Rappeři na třetí.

Deprese opadla.

Pohled Kačky:
Dneska je sobota. Bráchu dnes odvážím k babičce, protože od pondělí už normálně pracuju. Dneska chci být jen doma. Venku je hnusně. Už od rána prší a já jen čekám, kdy začne sněžit nebo padat kroupy. Depresivní počasí se na mě poznamenalo, protože se namáčknu na Davida a ňufám se k němu i když spí. Brácha před chvílí odešel na snídani. Myslím, že Vlasta už tam je taky.
Akorát ta naše Bára.
Přijde mi hrozně smutná s když na ní promluvím odpoví jen hmm a skoro nevychází z pokoje. Tohle období má každý podzim a nejlepší je ji nechat.

„Dobré ráno lásko." Zachraptí mi David do ucha.

„Dobré." Odpovím mu a namáčknu si ho na sebe.

„Dneska budu muset jet domů." Zašeptal smutně.

„Škodá." Zahuhňám.

Po chvíli tulení jsme se rozhodli konečně vstát. Dojdeme na snídani. Vlasta dneska dělala vajíčka. Ještě že jí máme a vaří nám.
Brácha už zase hrál na playku a Vlasta s ním.
Já a Davídek jsem se nasnídali. Pak přišlo na loučení. Bylo to těžké, ale zvládli jsme to.

David odjel asi před hodinou a mě s Jindrou to čeká za pár minut. Jindra báli poslední kousky věcí a už se vydáváme na vlakáč. Ve vlaku naštěstí nepotkáme žádného člena bratrstva milion+. Když dojedeme na vesnici vystoupíme. Vydáme se k domu babičky.
Dám si s ní kávu a pak zase vyrážím domů.
Můžete hádat koho potkávám ve vlaku.
Ano.
Ano.
A ano.
Pan Citta v celé své kráse.
Nechci s ním mluvit, takže jen kolem něj projdu a sednu si nakonec vagónu. Oddychnu si, že jsem se vyhnula tomuto neštěstí.

„Kat? Já věděl že si to ty." Přisedl si vedle mě známí hlas. Tak to jsem v utajení moc dlouho nevydržela.

„Jé..ahoj Niku." Usměju se na něj nuceně.

„Můžu se zeptat...na Báru?" Trochu její jméno špitl.

„No jasný." Myknu rameny a nevěnuji mu moc pozornost.

„Proč odešla?" Zeptal se na otázku, která mě vykolejila. Asi ani nevím, jestli jsem ta pravá.

„No...víš..." nedokázala jsem ze sebe dostat ta správná slova. Po menší pauze jsem mohla pokračovat „Bála se, že odejdeš ty. Zná tvoje texty.." Usmála jsem se na něj.

„Aha...a mohl bych přijít? Potřebuju s ní mluvit."

„Kdykoliv budeš mít čas."

„A hned jak dojedeme?" Vyptával se jak malé dítě.

„Jestli chceš..." nestihla jsem doříct celou větu, protože jsem byla přerušena.

„Chci." Vyjekl, až se na nás otočili lidé z vedlejších sedaček.
Dál jsme si povídali tak nějak normálně v rámci možností. Vlastně jsem zjistila, že je celkem fajn.

Pohled Báry:
Od doby co jsem odešla od Dominika jen přemýšlím. Uvízl mi v hlavě. Dovolila jsem mu to. Dovolila jsem mu, aby jsme se začali bavit. Jsem vážně kunda.

Koukám se zachumlaná v dece na další díl Harryho Pottera. Už jsem to viděla za těch pár dní dvakrát. Ale nemám na co koukat. Takže střídám všechno.
Nudím se. Je mi zima. Počasí tomu nedodává lepší vibe. Celý den prší. Oběd mi Vlasta donesla. Dneska byla v práci nějak krátce. V celém bytě ticho.
Najednou rána dveří, smích, ticho, hlasy a zase ticho. Kačka a David? Že by? Bože! Tak moc mě to všechno deprimuje.

Zvuk klepání na mé dveře...neodpovídám. Nechci se s nikým bavit.
Dotyčný si nedá pokoj a stejně do mého pokoje vejde. Podívám se směrem ke dveřím a dostanu infarkt. Dominik.
Co ten tady dělá!?

„Můžu?" Zeptal se opatrně a ukázal na místo vedle mě. Jen kývnu na souhlas. Takového ho neznám, ani netuším, že takový dokáže být.
„Omlouvám se." Řekl ihned jakmile se usadil na místo vedle mě na mé posteli.

„Za co se omlouváš?" Vyslovila jsem své myšlenky nahlas.

„Že jsem se s tebou vyspal a ty jsi ráno odešla." Vysvětlil mi. Neměla bych se spíš omlouvat já?

„Vždyť jsem odešla já...ne ty." Špitnu.

„Ale já v textech rappuju o tom jak píchám kurvy na jednu noc...kdybych byl na tvém místě, taky bych odešel..." snažil se najít ta správná slova, ale nešlo mu to.

„Proč jsi teda tady?" Trochu na něj vyjedu.

„Chtěl jsem ti to vysvětlit."

„Ale nevysvětlil." Prskla jsem na něj. Si bych se k němu mohla chovat trochu mile, že?

„Tak poslouchej. Myslíš si, že kdybych s tebou chtěl jenom spát, tak tě beru na jídlo? Do kina? Ne. Ohnul bych tě a už se nikdy neukázal." Trochu zakřičel. Zůstala jsem sedět a koukat na něj.

„Promiň." Špitnu a svůj pohled soustředím na bílou zeď.

„Nezačneme znovu?" Navrhl.
Podívala jsem se na něj a s radostí kývla hlavou.

Pohled Vlasty:
„Mějte se." Mávla na nás šťastná Bára s Dominikem za zády...co?

„C-c-co?" Vykoktám ze sebe.

„Na dlouho." Zasměje se Kačka vedle mě.

„Ty volé. Vážně dáváš Báru dohromady s ním?" Zasmála jsem se taky.

„Možná." Mykne rameny a začne se usmívat.

„Co když spolu vážně budou?"

„Tak budeme mít free koncerty." Uchechtne se.

Zpět na pohled Barči:
Už se setmělo.
Sedíme na lavičce v parku v objetí a užíváme si to ticho.

„Děkuju." Zašeptá z ničeho nic Dominik.

„Za co?" Začínám taky šeptat. Nevím proč nemluvíme normálně, ale nevadí.

„Že jsi tady." Ještě více mě stiskl do objetí.

„Jak to teď mezi náma bude?" Zeptala jsem se konečně na tu otázku.

„Já...víš...asi úplně vztah nechci, ale chci tě mít jenom pro sebe." Fňukl mi do ucha...on fňukl?

„Takže kamarádi s výhodami?" Nic jiného mě nenapadalo. Nechci se s ním vyspat a pak dělat, že se nic nestalo.

„To ne...spíš něco jako že spolu budeme, ale nebudeme...alespoň chvíli...nechci ti ublížit." Zašeptal mi do ucha. Jak by mi mohl ublížit?

„Dobře." Špitnu a zavřu v jeho objetí oči. Užívám si ten klid.
„Nechceš přespat u mě?" Navrhnu po chvíli odhodlávání.

„Můžu?" Zeptal se trochu překvapeně. Sama jsem překvapená. Neznám ho a už si ho tahám do pokoje. To jsem teda dopadla.

„Jinak bych nenabízela." Usměju se. Vezmu jeho ruku, kterou má položenou na na mém břiše a propletu jí s tou mou. Přejíždím přes tetování a užívám si příjemný pocit, který zažívám s ním.