Seděla jsem na posteli ve svém na bílo natřeném pokoji, který měl polepené zdi plakáty různých hudebních skupin, ať už Queenů, Beatles nebo Arctic Monkeys. Nechyběl v něm ani starý nábytek. Nohy mi visely z postele a kývala jsem s nimi, abych se alespoň trochu uklidnila. Dostala jsem jeden ze svých panických záchvatů - celé tělo se mi třáslo, srdce rychle bušilo, byla mi zima a zároveň jsem se strašně potila.
V tu chvíli někdo zaklepal na dřevěné dveře. Do místnosti nakoukl Robert. Na sobě měl společenské oblečení a bundu za několik set tisíc, kterou bych si já nemohla dovolit snad ani ve snu. Mlčky přešel ke mně a posadil se na místo vedle. Rukou mě začal hladit po zádech a šeptal, že vše bude v pořádku. Jakmile mi začaly téct slzy beznaděje, vtáhl mě k sobě do objetí a jemně s námi pohyboval ze strany na stranu a přitom mi stále šeptal uklidňující věty.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že ještě před týdnem jsme seděli všichni u jednoho stolu v jedné restauraci a smáli se. A dnes jsme byli na pohřbu. Na jeho pohřbu. Na posledním rozloučení s naším společným kamarádem, za jehož smrt mohl alkohol a následné řízení pod vlivem.
Robert se ode mě, po pár minutách, odtáhl. ,,Spolu to zvládneme, ano? Nemusíš se ničeho bát, jsem tu pro tebe a vždycky budu." řekl mi v tenhle den, jenže za pár let bylo všechno jinak. My jsme byli jiní a poznamenaní. Ty jsi v mém životě nebyl, jelikož jsi začal naplno dělat hudbu a ke všemu se ti narodila dcera. Ale pak jsi se v něm opět ukázal a přitáhl sebou někoho, koho bych nečekala. A ten mi změnil život.
ČTEŠ
Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)
FanficKluk, kterému říkali většinou přezdívkami a v labelu byl v pozadí všech ostatních, jelikož se hudbě nevěnuje. I přesto se spoustě holkám líbí a jsou do něho zamilované. Já to tak neměla. Má maličkost je jen obyčejná holka z Ústí, která si žije svůj...
