Rappeři na třetí.

Randíčko.

O tři dny později:
Pohled Báry:
„Chcete s tím pomoct nahoru?" Zeptal se stěhovák, který právě přivezl poslední várku nábytku pro Vlastu.

„Jestli budete tak hodný." Usmála se na něj Vlastička. Tady někdo po někom jedé.
Klučina jí úsměv oplatil a začal brát ty největší krabice na záda. Já s Vlastou jsme se ujali menších krabic. Kateřina nám samozřejmě nepomáhá, protože se včera asi v jednu ráno rozhodla, že chce začít pracovat. Hned nás musela vzbudit a říct. Zatím to vypadá že chce dělat kérky. Nabízela jsem jí, že může se mnou chodit do kavárny, kde budu od pondělí točit zmrzlinu, ale prý se nechce montovat do mého byznysu. Ahh holka...s tebou to je těžký.

Všechen nábytek jsme nanosili postupně do Vlastiččina pokoje.
Mně nábytek přivezli už ráno, odpoledne Kat a až teď navečer Vlastě. Zítra nám má přijít pomoct David. Sice si myslím že je to kokot, ale má auto a mozek a to my potřebujeme.
Mohla bych si koupit auto co? Né seru na to.

„Vlastó!" Rozčiluju se, jelikož už jsou všechny krabice v pokoji, ale Vlasta nikde.
Jelikož se mi nedostane odpovědi rozhodnu se jít na průzkum. No můžete třikrát hádat.
Ona tam mluví s tím klukem.
„Ehm..." odkašlu si a tím na sebe strhnu pozornost.

„Jo...já stejně už musim...pak ti zavolám." Usmál se na Vlastu a odešel. Ta za ním zavřela dveře a už se dívala na mě.

„Zavolá ti jo?" Zkřížila jsem ruce na prsou.

„No...neřeš to jo?" Odbyde mě a pokračuje k sobě do pokoje. Protočím oči a jdu k sobě.

„Je celkem hezkej, ale vypadá jak osel." Řeknu, když procházím kolem jejích dveří. Uslyším jen zabouchnutí dveří. Uchechtnu se a zalezu do svého pokoje. Začnu si pomalu skládat věci. Něco přešoupnu a vybalím matraci z igelitu, abych konečně nemusela spát na zemi.
Nějak si to zařídím a pokusím se složit alespoň noční stolek.
Podle návodu se 20ti minutová práce protáhne na dvě hodiny. Rozhodnu se konečně poradně prospat. Sice je teprve půl deváté, ale tři dny jsem pořádně nespala. Usnu do minuty.

Ráno:
Probudili mě sluneční paprsky, které probudili do mého pokoje oknem. Tohle je hrozný!
Podívám se na telefon a zjistím, že už deset hodin. Vystřelím z postele pročešu si vlasy a převleču se. Vycházím ze svého pokoje do obrovského hluku.
Kačka s Vlastou se zase hádají.

„Baruno!" Vykřiknou obě a dají si ruce v bok jakmile přijdu. Občas se jich bojím.

„Co zas já." Podívám se na ně nevinně. Až teď si všimnu, že je tu David a montuje botník.

„Proč si spala!? Měla bys tu pomáhat!" Propálí mě pohledem Káča.

„Promíň. Ale už jsem tu." Usměju se na ně.

„Fajn...tak běž skládat tamty šuplíky." Ukázala na krabici. Povzdechla jsem si a šla bez řečí skládat. Dozvěděla jsem se, že mají přijet i Kaččiny rodiče s jejími věcmi a i Vlasty mamina. Já mám všechny věci už tady. Našim jsem už psala o veliké novině. Mamka byla sice smutná, ale je zvyklá, že jsem pryč. Teď jen budu o pár kilometrů dál.
Z mého přemýšlení mě vyvedl zvonek.

„Jdu tam." Vyjekne Kači a utíká dolů, pryč z bytu.
My potichu skládáme další věci. David dokončí černý botník a přesouvá se na další krabici.