Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

X.

Karin

,,Děkujeme." špitnu k Tomášovi než vylezu z auta. Otočí se na mě a pousměje se. ,,Není za co. Hlavně ať jsi brzy zase v pohodě." ten kluk je snad anděl. ,,Snad." vylezu ven z auta. ,,Jdeme?" Robert vezme za kliku branky a otevře jí. ,,Jo. Měj se, Tome. Hezkou cestu." mávnu k Tomášovi. ,,Čau." mávne nám z otevřeného okénka. ,,Zdar." zavolá na něj Robert. Auto se následně rozjede. Oba s Robertem projdeme brankou a dveřmi se dostaneme do baráku. Zuju si boty, kabelku položím na komodu a lehnu si na gauč. ,,Udělám ti něco k pití a objednám jídlo, co ty na to?" vydá se do kuchyně. ,,Jenom vodu, poprosím. A upřímně, nemám ani moc hlad." ,,Ale jíst musíš." rozhodne. Nic jsem na to dál neřekla. 

Natáhnu se po ovladači, který leží na stolku a zapnu televizi. ,,Nedoneseme spíš noťas?" kývnu hlavou na souhlas a televizi zase vypnu. Robert na stůl položí sklenici s vodou a odejde pryč. Do pár minut přicupitá zpět i s mým noťasem v podpaží a telefonem u ucha. ,,Jasně, díky." řekne do telefonu, následně hovor vypne a mobil hodí na křeslo. ,,Objednal jsem pizzu, za půl hodiny by tu měla prej bejt." přikývnu a posadím se, aby se Robert mohl uvelebit vedle mě. ,,Jak ti je?" stará se. ,,Furt mi strašně buší srdce." ,,Zkusim tě donutit myslet na něco jiného." položí noťas na stolek a zapne ho. ,,Heslo." koukne na mě přes rameno. ,,Tak uhni." šťouchnu do něj, aby se posunul. Udělá mi tedy místo a já do kolonky naťukám to, oč mě Robert požádal. ,,A teď co si pustíme." otevře Google a naťuká do něj Netflix, následně se přihlásí na svůj účet a začne projíždět hlavní stránku. ,,Klidně můžeš pustit horor." ,,Nebudeš se bát, tak jako minule, že ne?" bouchnu ho do ramene. ,,Tak hele, minule když jsme spolu koukali naposled na horor, tak mi bylo asi čtrnáct a byla jsem posraná až za ušima." Robert se rozesměje. ,,A pak jsme s tebou museli spát s tvým bráchou v posteli, jelikož jsi nebyla schopná sama usnout." protočím se smíchem očima. ,,No jo, to byly časy." Rob na souhlas přikyvuje. ,,To mi povídej. Takže co pustím?" ,,No ten horor." ,,Ale nebudeš se bát." ,,Děsivější jsou lidi v reálném životě než to, co vidíš ve filmech." najede myší na jeden z filmů a zapne ho. Zády se opřu o opěradlo a oba začneme pozorně sledovat obrazovku před námi.

--

Robertovi se místností rozezvoní telefon. ,,Promiň." zvedne se z gauče a odejde pryč. Pozastavím druhý rozkoukaný film a sama do rukou vezmu mobil. Hodiny na displeji ukazovaly čtvrtou hodinu odpolední. Už mi bylo psychicky alespoň trochu lépe, než mi bylo předtím. U filmu jsem nekontrolovala svůj stav. Ke všemu do toho Robert furt něco mlel, aby mě ještě víc rozptýlil. 

Otevřu aplikaci Instagramu. V directu na mě čekala nepřečtená zpráva. Se svraštěným obočím tam zabrouzdám. Nečekala bych, že by mi někdo psal. V žádostech jsem měla zprávu od Toma. ,,Ahoj tak co, je ti lip?" stálo ve zprávě. Pousmála jsem se nad tím. Měla jsem radost, že ačkoliv nemusí, stará se o můj stav. ,,Ahoj, ano, je mi lip. A co ty, dojel si dobre domu?" naťukám na klávesnici a zprávu odešlu. Ihned jí měl zobrazenou. To snad čekal v té konverzaci, až mu odepíšu nebo co? ,,Cesta byla chvilema na picu, ale domu jsem dojel v pohode. A co vy, co delate? Doufam ze nerusim." ,,Nemusis se bat, Robert si ted vyrizuje nějaky hovor, takze v klidu. Jinak koukama na filmy." vypnu telefon a položím ho na místo vedle sebe, jelikož Robert si už vyřídil vše, co potřeboval a usedal na místo, kde seděl i předtím. ,,Tak můžeme pokračovat?" natáhne se po noťasu, aby film opět zapl. ,,Jasně, zapínej to." Robert tedy film zapne a my se mu oba opět věnujeme. 

Jenže to by nebylo ono, kdyby nás něco nevyrušilo. Ozvalo se silné bouchnutí branky a následně někdo přišel do baráku. ,,Karino?" ozve se mužský hlas. Robert se na mě podívá a zatne ruku v pěst. Mezi futrama se objeví Petr. Očima těká mezi mnou a mezi Robertem. Na sobě měl roztrhanou špinavou mikinu a zablácené kraťasy. ,,Kdo to je?" ukáže na Roberta. ,,Kamarád." ,,No jasně. Že by se projevovaly geny tvojí matky?" hrubě po mě štěkne. Robert se rázem zvedne z gauče. ,,Tak hele, ty špinavá mrdko. Buď se k ní budeš chovat slušně nebo z tohohle baráku neodejdeš celej." spustí na něj Robert. Petr si Roberta prohlídne od hlavy k patě a pak se uchechtne. ,,Ty se chceš prát? Vždyť bych tě skolil jedna dvě." Petr pravdu rozhodně neměl. Robert se moc nepral, ale když jo, pro protivníka to většinou nedopadlo dobře. Robert na to možná moc nevypadá, ale má relativně sílu. ,,Jo vole chci se prát s takovým vymaštěným hovadem jako si ty. Si vylezl z nějaký popelnice, ne? Se na sebe podívej, strašidlo. Bych tě postavil támhle někam do lesa na Halloween a můžeš strašit děcka. Vsadim se, že kdybychom se prali, tak by tě dokázala přeprat i moje roční dcera, debile." pustí se do něj s klidem Robert. Petr ihned v obličeji zčervená. A já jsem se musela uchechtnout. Petr mě ihned zpraží pohledem, ale mě to i tak neodradilo. ,,Takže buď zmizíš v dobrym nebo ti natrhnu trenky, debílku. Nevim co si o sobě vůbec myslíš. Na holku si dovolíš, ale na mě ne, viď. Dej si bacha, aby tě tvoje vlastní matka pak vůbec poznala, až si zase někde budeš dovolovat, vymaštěňče." rýpne si opět Robert. Petr s otevřenou pusou se jen otočí a vypadne pryč. ,,Jak si to?" vyhrknu s překvapením. Robert mykne rameny. ,,Myslíš si, že ten by mi něco udělal? Vždyť už když mě tu viděl, tak měl nasráno v kalhotech. Na holku si dovolí, ale jakmile vidí někoho se stejným pohlavím jako je on, moc si toho nedovolí. Je to namachrovanej debílek, nic si z něj nedělej." dosedne na gauč a já jsem stále moc nepobírala, jak se to všechno zvládlo stát bez toho, aby se tu poprali.