Rappeři na třetí.

Začalo to telefonátem u snídaně.

„Děláš si ze mě srandu Kateřino?" Směje se moje kamarádka Bára. Je začátek července a my se rozhodli udělat si dámskou jízdu ve třech u Báry na bytě. Jako jediná z nás se totiž hned v osmnácti odstěhovala. Já a Vlasta stále okupujeme baráky rodičů.

„Né fakt. Bylo to hrozný." Válím se smíchy po podlaze nad vzpomínkou ze střední.
Ani jsem nás nepředstavila.
Já jsem Kačka. Ano, vím...krásné jméno. Jsem samozřejmě nejmladší a nejmenší.
Vlasta. Vlasta je zase nejstarší a výškově je na tom podobně s Bárou, která je věkově mezi námi.
Společně tvoříme skvělé trio už od školky, kde jsme se seznámili. Pokračujeme na základku kam odešla jako první Vlasta a pak já s Bárou, která měla automatický odklad.
Akorát na střední se od nás Vlastička odloučila, protože šla studovat na nějakou kadeřnici.
Bára mě přemluvila na gympl. Normálně mám v hlavě o kolečko míň a na gymplu jsem byla jen, abych nebyla sama.
Všechny jsme úspěšně vystudovali a teď si užíváme mládí.
Vlasta je úspěšná kadeřnice a kosmetička.
Bára dělá tu nejlepší zmrzlinu.
A já?
Já se zmohla jen na dělání kérek a piercingů.
Nejsme nijak zvláštní...jsme spíš jen tři kundy.
Ale zpátky do reality.

„Počkej kolik je hodin?" Řeknu z ničeho nic. Ano. Změnit debatu u prostřed toho nejlepšího mi jde skvěle.

„Něco po druhý hodině ranní." Zasměje se Bára a napije se ze svého poháru. Společně jsme za tento večer vypili pouze tři flašky vína. No co se to s námi děje?

„Já jdu spát." Zívne Vlasta a roztáhne se na Bářiné posteli.

„Héj! Já chcu taky!" Vykřiknu a už skáču na Vlastu.
Ucítím na svých zádech ránu.
„Barunó!" Zaúpím a přetáčím se na stranu.

„Dobou." Zavrtá se pod peřinu Vlasta.

„Dobrou." Odpovíme jí nastejno s Bárou a leháme si vedle ní.

„Kdo zhasne?" Zašeptám do peřiny.

„Počkej." Uslyším syknutí Báry a pak jen ránu.
Podívám se na předmět co ránu způsobil.
Knížka?
Vážně vzala knížku a hodila jí po vypínači?

„Ty si kráva." Zasměju se nad jejím chováním.

„Taky tě miluju." Uchechtne se na druhé straně. Nic na to neodpovídám a snažím se zase usnout.

Ráno:
Ráno mě probudí ruka Báry, která mě jebne po hlavě.

„Ale no ták! Lukavská!" Vyjeknu a už probodávám pohledem Barču.

„Promíň." Zaúpí a otočí se na druhý bok.
„Kde je Vlasta?" Zeptá se, když jí dojde, že Vlasta již neobývá svoje místo v posteli.

„Nevim...asi vedle." Myknu rameny a zvedám se, abych si došla pro něco k jídlu.
Vstanu z postele a přes všechen bordel co tady je se dostávám ke dveřím.
Otevřu je a pokračuji dál do kuchyně. Slyším jen padající kapky vody z koupelny.
Můžete hádat co se nachází v ledničce. Jakási marmeláda od mojí mámy, kterou bych nejedla, mléko, prošlý meloun a tři vajíčka. Tak toto je prosím pěkně Bářina lednice.

„Zase tam nic není?" Zeptá se zoufale Vlasta, která má kolem sebe jen ručník.

„Co bys čekala od Báry?" Zasměju se.

„Co zas já?" Křikne Bára, která se už konečně vyvlékla z postele.

„Nemáš nic v ledničce zlato." Oznámí jí Vlastička. Občas si říkám, že my jsme se našli. Jsme skoro stejné až na vzhled. Povahově se HODNĚ, ale VÁŽNĚ HODNĚ SHODUJEME.

„Tak někam zajdeme?" Navrhne.

„Tak já se jdu upravit a můžeme." Zajásá Vlastička už mizí do ložnice.
Uchechtnu se a vydávám se ke svému batohu v obýváku. Vylovím v něm žluté kraťasy s vysokým pasem, spodní prádlo a bílé tričko, které zasoukám do kraťasů.
Samozřejmě jsem jako první, takže sedám k telefonu a projíždím sociální sítě. Nezapomenu ani na vyfocení výhledu na ranní Prahu z okna. Fotka následně letí na mé instastories s označením úžnasných žen, které jsou tu dnes se mnou.

„Jsem hot?" Objeví se za mnou Vlasta s touto otázkou. Otočím se.
Má na sobě červenou sukni ve které má zasoukané bílé tričko s nějakým čínským nápisem též červené barvy.
Své krásné hnědé vlasy má rozčesané a hozené přes jedno rameno. Vypadá nádherně.
Kdybych byla kluk a neznala jí, tak je moje.

„Největší sexinka jsi." Zasměju se.

„Já taky?" Vynoří se za ní Bára. Obě dvě se tedy podíváme na její úžasný outfit. Černé basic kraťasy a modrý top od značky Nike.

„Mega segzy." Přikývne Vlasta. Začnu se z ničeho nic smát. Na to už jsou ale obě zvyklé.

Z bytu vyrážíme až když se uklidním. Což mi chvíli trvalo.
Procházeli jsme uličkami Prahy a po chvíli dorazili do naší oblíbené kavárny.
Po chvíli k nám přistoupila servírka a my si objednali. Bára si dala palačinky s nutelou, kafe a vodu k tomu. Vlastička si tedy po dlouhém rozhodování dala vafle s ovocem a zázvorovou limonádu. No a já si vzala své oblíbené vajíčka a ledovou kávu. Miluju jídlo stejně jako holky, takže si rády zaplatíme za kvalitu.
Po chvíli nám jídlo s pitím přinesou a já si ho samozřejmě nezapomenu vyfotit a dát na stories. Už jsem vám říkala, že hrozně ráda všechno fotím? Ne? Tak tady tu zprávu máte.

„...ale nechápu proč píchá zrovna s ní." Vypráví nám Bára další drby. Přeruší jí v tom až Vlasty telefon, který zvoní jako o život.

„To musim vzít." Řekne a odchází od stolu.

„Tak co ty a David?" Zeptá se s nadšením Barča. Ona ráda drby...

„No je to zatím v pohodě, jen vztah na dálku moc nefunguje." Povzdechnu si. David je můj přítel. Jsme spolu druhým rokem, ale jelikož bydlí v Chrudimi a já v Praze, tak je to složitější.

„To bude určitě lepší...uvidíš." Povzbudivě se na mě usmála. Já jí úsměv oplatím. Kéž by to bylo tak jednoduché.

„Holky...neuvěříte co se právě stalo!" Přišla k nám nadšená a zároveň vyplesklá Vlasta.

„Povídej!" Pobídla ji Baru.

„Právě mi volali z jednoho kadeřnictví kam jsem podávala žádost a přijali mě." Zaradovala se.

„Tak to je skvělý!" Vyjeknu.

„Ale...problém je ten, že mě přijali na pobočku v Pardubicích." Klesla hlasem.

„A to znamená..."

„Jo. Stěhuju se do Pardubic, ale nechci jít sama." Podívala se na mě. Ty její psí očka. Asi jsem právě našla svou slabinu.

„Já nevím..." začala jsem. Chci se přestěhovat do neznámého města? Ale zase na druhou stranu Chrudim je blízko Pardubic, takže to znamená více času s Davidem?

„Musíš! Já to bez tebe nezvládnu!" Škemrá dál.

„Tak fajn. Ale chci vlastní pokoj." Povolím nakonec. Vlasta se jen vítězně usměje. Tentokrát se obě podíváme na Báru.

„No já už se bála že mě tu necháte." Zasměje se.
Tohle bude nový začátek?
Ani ne...spíš nová příležitost.