Rappeři na třetí.

Návrat.

„Dobré ráno." Uslyšela jsem hlas Tomáška jako první. Hned po ránu. Kdo by to byl čekal že?

„Dobré." Usmála jsem se. Protáhnu se a moje oči spadnou na malou, černou, chlupatou kouli stočenou v klubíčku, která si spokojeně vrní na klínu mého přítele.
Nadzvednu obočí a zamrkám, jestli se mi to nezdá.

„Když on tak smutně koukal." Mykl rameny Tom.

„Aha." Zasmála jsem se.
Plán dnešního dne...vyzvednout Jakuba a Vlastu na letišti. V jedenáct.
„Kolik je hodin?" Zeptám se tedy.

„Eeeee...osm." Řekne Tom, hned jak se podívá na svůj telefon.

„V jedenáct máme být v Praze." Připomenu.

„Babe...my nic nemusíme. Hodil jsem to na Hasana." Ušklíbl se.

„Aha...a co tedy budeme dělat?"

„Hmm...počkej tady. Nikam nechoď!" Přikáže mi a odchází společně s Turbem někam do neznáma.
Za minutu se zase otevírají dveře, které se zase hned zavřou. Tomášek bez Turba.
„Dal jsem mu najíst a zapnul nějakou sračku na televizi. Máme málo času." Řekne rychle a už se přibližuje k posteli. Vážně zapnul kočce televizi?
Mojí myšlenku jsem však už nestihla doříct, protože se jeho rty nalepili na ty mé. Položil si mě a začal ze mě sundavat oblečení. Moc práce mu to nedalo, protože jediný kus oblečení na mně, bylo jeho tričko. On sám ze sebe pekelnou rychlostí sundal boxerky.
______________________
„Půjdeme se podívat co tam dělá?" Navrhne Tomášek po deseti minutách rozdýchávání naší společné aktivity.
Jen s úsměvem kývnu a začnu se tedy zvedat. Ze země seberu Tomáškovo tričko a vydávám se za Turbem. Tomáš mi jde hned v patách jako ocásek.

„Ty moje mimí." Řeknu takovým tím přiblblým hlasem, který mluvíte na dítě.
Turbo ležel na gauči a opravdu sledoval nějaké anime. Netuším co to bylo, protože jsem to ještě nikdy neviděla.

„Objednám snídani?" Zeptal se Tomášek za mnou. Na tváři se mu pohyboval debilní úsměv, který nebyl určený mně, nýbrž malému stvoření na gauči. Vypadá to, že pravidla ohledně kocoura právě padla.

„Ano." Přikývla jsem s úsměvem.
Asi za 15 minut se bytem rozezněl zvonek. Tom tedy došel dolů, zaplatil a my se mohli společně spokojeně najíst a koukat se na Turbovu pohádku. To anime jsme museli přepnout, protože s českým dabingem se mi chtělo zvracet.
Vlastně jsme dneska polonazí leželi na gauči a nic nedělali.

„Jsme tadý!" Ozve se bytem kolem jedné hodiny odpolední Jakubův hlas a smích Vlasty.

„Ahój!" Křikla jsem z obýváku, abych upoutala jejich pozornost. Naštěstí jsem se už za tu dobu stihla obléknout. Tomášek na tom byl hůř...ale i tepláky se počítají.

„Ahoj. Doufám že jste oblečený a nepobíhají tady malí Kováčci." Smál se Jakub z vedlejší místnosti.

„Nó..." začal Tomášek.

„Si těhotná!?" Vybalila na mě hned jak vešla do obýváku.

„Co? Ne." Zděsila jsem se

„To je šiši." Zašišlala a už se hnala k Turbovi.

„To je co?" Vykulil oči Yakubko na Turba.

„To je Turbo. Seznamte se." Usmála jsem se.

„Ty sis koupila kočku?!"

„Nó...jo. Hihi." Ušklíbla jsem se. Teď už jen Jakubova reakce.

„Je hezká." Usmál se nakonec po důkladném prohlídnutí...
„Ale nesmí lézt na gauč a ke mně do ložnice. Jo a ne že se bude producírovat, jakoby jí to tu patřilo." Dodal svá pravidla...jen kdyby věděl, že Tomášek taky podlehl.

„Neboj...to samí říkal Tom a ráno už se ňuňali v posteli. A je to kluk kdyžtak." Mrkla jsem směrem k Jakubovi.

„A kde máte Hasana?" Zajímal se Tomášek.

„Vyhodil nás tady a jel někam do píči." Mykl rameny s nezájmem Jakub. To se dalo čekat.