Rappeři na třetí.

Rodinný oběd.

Po té co nás Hasan vyrušil a odtáhl Toma do auta, aby mohli odjet, jsem se pustila do uklízení celého bytu. Všechno krásně vyšlo a já měla ještě čas. Takže jsem vzala Turba do náruče a vyšla s ním na balkón. Chvíli se bál, ale pak se začal rozhlížet po krajině Pardubic. Samozřejmě z bezpečí mého objetí.
Už mi začínala být a tak jsme se raději vrátili. Upravila jsem se a sedla si na gauč k telefonu. Projížděla jsem instagram. Netrvalo pár minut a bytem se rozezněl zvuk zvonku.
Odložila jsem tedy telefon, obula se a seběhla schody dolů.

„Ahój." Usmála jsem se na rodiče.

„Ahoj beruško." Objala mě ihned mamka.

„Pojďte dál." Usmála jsem se na ně. Naši tu už nebyly skoro půl roku, protože já vždy jezdila za nimi.

„Něco je tady jinak." Prohodila mamka hned po vstupu do bytu.

„Nó...co?" Nechápala jsem, protože jak jsem zvyklá na prostor bytu tak si to neuvědomuji.

„Máte tady víc bot a támhle jsou fotky." Upřesnila mi po rozhlídnutí. A měla pravdu. Na konci chodby byli fotky pořízené polaroidem a nalepené na zdi. Byli jsme tam všichni. Já, Tomášek, Bára, Dominik, Jakub, Vlasta, ostatní z labelu, naši kamarádi nebo fotka našeho záchodu.
A boty...ty jsme měli všude. Já i holky máme milion bot. Do toho se připletly boty kluků a už nemáme místo.

„Jo. No vidíš." Zasmála jsem se nad tím, jak je mamka pozorná.

„Ahoj drobečku." Zašišlala mamka, když se v místnosti objevil Turbo.

„To je Turbo." Představila jsem kotě, které se mamce už válelo v náručí. Přesuneme se do obýváku. Povídám jim o všem možném. Brácha s tátou upřeně sledovali televizi. Ani jeden z nich se nikdy nestyděli, takže se rozvalili na gauči a pustili si televizi. Já s mamkou jsme si povídali u stolu.

„Kdy půjdeme jíst?" Zaúpí Jindra.

„Můžeme klidně hned." Myknu rameny a začnu se zvedat. Doběhnu si pro kabelku s věcmi a odebírání se společně s mou famílií z bytu. Dohodli jsme se na blízké pizzerii do které dojdeme i pěšky.
___________________
„A co David?" Vyptává se mamka na další otázku u oběda. Teď to přijde...pravda.

„Nó...už spolu nejsme." Pousměju se a napiju se vody, abych nemusela dál mluvit.

„Co se stalo?" Zeptá se smutně. Co si budem...Davida měla ráda.

„Byl v tom někdo jiný." Přiznám na rovinu.

„On si někoho našel? To je mi líto..." pousměje se povzbudivě mamka. Teď je jen na mě, jestli chci vypadat jako kurva nebo jako chudinka.

„Ne...To spíš já...ale bylo to složitý." Fajn...vybrala jsem si kurvu.

„Počkej...takže ty jsi se rozešla s Davidem a teď máš jinýho přítele?" Dává si dvě a dvě dohromady mamka.

„Přesně." Usměju se.

„A kdy nám ho představíš?" Zajímá se dál.

„Nó...hodně brzo. Teď je v práci, ale možná se ještě potkáte." Úsměv ještě zvětším, ale v zápětí mi opadne. Hasan. Zase.

„Ahoj lásko." Mávne na mě.

„To není můj přítel, jen jeho debilní kamarád." Upřesním rychle rodičům, když se nad Hasanem zamračí. Jestli se jim nelíbí Hasan...tak Tomášek to ani zkoušet nemusí...