Poznamenaný||Tkeej (Dokončeno)

XXIX.

Karin

Dnes jsme měli s Tomem v plánu opět práci v kanceláři. Jelikož slečna, která jim balí většinu objednávek onemocněla, bylo na mě a na Tomášovi, abychom se o vše postarali. A jelikož byl konečně prosinec, měla jsem už pár dní chuť celý byt obléknout do Vánočních dekorací, proto nás po šichtě čekaly nákupy. 

Tomáš na mě vyčkává v autě. Rychle si do svého malého koženého batůžku nacpu všechny věci, hodím na sebe kabát a obuju s černé kozačky s podpatkem a nad kolena. Nik byt opustil ještě dříve než my a proto bylo na mně, abych za sebou zamkla a tak se i stalo. Seběhnu schody a dveřmi se dostanu ven na čerstvý zimní vzduch. Ihned na mě začne dopadat sníh. Za tu chvilku ho dost napadlo a proto se rychlejším krokem dostanu k Tomášovo autu a nastoupím. Díky teplu, které bylo v autě, se vločky na mých vlasech rozpouštěly a mé vlasy začaly moknout. Rukama si proto vlasy několikrát projedu. 

 Tom, po mém nástupu, vyjel z místa stání a my již po několika minutách parkovali ve vjezdu, který je vedle budovy, kde se nachází kancelář i studio. Oba se se spěchem dostane do budovy. Uvnitř budovy ze své bundy Tomáš setřese všechny vločky. Já se po schodech vydám až ke dveřím kanceláře. ,,Počkej." objeví se vedle mě a začne rukou jezdit po kabátu, aby z něj dostal vločky, stejně jako je sundával před pár sekundami ze své bundy. Protočím nad tím očima. Jakmile má hotovo, sáhne do kapsy bundy, vyhrabe klíče a odemkne kancelář. Do místnosti proklouznu jako první, sundám ze sebe kabát, který hodím přes židli společně se svojí taškou. Z tiskárny si vezmu všechny nově vyjeté objednávky a vydám se je připravit a zabalit. Tomáš se mezitím vrhl na e-maily se slovy, že mi pak přijde pomoct. 

Vlezu do místnosti, kde se nachází jejich sklad, zavřu za sebou dveře a rozsvítím světlo. Na regálech se objeví spousta v pytlích zabaleného oblečení. Faktury položím na stůl, podívám se na první regál a začnu na něm hledat onen kousek. Byla jsem vděčná, že na regálech měli vždy jména kluků, kterých merch se na regálu nachází. Ani jsem nečekala, že mi to půjde tak rychle, měla jsem během chvilky bílé pytle s natištěným nápisem Milion+ plné, polepené adresou a čekalo mě je jen zalepit a dát do krabic, které si pak odveze kurýr. Pustila jsem se bez přestávky do práce a aby mi ta práce šla ještě víc, měla jsem puštěné Vánoční písně z telefonu, do kterých jsem si vždy broukala jejich melodii. 

Jako malá jsem Vánoce měla ráda. Postupem času, když se brácha přestěhoval a já zůstala s mamkou sama, Vánoční kouzlo prostě mizelo. Ale tento rok jsem v sobě cítila tu touhu je pořádně oslavit. Těšila jsem se jako malé dítě. Nevím, zda to bylo proto, že kluci měli podobnou energii nebo tím, že jsem Vánoce měla slavit úplně s jinýma lidma, než předešlé roky. Byla jsem ráda, že mi Tomáš ani Nik nezakázali Vánoční výzdobu. Právě naopak. Nik měl stejnou radost jako já. Tomáš to sice nechtěl přehánět a nechtěl mít už od listopadu doma Vánoce. Nakonec se naladil na stejnou vlnu a je výzdobou stejně posedlí jako já a Nik. 

Při připomínce toho, že po práci jedeme na Vánoční nákupy ve mě radostně hrkne, až jsem z toho vypískla radostí. ,,Jak ti to jde?" přijde do místnosti Tom a já byla ráda, že nepřišel o sekundu dřív. ,,Už mám skoro hotovo." ušklíbnu se. S vykulenýma očima přejde ke krabici a nahlédne do ní. ,,No jo, fakt." podívá se na mě. Sáhnu po telefonu a vypnu písničky, abychom mohli normálně mluvit a nemuseli se přeřvávat. ,,Koukám, že fakt mojí pomoc vůbec nepotřebuješ." svou ruku položí na můj bok a políbí mě do vlasů. Lehce zčervenám a zalepený pytel hodím do krabice. ,,Jde mi to proto, že se těším na ty nákupy." Tomáš protočí očima. ,,Tak to dobal a vyrazíme na oběd, určitě musíš mít hlad a pak bychom ihned jeli na ty tvoje nákupy." vydá se ke dveřím. Radostně přikývnu. Jemu se zvednou koutky do úsměvu a následně se za ním dveře zavřou, takže jsem opět zůstala sama. 

Rychle dodělám ten zbytek, popadnu telefon a vyjdu ven z místnosti, jejíž dveře se za mě zavřou. ,,Hotovo?" radostně kývnu hlavou a začnu si ze židle brát kabát. ,,Tak fajn, půjdeme na to jídlo." zvedne se ze židle, zaklapne noťas a sáhne po bundě, do které se začne cpát. Přes rameno si přehodím kabelku a oba se vydáme ven z kanceláře. Zrovna v tu chvíli scházel ze schodů Dominik s Radkem. ,,Ahoj." vyjekne Nik a ruku mi obtočí kolem ramen. Radek nám jen mávne a Tomáš začne zamykat dveře. ,,Ahoj, jdete na oběd?" zajímám se. ,,Čau." kníkne Tomáš. ,,Jo, děsně mi kručí v břiše." sáhne si druhou rukou na žaludek, vzdychne a následně sundá svou ruku z mých ramen a všichni, kromě Radka, ten šel ven dříve než my, vyjdeme ven z budovy. Jeli jsme na oběd do Caffetterie. 

Po příchodu do Caffetterie usedneme ke stolu v rohu. Ihned k nám přispěchá číšník a my si objednáme pití a rovnou i jídlo. Kluci se bavili o písničkách a o Nikovo merchi. Moc jsem je nevnímala a očima bloudila po restauraci. Ačkoliv jsem tu byla už několikrát, stále mi to přišlo, jako kdybych tam byla poprvé. Zkoumala jsem každý detail, prohlížela jsem si lidi a jejich chování, vymýšlela jsem jim životní příběhy. Někdo by mě nazval určitě psychopatem, ale mě to uklidňovalo. Právě jsem zkoumala ženu s dost světlými až bílými vlasy. Neměla na sobě moc make-upu. Ani ho nepotřebovala, měla krásné rysy, které člověka dokázaly zaujmout - velké jasně modré oči, větší přírodní rty, nos který by jí záviděl snad kde kdo a ostře řezané kosti čelisti. Na sobě měla černou minisukni, rolák, černé silonky a boty na podpatku, které se hodily do dnešního počasí. Před ní, měl tu čest, seděl o dost vyšší muž. Zelené oči, černé vlasy i vousy, které měl neupravené. Na sobě měl dost obyčejné oblečení - bílé triko a černé společenské kalhoty. Žena se na něj usmívala jako na svatý obrázek a on jí to oplácel. Že by zamilovanost? Koukáme na sebe s Tomem taky takhle?

,,Karin." probere mě Tomovo hlas. Kluci - Nik, Radek a logicky Tomáš, u stolu na mě koukali. ,,Cože? Promiň, říkal jsi něco, neposlouchala jsem."  vykoktám. ,,Jo, ptal jsem se tě, jestli máš představu o tom, co chceš v bytě zdobit." sáhnu po sklenici s citronovou vodou a napiju se. ,,No, jasnej je stromek, ten bychom mohli koupit taky už teď. Potom jsem si myslela, že bychom se koukli po svíčkách, nějaká vánoční deka, povlaky na polštáře...Něco takového, uvidíme, co budou mít v nabídce." Tom jen kývne. Nik se začne bavit s Radkem a proto se ke mně Tomáš nahne. ,,Co je s tebou? Všechno v pohodě?" podívám se na něj a stisknu mu ruku, kterou před sekundou vložil do mé. ,,Nemusíš se bát, všechno je v pohodě. Jenom jsem zkoumala lidi a nějak jsem tě neposlouchala." ,,Jo, tady se to děje často." ,,To proto, že si tu přijdu vždycky jako poprvé." usměju se. ,,Dobře." kývne hlavou na pochopení a líbne mě do vlasů s následným úsměvem. ,,Fůj, ohrabávejte se jinde." vyjekne nahlas Nik jako kdyby viděl pavouka. Tomáš ho propálí pohledem a já a Radek se uchechtneme.