ,,Kdo má proboha kondomy v kuchyni." ,,Máma, asi věděla, že se tu něco bude dít." zavtipkuji s bolestí s pomyšlením na ní v srdci. Tomáš jen zvedne jeden koutek do úsměvu, otevřu balíček a kondom si nasadí. Během chvíle už do mě pronikal. ,,Kdyby něco, tak mi řekni, ano?" řekl mile a já jsem přikývla. 

Jakmile bylo po všem. Políbí mě do vlasů, kondom vyhodí do koše, podá mi spodní prádlo a všechno mé oblečení a on sám se též začne oblékat. ,,Furt si myslíš, že to byl dobrý nápad?" zeptá se mě ustaraně. ,,Myslím." přijdu blíž k němu políbím ho. Usměje se nad tím. ,,Ale kdyby něco bylo v nepořádku, řekla bys mi to, viď?" souhlasně přikývnu. Tentokrát mě políbí on. Odtáhnu se od něj a začnu se cpát do košile a on do kalhot. ,,Budu teď v Ústí na pár dní, tak kdyby si chtěla něco podniknout nebo pomoc, tak dej vědět." zapnu si poslední knoflíčky u košile. ,,Budu spíš doma a probírat všechny máminy věci, takže ráda zavolám nebo napíšu abych měla společnost." najednou se rozezvoní Tomovi telefon a on hovor přijme. Mluvil s Robertem, jak jsem poznala. Když hovor ukončí, omluví se mi, že bude už muset jít, políbí mě a pak se odejde obout a zmizí z mého baráku pryč.