Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

XXXI.

Tomáš

Seděl jsem na gauči v obýváku. V ruce držím sklenici s džusem a po chvilkách si vždy lehce loknu. Nemohl jsem bohužel pít alkohol, jelikož musím řídit domů, ale Karin si dala víno i za mě. Kolem sebe mám své kamarády a známé. Všichni se baví a užívají si, že jsou konečně Vánoce. Nebylo nás tu moc, jen kluci z labelu + jejich přítelkyně/manželky, pokavaď nějakou měli, a děti. Ta moje tady trávila čas s Natálií od Radka. Padly si do oka a Natálie mi jí během sekundy odtáhla pryč s chichotem na tváři. Radek při tom jen mykl rameny a nic neřekl. Tahle oslava se jako každý rok koná u JSe doma a jako každý rok, jsme měli skvělou večeři, na stole v kuchyni i v obýváku je cukroví a další pochutiny a každý si může nalít k pití na co má zrovna chuť. 

,,Co jsi tady tak sám?" zvednu hlavu od skleničky na Jakuba, který zrovna usedal na místo vedle mě. ,,Natálie už v první chvíli někam odvedla Karin, kromě večeře jsem je celou dobu moc neviděl a stejně se asi nemám o čem víc s někým bavit." ,,Stlejdo." ozve se dětský hlas a přiběhne ke mně malá postava dívenky. ,,Ano." pousměju se, když mě za ruku vezme JSova dcera a táhla mě pryč. ,,Ty mi ho takhle ukradneš, jo?" uchechtne se Jakub a ona se na něj jen usměje a táhne mě dál. ,,Kam jdeme?" zeptám se toho malého stvoření. ,,Plyč." ozve se dětský hlásek. ,,Počkej." zvednu skřítka ze země do své náruče a ona obtočí ruce kolem mého krku a dá mi pusu na nos. ,,Tomáši, ty mi kradeš dítě?" objeví se vedle mě JS s úsměvem na tváři. ,,Táta." vyjekne dítko v mé náruči a natáhne se k němu. On si jí s vesela ode mě vezme. ,,Ne, jen mě někam táhla." poškrabu se ve vlasech, JS mě se smíchem a počkej si na svoje poplácá po rameni a i se svojí dcerou zmizí pryč, takže jsem opět zůstal sám. Stejně mi už docházel džus, takže bylo potřeba doplnit zásoby. Dostal jsem se do kuchyně, ze stolu vezmu krabici s džusem a doleju si sklenici. ,,Tome." ozve se Karinin hlas. Podívám se na ní a ihned přesměruji svůj zrak na krabici džusu. ,,Co se děje?" promluvím k ní. ,,Já ti musím něco říct." zavíčkuju krabici a nechám jí položenou na lince. ,,Tak povídej." napiju se. ,,Já-já.." začala si hrát s prsty, jelikož byla nervózní. ,,V klidu, nemusíš být nervózní." pohladím jí po rameni, ale stejně se pod mým dotykem neuvolnila. ,,Tady jste, jdete s náma koukat na telku?" přiletí za námi Dominik. Karin místo toho, co mi chtěla říct rychle kývne hlavou, chytne mou ruku a táhne mě zpět do obýváku, kde jsme se usadili na volná místa na gauči. 

--

Hodně se to tu vylidnilo. Lidi buď jeli domů a nebo šli spát. Na gauči jsem zůstal jen já, Karin, Nik, Jakub a JS. Karin spala opřená o mé rameno. Nechtěl jsem jí budit, proto jsem jí nechal spát. ,,No nic, já asi taky už půjdu." zvedne se z gauče Dominik a postaví skleničku na stůl. ,,Fajn, jdu tě vyprovodit." nabídne se JS. Oba tedy mizí z místnosti pryč. ,,My už taky asi pojedeme." řeknu tak do větru. ,,Já asi taky." souhlasí Jakub. Karin lehce pohladím po vlasech a ona se rázem vzbudí. ,,Pojedeme domů, co ty na to?" Karin kývne hlavou a oba se zvedneme z gauče, rozloučíme se s Jakubem, který si zrovna bral věci ze stolu a vydáme se do předsíně za klukama. JS se zrovna loučil s Nikem. ,,Taky už jdete?" pozvedne obočí. ,,Jo, Karin je unavená." jen kývne hlavou na porozumění. Oba se s Karin obujeme, vezmeme si bundy, rozloučíme se s Jakubem a vydáme se k autu. Nik by za jiných okolností jel na byt, takže bychom mohli jet všichni společným autem, ale měl rovnou namířeno k rodičům. My jsme usedli do auta, nastartuji a vyjedu od místa. 

Když dorazíme domů, Karin se rovnou obleče do pyžama, odmaluje se a ulehne do postele. Já jsem ještě trochu poklidil, došel se umýt a vykonal jsem potřebnou hygienu a též jsem si šel lehnout, abych byl ráno vyspaný.

--

Probudil jsem se dřív než Karin. Obmotám svou ruku kolem jejího pasu a vtisknu jí polibek do vlasů. Jen něco rozespale zabručí a spí dál. Nechtěl jsem jí víc budit, proto se vyhrabu z postele. Celý byt byl klidný, i přesto, že bylo skoro osm hodin ráno. Důvodem bylo to, že jsem tu byl jen já a Karin, která ještě spala. Zalezu si za kuchyňskou linku a začnu si připravovat snídani. V tom si vzpomenu na to, že mi Karin včera večer chtěla něco říct, ale Dominik nás přerušil. Rychle různé špatné myšlenky zaženu pryč a soustředím se na přípravu jídla. ,,Tome?" ozve se Karinin hlas. ,,Ano?" podívám se na její rozespalou maličkost a usměju se. Natáhla na sebe mou label mikinu a zrovna si uvazovala culík. ,,Co vaříš dobrýho?" stoupne si vedle mě a rukou mi přejede po zádech. ,,Vejce, máš už hlad?" kývne souhlasně hlavou a líbne mě na tvář. ,,Co si mi vlastně chtěla včera říct?" rychle se otočí a začne odcházet. ,,Já už ani nevím." vykoktá ze sebe. Na pánvi zamíchám vajíčka. ,,Ale víš, že mi to můžeš říct, viď?" ,,Jo, vím. Jenom si to už vážně nepamatuju." sedne si na gauč a přikryje si nohy dekou. Mlčky nandám snídani, poberu pytlík s pečivem, oba talíře a příbor a vydám se za ní.

Všechno položím na stůl a posadím se. Karin se ke mně v mžiku přitulí. ,,Miluju tě." ,,Já tebe, pojď sem." přehodím svojí ruku kolem jejích ramen a i s polibkem do vlasů si jí k sobě víc přitáhnu. Usmála se, zavřela oči a jen si užívala naše objetí, stejně jako já.

Když se oba připravíme, bylo načase odjet k mým rodičům. Karin si celou cestu z nervozity urovnávala šaty a jemně v prstech převalovala lem šatů, které jí končily nad koleny. Položím jí ruku na stehno a rychle se na ní podívám s úsměvem na tváři. Úsměv mi oplatí a mou ruku v mžiku chytne a jemně jí stiskne. ,,Počkej, budu se muset věnovat řízení." omluvím se jí. ,,Jasně, v pohodě." pustí mou ruku a já svou pravicí chytnu řadící páku a přeřadím na jedničku, jelikož jsme stáli na křižovatce. 

Něco měla na srdci a já věděl, že mi to nechtěla říct. Nebyla nervózní jen z dneška, ačkoliv mé rodiče již potkala. Byla nervózní i z něčeho dalšího a mě trápila to myšlenka toho, co to asi je. Nechtěl jsem na ní tlačit a páčit to z ní. Až bude chtít řekne mi to sama, ale zároveň jsem se bál, že se dělo něco mezi ní a Petrem, že by jí ublížil.